Ženy mají větší schopnost litovat hříchu, a tudíž i větší schopnost k hříchu samotnému.
Království lhářství není tam, kde se lže, ale kde se lhářství akceptuje.
Pravá láska je stav, ve kterém člověk cítí osudovou potřebu být neustále s milovanou bytostí.
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milost pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.
Papuče: Já nešťastná! Být pořád pohromadě s tou druhou, s tou rajdou, s tou hloupou bačkorou! Nebýt jí, mohla bych dostat do páru něco lepšího.
Otcové nezemřeli docela – jsme tu ještě já, ty, my.
Miluje-li člověk příliš, mýlí se velmi těžce. Pohrdá-li sebou, mýlí se dvojnásob.
Mnoho dá člověku svět, ale když chce člověk něco dát světu, musí sedět na svém malém poli jako nádeník.
Anekdoty nemají autora, nýbrž vypravěče.
Rozhodně je nutno trochu osvobodit ženu. Co s ní potom budeme dělat je ovšem jiná otázka.
Vtip je útok a obrana; je to projev převahy i zbraň slabšího.
Všichni rádi stárneme, když je nám osmnáct.
Na světě nejsou nejkrásnější věci, ale okamžiky.
Mladé dovede být každé tele, ale zestárnout, holenku, to je kumšt.
Umění je více nepokoj než jistota: vždycky je v něm veliká složka touhy.
Mezi tím, co chceme a co musíme, se utváří celý náš život.
Jsme dva, dva na všechno, na lásku, život, na boj i bolest, na hodiny štěstí. Dva na výhry i prohry, na život a na smrt – DVA!
Z dvou různých názorů vítězí vždy spíš ten hlučnější.
Lenošit je opomenout dělat něco, co by člověk dělat měl, a místo toho chtít si hovět. Zahálet, to je nedělat vůbec nic, a přitom vůbec nic nechtít.
Když nemám co dělat, pracuji.
Zásady jsou sice krásná věc, ale musí se z nich slevit, aby se našel střed mezi různorodými zájmy.
Všichni vladaři světa se nejvíc děsí toho, že by to měli zkusit jinak, neslýchaně a obráceně; nic není konzervativnější než lidské vládnutí.
Válka je hrozná, nepřípustná, ale ještě hroznější a nepřípustnější je otroctví.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Móda a paráda je ženská záležitost v hrubém a doslovném smyslu slova: odehrává se jen mezi ženskými.
Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.
Hledat a najít, to je to největší napětí a uspokojení, které může člověku život poskytnout. Každý člověk by měl něco hledat. Když ne známky, tedy pravdu nebo zlaté kapradí nebo aspoň kamenná šípy a popelnice.
Mladá generace má pocit, že s ní přichází lepší svět. Stará garda má pocit, že s ní ten lepší svět odchází.
Stáří je parazit vlastního mládí.
Anekdota nemá autora, nýbrž vypravěče.
Anekdota a vtip je náhlé vybití. Přímo humorné vybití. Je to odbyto jedním rázem a konec.
Každé skutečné dobrodružství vzniká nárazem fantazie na skutečnost.
Radost květin za oknem… Není to jenom radost z té krásy a něžnosti, ale taky radost z úspěchu při pěstování.
Zahrádka není nikdy hotová. V tom směru je zahrádka podobná lidskému světu a všemu lidskému podnikání.
Neumíš-li být silná jako dub, buď silná jako jalovec nebo houževnatá mateřídouška. Ta, co bez reptání přijímá žár a sucho, zimu, plodnost i zranění.
Míval jsem kdysi přání, abych během života ochutnal všechna vína, co jich zde roste, tak jako jsem si přál poznat všechny země, co jich ve světě naděláno. Ani jedno, ani druhé přání se mi dosud ovšem nesplnilo, ale od té doby, co jsem poznal odbornou terminologii znaků vína, mívám pokušení vymýšlet dokonce nové druhy vín.
Říkáme láska, ale on je to celý zástup citů, ani je v tom houfu nemůžeme rozeznat.
Žádné „my“ mne nespasí, nedal-li jsem „já“ aspoň cibuli almužnou… „já“ je zároveň slovo svědomí i slovo činu.
Každá dokonalá báseň je jedno velké vítězství, každá sladká sloka je celé království míru.
Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí…
Básník se nesmí opakovat.
Chléb je veskrze věc spravedlivá, máslo ne vždy, jedincův kořistnický blahobyt nikdy.
