zfilmováno

Dunross už potřetí dočetl složku v modrých deskách. Nejdřív ji přečetl hned, když ji dostal – jako vždy – pak znovu cestou do guvernérova paláce. Sklapl desky a zůstal chvíli sedět jako v tranzu. Teď byl ve své pracovně v druhém patře Velkého domu, stojícího v sedle pod vrcholkem Peaku, okna s tabulkami zalitými do olova otevřená na zalité zahrady a hluboko dole město a zmatek v přístavu. / Starobylé hodiny po…

Více
  • 14. 9. 2024

„Co ke všem čertům hodláš dělat, Paule?“ zeptal se Guvernér Havergilla. Byl tam i Johnjohn a všichni tři byli na terase vládního domu, už po večeři, opřeni o nízké zábradlí. „Panebože! Jestli Viktorie taky zkrachuje, jde tenhle ostrov do háje, nebo ne?“ / Havergill se rozhlédl, aby se ujistil, že nikdo neposlouchá a ztišil hlas. „Jsme v kontaktu s Anglickou bankou, pane. Zítra kolem půlnoci londýnského času…

Více
  • 14. 9. 2024

V příšeří ložnice se ozval telefon. Bartlett se probral ze spánku. „Haló?“ / „Dobré ráno, Bartlette, tady je Klaudie Čchenová. Taj-pan se nechá ptát, budete-li dnes potřebovat vůz?“ / „Ne, díky, ne.“ Bartlett pohlédl na hodinky. „Propána,“ zamumlal nahlas, užaslý, že spal tak dlouho. „Ehm, díky, Klaudie, díky.“ / „Výlet do Tajpeje byl odložen na příští pátek. V pátek tam a v pondělí v poledne…

Více
  • 14. 9. 2024

Blackthorne nyní kráčel hradem, čestnou stráž mu dělalo dvacet vazalů obklopených desetinásobným doprovodem šedivců. Pyšnil se svou novou uniformou, hnědým kimonem s pěti Toranagovými znaky, a vůbec poprvé měl na sobě obřadní pláštík s vyztuženými křídlovitými rameny. Vlnité zlaté vlasy měl svázány do úhledného copu. Od pásu mu předpisově trčely meče, jež dostal od Toranagy. Na nohou měl nové tabi a…

Více
  • 14. 9. 2024

“Připadá mi to jako střílet kachny, když sedí na vodě,” znechuceně zabručel admirál. / “Ano,” přikývl Struan. “Ale jejich ztráty jsou malé a naše zanedbatelné.” / “Šlo nám o rozhodné vítězství,” přidal se Longstaff. “To jsme chtěli. Připomeň mi, Horatio, že mám požádat Aristotla, aby zachytil, jak jsme dnes dobyli ty pevnosti.” / “Ano, Vaše Excelence.” / Všichni stáli na palubě vlajkové lodi… / …

Více
  • 14. 9. 2024

Nejstarší vzpomínku má Bruno na dobu, kdy mu byly čtyři roky; je to vzpomínka na ponížení. Chodil tehdy do školky v Laperlierově parku v Alžíru. Jednou na podzim odpoledne ukazovala učitelka chlapcům, jak vyrábět náhrdelníky z listů. Holčičky seděly opodál vpůli svahu, čekaly a projevovaly už známky stupidní ženské odevzdanosti; většina měla bílé šaty. Zemi pokrývaly zlatavé listy; rostly tam hlavně…

Více
  • 14. 9. 2024

  / Noc poté, co jsem poprvé navázal kontakt s Marií 23, jsem měl zvláštní sen. Byl jsem kdesi v horách, v průzračném vzduchu se dal rozeznat každý detail skal i ledových krystalů, viděl jsem do daleka, za mraky a lesy se rýsoval obrys strmých vrcholků a třpytil věčný sníh. Pár metrů pod sebou jsem spatřil staříka malé postavy, oblečeného v kožešinách a s tváří zbrázděnou vráskami jako kalmycký…

