Život a dílo skladatele Foltýna

Karel Čapek

59 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Život a dílo skladatele Foltýna (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek22 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: Život a dílo skladatele Foltýna

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Život a dílo skladatele Foltýna“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

6

Dr. J. Petrů

Text k Juditě

Panu Foltenovi jsem byl představen ve foyeru divadla při jakési premiéře. Už dříve jsem o něm slyšel jako o nesmírně bohatém a přitom uměnímilovném mladém muži. Při prvním seznámení na mne učinil dojem trochu afektovaného a ješitného, ale srdečného mládence; nelíbily se mi jeho kotlety, jeho monokl, jeho navoněná elegance a zlatý řetízek na zápěstí. Upřímně řečeno, myslel jsem si: snob. Tiskl mi neobyčejně vřele a nadšeně ruku a hned mě zval k nim, “k paní Charlottě a ke mně, na naše intimní musické večery”, jak řekl. Naléhal tak, že jsem slíbil přijít, byť nerad; pak ještě došla tištěná pozvánka na soirée musicale chez Mme et Maitre Beda Folten. Comme chez soi.

Zažil jsem jenom jeden takový musický večer. Folten s vlající kravatou a v sametovém kabátě mě vítal s překypující srdečností. “Pojďte jen, pojďte,” hlaholil, “tady jste u umělců!” Jeho žena byla poněkud bezvýrazná, nedokrevná, ale zřejmě hodná paní; připadala mi jako Marta, která je tu jen proto, aby se starala o jídlo a pití a tu a tam se zdálky mateřsky a plaše usmála na osamělého hosta, se kterým zaboha nevěděla, o čem mluvit. Zato měli vypůjčené dva číšníky z kavárny, které jsem znal; navlékli jim krátké kalhoty, hedvábné punčochy a dokonce bílé pudrované paruky na palicích, aby se ještě vydatněji potili, když roznášeli čaj a sekt. Mohlo tam být na čtyřicet lidí, - většinu z nich jsem znal; polovina byla na rozpacích jako já, zatím co druhá polovina měla naspěch toho co nejvíc sníst a vypít. Bylo v tom všem něco nuceného a jaksi nesourodého. Folten obcházel žoviálně ve svém sametovém kabátku, toho poplácal po lopatkách, onoho vlekl k bufetu, tam se dvořil nějaké hudební paničce, - taková divná směs blahosklonnosti, kolegiality, representace a příliš chtěného familiérního sans-facon nebo bohémského pas de chichi. Pak nás vehnali do “hudebního pokoje” a posadili na zem, na polštáře, na pohovky nebo nás opřeli o krb a veřeje, a hrálo se; jeden mladý skladatel přehrál svou klavírní suitu a nějaká slečna na houslích skladbu vlasatého a brejlatého mládence, který ji doprovázel na pianě, - myslím, že to nebylo špatné; ale já byl víc upoután tím, jak Folten s paní sedí uprostřed pokoje na křeslech jako královští manželé, a kolem nich se na zemi a na polštářích rozložili “ti umělci"; Folten pokyvoval hlavou se znalecky přimhouřenýma očima, zatím co paní Foltýnová svírala rty a zřejmě myslela na rozkazy služebnictvu. Já nevím, proč mě to všechno jaksi dráždilo k zlosti; asi u nás nejsme děláni na takovou vznešenost.

Po programu mě vzal Folten důvěrně pod paží a zatáhl mě do malého salónku. “Jsem tak rád, že jsem se s vámi seznámil,” ujišťoval mne horoucně, “a byl bych šťasten, kdybych vám v čemkoli mohl posloužit.” Nevěděl jsem o ničem, co by pro mne pan Folten mohl udělat; i pokračoval, že si neobyčejně a jedinečně váží mého úsudku jako divadelního kritika a estetika. “Já totiž mám rozkomponovanou operu Judita,” prohlásil s malým uzarděním. “Sám jsem …