EPILOG
Život a smrt
Vnitřek lesa. Černočerná noc. V popředí spí Tulák.
TULÁK (ze sna): Dost, generále! (Probouzí se.) Co, já jsem spal? Kde to jsem? Ta hrozná tma! Já ne – ne – já nevidím – Nevidím vlastní prst před očima – Kuklo! Kuklo! (Vstává.) Co že je taková tma? Nevidím na krok – Kdo to mluví? Kdo je tu? (Křičí.) Kdo je tu? Ne, to je jenom můj hlas. Ale co že nic nevidím? (Hmatá kolem sebe.) Nic… nic… nic… (Křičí.) Je něco? Je vůbec něco? Propast, všude ta strašná propast! Na kterou stranu začnu padat? Kdybych se měl čeho podržet! Není nic! Není nic! Ó bože, já mám strach! – Kam se podělo nebe? Kdyby aspoň nebe zůstalo! Nebo jediná bludička! Jediná lidská sirka! Kdyby – aspoň – nějaký směr zůstal! Kde to jsem? (Kleká.) Já mám strach! Světlo! Kdyby jen světlo bylo!
HLAS (ze tmy): Vždyť je světlo. Světla dost –
TULÁK (leze po zemi): Jediné lidské světélko! Jen jeden paprsek!
JINÝ HLAS: Ten hlad! Ta žízeň!
JINÝ HLAS: Volám tě! Pojď! Hledám tě, volám: Pojď!
TENKÝ HLAS: Píti píti pít –
TULÁK: Proboha jen jiskřičku světla! Co je to? Kde jsem?
HLAS CHROBÁKA (v dáli): Má kulička! Kde je má kulička?
TULÁK: Světlo!
HLAS: Ta žízeň! Ten hlad!
MROUCÍ HLAS: Dorazte mne! Dorazte!
JINÝ HLAS: Buď má!
JINÝ HLAS: Ahou, ahahou! Mám ho!
TULÁK: Světlo! Co je to tady? Aha, kamení.
HLAS: Ta žízeň! Ta žízeň!
JINÝ HLAS: Milost!
TULÁK: Aspoň jiskřičku vykřesat! (Tluče kamenem o kámen.) Jedinou jiskru světla! Poslední jiskřičku!
(Z kamene vytrysknou jiskry. Vnitřek lesa se rozžíhá přízračným jasem.)
TULÁK (vstává): Světlo!
HLASY (prchající): Utečte, světlo! Prchejte!
TULÁK: Aach, ta krása!
HLASY (za scénou blížící se): Světlo! Světlo!
KUKLA: Kdo mne volá?
TULÁK: Chválabohu světlo!
(Rostoucí záře a tichá hudba.)
KUKLA:
Na kolena! Na kolena!
Já – já – já vyvolená
přicházím na svět!
HLASY (blížící se): Pohleďte, světlo!
KUKLA:
V bolesti rození
puká mé vězení.
Nevídané a neslýchané
se skutkem stane.
Já budu!
(Do zářícího středu vletí rej JEPIC a tančí.)
TULÁK: Kde jste se vzaly, průsvitné mušky?
PRVNÍ JEPICE (vyletí ze středu ostatních a víří):
Ó – ó – ó! (Stane.)
Jako paprsek ze tmy
vytryskl zářivý, věčný,
ohromný jepičí život!
Tančete, sestry! Ó – ó – ó!
(Víří.)
CHÓR JEPIC:
Kroužíme život!
Tančíme život!
My jsme sám život!
Živote! Živote!
PRVNÍ JEPICE (stane):
Ze zvonění paprsků jsou spředena naše křídla,
od hvězdy k hvězdě ze světelných nití tkal je
odvěký božský tkadlec. Tančíme vesmírem,
my, duše života, zrozené světlem,
obrazy boha, který –
(Klesá mrtva.)
DRUHÁ JEPICE (vystoupí a víří):
– který v nás vidí sebe.
Ó – ó – ó! Věčný, věčný je život.
TULÁK (motá se k ní): Jak… jakže, tedy je věčný?
DRUHÁ JEPICE:
Žít, kroužit, vířit! Z hloubi vesmíru
nám odpovídá tvůrčí, nesmírné
víření křídel jepičích. Nám dán je
tajemný úkol věčně vířiti,
z křídel nám prší harmonie sfér,
ó, jaké poslání a jaká tvůrčí radost
být jepicí! Žít, to je kolotat!
Ó – ó – ó.
(Víří.)
CHÓR JEPIC: Věčný, věčný je život!…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.