Anglické listy

Karel Čapek

55 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Anglické listy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek58 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: Anglické listy

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Anglické listy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

CLUBS

Jakpak to mám skromně říci? Nu ano, dostalo se mi té nezasloužené cti, že jsem byl uveden do některých z nejuzavřenějších klubů londýnských, což se každému pocestnému nestane; i pokusím se vylíčit, jak to tam vypadá. Jméno jednoho jsem zapomněl a nevím ani, ve které je ulici; ale vedli mne takovým středověkým průchodem, potom nalevo a napravo a ještě jinudy až k jednomu domu s dočista slepými okny, a pak dovnitř, bylo to jako kůlna, a odtud se šlo do sklepa a tam byl ten klub; byli tam boxeři a literáti a krásné dívky, dubové stoly a hliněná podlaha, místnost jako dlaň, díra fantastická a hrozná; myslel jsem, že mne tam zabijí, ale dali mi jíst na hliněných talířích a byli milí a hezcí; potom mne odvezl šampión jižní Afriky v běhu a skoku, a já podnes se pamatuji na hezkou dívku, která se tam ode mne učila česky.

Ten druhý klub je slavný, stoletý a nesmírně ctihodný; v něm sedával Dickens a Herbert Spencer a mnozí jiní, které mi tamní vrchní číšník, majordom či vrátný (nebo kdo to byl) vesměs jmenoval; snad je také všechny četl, neboť zdál se být velmi ušlechtilý a důstojný, jako bývají archiváři. Provedl mne celým tím historickým palácem; ukázal mi knihovnu, čítárnu, staré rytiny, vytápěné klozety, koupelny, jakési historické lenošky, sály, kde gentlemani kouří, jiné sály, kde píší a kouří, a jiné, kde kouří a čtou; všude vane dech slávy a starých kožených křesel. Jářku, kdybychom měli takové staré kožené židle, měli bychom také tradici; představte si, jaká by se zrodila historická kontinuita, kdyby si František Götz mohl sednout na židli po Zákrejsovi, Šrámek po Šmilovském a profesor Rádl, dejme tomu, po nebožtíku Hattalovi. Naše tradice není podložena tak starými a zejména tak komfortními lenoškami; jelikož nemá na čem sedět, visí ve vzduchu. Na to jsem myslel, když jsem se uvelebil v jedné z těch historických lenošek; bylo mně trochu dějinně, ale jinak docela pohodlně, a okukoval jsem historické osobnosti, které dílem visely na stěnách, dílem seděly v klubovkách…