Více
  • 14. 9. 2024

Venuše a Mars /   / Po této noci jsem považoval za vhodné znovu zvážit návrh doktora Népota, týkající se pobytu v zotavovně. Vřele mé rozhodnutí schválil. Podle něho jsem tak nastoupil cestu k úplnému uzdravení. To, že iniciativa vychází z mé strany, je velmi příznivé; sám jsem tak vzal proces své léčby do vlastních rukou. To je dobře; dokonce velmi dobře. / Ohlásil jsem se tedy v Rueil-Malmaison, vybaven jeho…

Více
  • 14. 9. 2024

5 /    Paměť ho neklamala. Krejčovství zůstalo na starém místě a pracovalo se v něm. Bylo umístěno v obchodní místnosti v suterénu, mělo výkladní skříň po celé šířce a vchod z ulice. Oknem bylo vidět dovnitř až na protější stěnu. Švadleny pracovaly před očima všech kolemjdoucích. / V místnosti bylo hrozně málo místa. Navíc se mimo stálé zaměstnankyně… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Následující den byl stejně zlatý jako ten první, pouze úlovek awabi se zvýšil na šedesát osm, hlavně díky tomu, že se Bond zlepšil v potápění. / Toho předchozího večera se Kissy vrátila z trhu, kde prodala svůj úlovek, a našla Bonda, jak se svíjel na podlaze v křečích břišních svalů. Její matka se nad ním bezmocně skláněla. Kissy ji zahnala, rozprostřela na podlahu vedle něj měkký futon, svlékla mu plavky a převalila ho na břicho na futon. Pak si mu stoupla na záda a něžně se mu prošla po páteři od zadku ke krku a bolest pomalu ustoupila. Řekla mu, ať klidně leží, a přinesla mu …

Více
  • 22. 8. 2024

FUNEBRÁCKÝ VÍTR / Papája s plátkem kmetky, mísa navršená červenými banány, plody zlatolistu a mandarínky, míchaná vejce se slaninou, káva Blue Mountain – nejchutnější na světě – téměř černá jamajská marmeláda a guavové želé. / Bond jen v šortkách a sandálech snídal na verandě, zíral na sluncem zalitý Kingston a Port Royal a myslel na to, jaké má štěstí a jaké nádherné útěšné okamžiky skýtá jeho…

Více
  • 22. 8. 2024

Muž z ministerstva zemědělství a rybářství / V pracovně si vypili kávu a vykouřili tenké černé doutníčky, které si M povoloval dva denně. Bond si na nich spálil jazyk. M pokračoval ve vyprávění historek ze služby u námořnictva, které by Bond dokázal poslouchat celý den – vyprávěl o bitvách, tornádech, prapodivných událostech, těsných únicích z náruče smrti, válečných soudech, výstředních… / Byly…

Více
  • 22. 8. 2024

„V tomhle pyznysu moc riziko.“ / Ta slova proklouzla hustým hnědým knírem. Černé oči si beze spěchu změřily Bondův obličej a sklouzly na jeho ruce, které pečlivě cupovaly papírovou zápalku z balíčku, na němž byl nápis Albergo Colomba d’Oro. / James Bond na sobě cítil zkoumavý kradmý pohled, jemuž byl ostatně vystaven už od chvíle, kdy se s tím člověkem před dvěma hodinami sešel v baru Excelsior. Měl vyhledat…

Více
  • 22. 8. 2024

TAK SE HRAJE BÁCCARAT / Bond se rozhlédl po okolí, ale bylo nemožné, aby je někdo slyšel, a kaviár čekal, až jim v kuchyni připraví teplé topinky. / „Povídejte.“ Jeho oči byly plné zájmu. / „Chytili třetího Bulhara, na cestě do Paříže. Jel v citroenu a vzal dva anglické stopaře, aby se maskoval. Při silniční kontrole na zablokované silnici mluvil francouzsky tak mizerně, že ho požádali o doklady, a on vytáhl…

Více
  • 22. 8. 2024

„CO SE TO TU DĚJE?“ / Seržant Dankwaerts se v hlídkovém voze zaobíral svými myšlenkami, a tak mlčky ujížděli po Strandu a Chancery Lane do Holbornu. V Gamages zatočili doleva do Hatton Garden a zastavili před úhledným bílým průčelím londýnského Diamantového klubu. / Bond následoval svého společníka přes chodník k elegantním dveřím, v jejichž středu se skvěla naleštěná… / …

Více
  • 22. 8. 2024