(Domin, Fabry, Hallemeier vcházejí zleva po špičkách a nesou plné náruče kytic a květináčů)
- Fabry
- Kam to všechno dáme?
- Hallemeier
- Uf! Složí své břímě a žehná velkým křížem dveře napravo. Spi, spi! Kdo spí, neví aspoň o ničem.
- Domin
- Ona vůbec neví.
- Fabry
- (dává kytice do váz) Aspoň dnes aby to neprasklo -
- Hallemeier
- (rovná květiny) U čerta, dejte s tím pokoj! Koukejte, Harry, tohle je krásná cyklamína, co? Nový druh, můj poslední - Cyclamen Helenae.
- Domin
- (vyhlíží z okna) Žádná loď, žádná loď- - Hoši, to už je zoufalé.
- Hallemeier
- Ticho! Kdyby vás slyšela!
- Domin
- Nemá ani tušení. (Zívá zimničně) Ještěže Ultimus včas připlul.
- Fabry
- (nechá květin) Myslíte, že už dnes -?
- Domin
- Nevím. - Jak krásné jsou květiny!
- Hallemeier
- (přiblíží se k němu) To jsou nové primule, víte?A tohle je můj nový jasmín. Hrome, jsem na prahu ráje květin. Našel jsem báječné rychlení, člověče! Nádherné variety! Příští rok udělám v květinách zázraky!
- Domin
- (otočí se) Cože, příští rok?
- Fabry
- Aspoň vědět, co je v Havru -
- Domin
- Ticho!
(Hlas Heleny zprava) Náno!
- Domin
- Pryč odtud! Všichni po špičkách odejdou tapetovýma dveřmi.
-
(Hlavními dveřmi zleva vchází Nána)
-
- Nána
- (uklízí) Neřádi šeredný! Pohani! Bože mě netrestej, ale já bych je -
- Helena
- (pozpátku ve dveřích) Náno, pojď mne zapnout!
- Nána
- No hned, no hned. (Zapíná Heleně šaty) Bože na nebi, to je zvěř!
- Helena
- Roboti?
- Nána
- Fi, ani je menovat nechci.
- Helena
- Co se stalo?
- Nána
- Zas to jednoho u nás chytlo. Začne třískat do soch a vobrazu, skřípá zubama, pěnu u huby - Načisto pominutej, brr. Dyť to je horší než zvíře.
- Helena
- Kterého to chytlo?
- Nána
- Toho - toho - Šak to ani křesťanský meno nemá! Toho z knihovny.
- Helena
- Radia?
- Nána
- Zrouna toho. Šmarjájozef, já si to vošklivím! Ani pavouka si tak nevošklivím jako ty pohany.
- Helena
- Ale Náno, že ti jich není líto!
- Nána
- Šak vy si je taky vošklivíte. Pročpak ste si mě při vezla sem? Pročpak žádný z nich nesmí na vás ani šáhnout?
- Helena
- Neošklivím, namouduši, Náno. Je mi jich tak líto!
- Nána
- Vošklivíte. Každej člověk si je musí vošklivět. Dyť i ten pes si je voškliví, ani sousto masa vod nich nechce; stáhne vocas a vyje, dyž cejtí ty nelidy, fuj.
- Helena
- Pes nemá rozum.
- Nána
- Je lepší než voni, Heleno. Von dobře ví, že je něco víc a že je vod Pánaboha. Dyť i ten kůň se plaší, dyž potká pohana. Dyť ani mladý to nemá, a i pes má mladý a každej má mladý
- Helena
- Prosím tě, Náno, zapínej!
- Nána
- No hned. Já říkám, to je proti Pánubohu, to je ďáblovo vňuknuti, dělat ty maškary mašinou. Rouhání je proti Stvořiteli, (zvedne ruku) je to urážka Pána, kterej nás stvořil k v obrazu sv…
|
Adam Trkal –
Skvělé, nadčasové, dechberoucí a zároveň děsivé. Čapek zde opět ukázuje na společenské problémy, což umí brilantním způsobem. U tohoto antiutopistického dramatu mi připadá až neuvěřitelné, že ho Karel Čapek napsal už v roce 1920, přitom je stále tak aktuální, univerzální, obohacující a otevírající oči i mysl.
Ivan Karásek –
Výborná Čapkova hra na vážné téma možnosti zániku lidstva kvůli robotům a ztrátě plodnosti lidstva. Silná hra s poselstvím, že lidstvo, lidská duše a city jsou nenahraditelné a důležité. Bez přehánění přelomové dílo.
Robo L. –
Kdo by neznal tenhle světově proslulý Čapkův dystopický román. Dostal jsem se k jeho přečtění až v podnějším věku, ale dobře jsme udělal!