Josef Jungmann

Josef Jungmann byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Narodil se v Hudlicích u Berouna v rodině chudého řemeslníka. Vystudoval v Praze filosofii a posléze nastoupil na místo gymnazijního profesora v Litoměřicích. Do národního obrození zasáhl svými statěmi, např. Rozmlouvání o jazyku českém. Vyjadřil v nich odmítavý postoj k poněmčování škol a úřadů a také své nové pojetí národa a vlastenectví. Nepovažoval totiž za Čechy ty, kteří sice u nás žijí a vlastenecky cítí, mluví však cizím jazykem. Tím odmítá tzv. zemské vlastenectví. Podobně jako Dobrovský i Jungmann pracoval na rozsáhlém slovníku, tentokrát ale pro překlad opačným směrem. Jeho pětidílný Slovník česko-německý s asi 120 tisíci hesel, se stal základem dalšího rozvoje české literatury a svým významem předčil úroveň polského Lindova slovníku, který mu byl zpočátku vzorem.

Jungmann nezapomínal ani na výuku češtiny na školách. Sestavil proto učebnici literatury Slovesnost, kterou doplnil ukázkami od Jana Husa až do současnosti. Stejně jako Dobrovský se i Jungmann pokusil o sepsání našich literárních dějin. Narozdíl od něj se však v Historii literatury české nezaměřil na starší tvorbu, naopak, považoval obrození za začátek nové epochy.

Jungmann přeložil velké množství děl z němčiny, francouzštiny a angličtiny. Překlady Atala (François René de Chateaubriand), Ztracený ráj (John Milton), Heřmán a Dorota (J. W. Goethe) dokázal, že čeština je natolik bohatý jazyk, že je schopný tlumočit myšlenky ze všech světových jazyků. Jungmann se přitom vždy snažil o co nejvěrnější překlad.

Právě tolik nešlechetnosti z toho pochází, když se přeceníme, jako když se nedoceníme.

Komu láskou nezpůsoben žal, ten též blaho lásky nepoznal.

Národy nečiní velikými především jejich velikáni, ale vyspělost nesčíslných průměrných lidí.

V jazyku je naše národnost.

Josef Jungmann