Kritizovat – to znamená usvědčit autora, že to nedělá tak, jak bych to dělal já, kdybych to uměl.
Řeč je sama duše a kultura národa. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.
Lidová moudrost vedle tisícerých pravd skrývá ještě jednu nevytěženou a bezespornou pravdu o relativnosti všech hodnot a pravd.
Neúspěch: nevyužít příležitost. Úspěch: zneužít příležitost.
Člověk se rodí jen jednou, aby se pak ještě rodil zvolna, dobývaje sebe sama klikatě i v prudkých nárazech, pokud mu zbývají čerstvé a nenasycená smysly a duše potřebná k růstu.
Tam, kde přestává být láska dobrodružstvím, stává se trápením.
Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev.
Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.
Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.
Ženy se nevystrojují pro úžas a obdiv nás mužů, nýbrž pro úžas a podiv žen.
Strach je nemoc špatného svědomí.
Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.
Premiéra je nejhorší představení. Proto o ní kritici píší.
Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.
Člověk ještě není dost dokonalý ani dost slušný, aby měl právo žít na něčem tak krásném, jako je země.
Člověk se nikdy nezbaví toho, o čem mlčí.
Humor je jisté vidění světa, je to umění vidět svět.
Humor je solí země. Kdo je jím dobře prosolený, vydrží dlouho čerstvý.
Humor je nejdemokratičtejší z lidských zvyků.
Čas je největší síla života.
Popisovat, to není nic, duch díla se musí vyhnout všem zbytečným slovům.
Člověk musí mít v sobě kus krystalu, něco hladkého a čistého a tvrdého, co se s ničím nemísí a po čem musí všechno sklouznout. Hlavně umělec to musí mít, aby mohl usilovat o dokonalostech.
Štěstí nepochází z velikosti života, ale z jeho malých a osvěžujících věcí, které se musí pěstovat a vyhledávat… Ostatně – štěstí nemusí být ničím veselým a blaženým, jsem si skoro jist, že štěstí mohou být velká a tragická jako umělecká díla.
Jak člověk jednou začne, … – totiž začít nemusí, ale dodělat musí!
Statečnost intelektu, to nejsou vážné názory, to je odvaha pořád myslet.
Ženské slzy jsou nejmocnější vodní energií na světě.
Mají-li se volnost a láska vylučovat, volím volnost. Raději černá křídla než růžová pouta.
Jediná dokonalost, které moderní civilizace dosahuje, je mechanická; stroje jsou nádherné a bezvadné, ale život, který jim slouží nebo je jimi obsluhován, není nádherný ani lesklý ani dokonalejší ani sličnější.
První požadavek společenské výchovy je umět zakrýt svou hloupost.
Jsem slabý člověk, ale v mé slabosti je má síla; můj smutek mne nebolí, má osamělost, to bude zároveň mé přemýšlení; mé odříkání, to bude zároveň má čistota.
Poznat nesmírnou složitost skutečnosti, to je pro mne věc úcty k životu, která stupňuje v úžas.
Ženy se nevystrojují pro úžas a obdiv nás mužů, nýbrž pro úžas a podiv žen.
Strach je nemoc špatného svědomí.
Nemysli na sebe, když píšeš, mysli na dojem krásy a okouzlení a skutečnosti, který máš vyvolat.
Nemysli si pořád, že musíš všechno prožít, stačí jen pozorovat a to bez klidu nejde. Největší milostí pro nás, kteří to potřebujeme, je umění dívat se a vidět.
Premiéra je nejhorší představení. Proto o ní kritici píší.
Tak se zdá, že jsme více ovládáni slovy, než jimi vládneme sami.
Můžu říci, že jsem svému ideálu nezůstal nic dlužen.
V kolika věcech se díváme, kam vlaje kouř, místo abychom se dívali, odkud vítr vane.
Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.
Království lhářství není tam, kde se lže, ale tam, kde se lhářství akceptuje.
Vážnou příčinou, proč člověk ztrácí důvěru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.
Jistě, je třeba začít sebou samým – ale je také třeba u sebe neskončit.
Příroda je dílo vesmíru, umění však dílem člověka.
Jednou z největších civilizačních pohrom je učený hlupák.
Není pravda, že ženy porušují tajemství, nýbrž pravdou jest, že je odevzdávají neporušeně dál, nechávajíce mu pel a krásu jeho tajnosti.
Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jenom to, co vědí.
Karel Čapek
