55 Kč
Elektronická kniha: Karel Čapek – Ze života hmyzu (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Ze života hmyzu
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Azurový, zářící prostor, vystlaný květy a batikovými polštáři; zrcadla, stolek, na němž jsou připraveny pestré sklenice s chlazenými nápoji a stébélky k pití. Vysoká barová sedátka.
TULÁK (mne si oči a rozhlíží se): Hele, ta krásoucí krása! Vždyť je to jako – jako v ráji! Ani malíř by to líp nevymaloval! A jak to tu voní!
(CLYTHIE vběhne se smíchem na scénu).
OTAKAR (honí ji): Miluji vás, Clythie!
(Clythie běží se smíchem pryč. Otakar za ní.)
TULÁK: Motýli. Aha, motýli. Hrajou si. Já bych se na to koukal, kdybych nebyl tak – (čistí si šaty). A co, ať mne vyženou; já si tu lehnu. (Sbírá polštáře.) Lehnu. Namouduši že lehnu. (Ustele si v proscéniu.) A když se nám to nebude líbit, zavřeme očička a hezky se vydadáme. (Ulehne.) Tak.
(Vejde FELIX.)
FELIX: Kde je Iris? Viděl jsem ji pít vůni květů – – Iris! Iris! Kdybych aspoň našel na tebe rým! (Sedne si do polštářů.) „Spanilá Iris, jež plamen čirý’s – Ach ne. Něco jiného: – tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys –“ Kyrys – Iris; to je vzácný rým. Před tím by mělo být něco hrozně zoufalého; rozvrat, bolest a smrt; a pak náhlý obrat: „tu láska mé srdce oděla v démantový kyrys a vdechla mi sílu anděla – Iris, Iris, Iris!“ To by šlo. – Ale kde zase je Iris? Jak může pořád s tím Viktorem, ó! „Zda zhořkne chvílemi na božských rtech tvých, Iris, ten úsměv vítězný, kdy zmaru bolestný rys –“ Z toho udělám elegii, v pravidelných alexandrinech, až se v ní zklamu. Ach, úděl básníka je trpět.
(Smích za scénou.)
FELIX: To je Iris.
(Zády k příchodu, obraz jemného smutku, opře hlavu o dlaň. Vběhne IRIS, za ní VIKTOR.)
IRIS: Felixi, chlapečku, vy jste tu sám? A tak zajímavě smutný?
FELIX (otočí se): Vy, Iris? Ach! Netušil jsem –
IRIS: Proč si nehrajete venku? Vždyť je tam tolik děvčat!
FELIX (vyskočí): Vy víte, Iris, že – že mne nezajímají.
IRIS: Ach chudáčku! Proč ne?
VIKTOR: Ještě ne?
FELIX: Už ne.
IRIS (sedne do polštářů): Slyšíte to, Viktore? A to mně říká do očí! Pojďte sem, pane nezdvořáku; sedněte si tady, blíž, ještě blíž! Povězte, miláčku, vás už ženy nezajímají?
FELIX: Ne. Jsem jich syt.
IRIS (mohutně vzdychne): Ó vy muži! Jak jste cyničtí! Jen užívat, co nejvíc užívat, a pak řekne každý: Jsem jich syt. Jak je to hrozné být ženou!
VIKTOR: Proč?
IRIS: My nejsme nikdy syty. – Jakou vy máte minulost, Felixi! Kdy jste miloval poprvé?
FELIX: Nevím už. Příliš dávno. A ani to nebylo poprvé. Byl jsem tehdy na gymnáziu –
VIKTOR: Aha, byl jste ještě housenka. Zelená housenka, která žere listí.
IRIS: Felixi, byla to bruneta? Byla krásná?
FELIX: Krásná jako den, jako azur, jako –
IRIS: – jako kdo? Rychle.
FELIX: Krásná jako vy.
IRIS: Felixi, drahoušku, milovala vás?
FELIX: Nevím. Nemluvil jsem s ní nikdy.
IRIS: Proboha, co jste s ní tedy dělal?
FELIX: Díval jsem se na ni zdáli –
VIKTOR: – sedě na zeleném listě –
FELIX: – a psal básně; dopisy; první román –
VIKTOR: Úžasné, co listů taková housenka spotřebuje.
IRIS: Vy jste protiva, Viktore! Podívejt…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.