Od člověka k člověku III

Karel Čapek

79 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Od člověka k člověku III (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek83 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: Od člověka k člověku III

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Od člověka k člověku III“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KDYŽ ČLOVĚK POPRVÉ…

Když člověk poprvé vsadí do země sazeničku, chodí se na ni dívat třikrát denně: tak co, povyrostla už, nebo ne? I tají dech, naklání se nad ní, přitlačí trochu půdu u jejích kořínků, načechrává jí lístky a vůbec ji obtěžuje různým konáním, které považuje za užitečnou péči. A když se sazenička přesto ujme a roste jako z vody, tu člověk žasne nad tímto divem přírody, má pocit čehosi jako zázraku a považuje to vůbec za jeden ze svých největších osobních úspěchů.

Později, ano, později je to už jiné; později člověk osadí svůj záhon s expertní nedbalostí, tak, a teď ukaž, co dovedeš. Nevyvede-li se některá sazenička, pokrčí nad ní rameny; je to její vina. A že ty druhé rostou, inu, to je samozřejmé; udělal jsem jim dobrou půdu, tak co; byl by jen holý nevděk, kdyby nerostly.

*

Když člověk jede poprvé v životě za hranice své vlasti, cítí především strach z toho neznáma, do kterého se vrhá, ale nedává to příliš najevo. Za druhé cítí ohromnou odvahu k dobrodružství, pýchu dobyvatele a statečnost objevitelskou; má v sobě malou dušičku, ale nesmírně jaksi načepýřenou a nadouvající se téměř bolestně. Abyste věděli, já jedu do širého a cizího světa; já nejsem jen tak někdo, nýbrž veliký dobrodruh.

A když člověk takto jede podesáté nebo podvacáté, stáhne si cestovní čepici do očí, založí ruce a oddává se jakémusi sebelitování. Bože, jaká otrava, jaká obtíž! Zas abych se tloukl po všech čertech a ďáblech, měl nepříjemnosti s celníky, musil měnit peníze a hledal nocleh v hotelu, který neznám. Čerchmant mi byl dlužen tuhle cestu atd. atd.

*

Když člověk poprvé ve svém mužném životě je zvolen za člena výboru nebo za jednatele některého spolku, je předně ohromně polichocen ve své nejvnitřnější skromnosti a cítí kanout hojivý balzám na svůj zjitřený komplex méněcennosti; současně pak se k prasknutí nadme pýchou a říká si, tak vida, svět mne potřebuje. A já vám ukážu, co dovedu; toto je nová epocha dějin; od této chvíle půjde všechno jinak, všecko se přeorganizuje, bude se pracovat na nových úkolech – panečku, jen mít chuť k práci, a dají se dělat divy. Konečně je tu příležitost, abych hluboko a činně zasáhl do běhu věcí…

A když je člověk podesáté odín takovou nějak…

Mohlo by se Vám líbit…