Jak se co dělá

Karel Čapek

59 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Jak se co dělá (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek54 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Čapek: Jak se co dělá

Anotace

O autorovi

Karel Čapek

[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze...

Karel Čapek: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Jak se co dělá“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KUS DOZRÁVÁ

Obyčejně poslední den před generální zkouškou se rozsype pytel neštěstí. V ansámblu vypukají epidemicky chřipky, angíny, zápaly plic, záněty pohrudnice, slepá střeva a jiné úrazy. “Sáhněte, jakou mám horečku,” chrčí hlavní představitel autorovi do ucha, jako když uniká z kohoutku pára. “Měl bych si jít lehnout – aspoň na týden,” sípe, duse se kašlem a pohlížeje na autora vyčítavýma, slzami zalitýma očima oběti vedené na porážku.

“Já neumím ani slovo,” praví druhý. “Pane autore, řekněte, ať odloží premiéru!”

“Já nemůžu mluvit,” chraptí Klára. “Tady na jevišti tak děsně táhne. Pane autore, ať mne pustí k doktorovi, nebo nebudu moci premiéru hrát.” A ke všemu ještě veselý bonviván posílá lékařskou omluvenku: žaludeční křeče. Tak.

(Budiž po pravdě řečeno: herecká živnost je tvrdší než vojna; a chce-li se někdo z vás stát hercem, od čehož ho se sepjatýma rukama a pozdviženým hlasem varuji na místě jeho otce i matky, nu, ale chce-li tomu mermomocí, tedy ať dříve vyzkouší svou rezistenci, trpělivost, měchy, píšťaly a rejstříky, ať zkusí, jak se zapotí pod parukou a jak pod líčidlem, ať uváží, snese-li chodit nahý na mrazu nebo zabalen ve vatónech v parní lázni, dovede-li osm hodin stát, běhat, křičet, šeptat, jíst své obědy a večeře na kuse papíru, mít na nose mastix páchnoucí štěnicemi, být opékán reflektory a ofukován meluzínou z propadu, vidět asi tolik denního světla jako havíř, zamazat se o všechno, nač sáhne, mít smůlu v kartách, nesmět půl hodiny kýchnout, nosit triko propocené dvaceti předchůdci, šestkrát shazovat šaty ze své zapařené a zrovna dýmající nahoty, hrát se zánětem okostice, s angínou a třeba i s dýmějovým morem a snášet ještě mnoho jiných útrap, jež podstupuje herec, který hraje; kdežto herec, který nehraje, podstupuje muka stokrát horší.)

“Tak začínat, začínat,” řičí necita režisér, a na jeviště se počne potácet několik sípajících postav, jež odříkávají posledním dechem jakýsi na smrt odporný text, jejž jim vnucuje napověda. “Ale dámy, tohle nejde,” křičí bez sebe režisér. “Ještě jednou zpátky! To není žádné tempo! A vy máte stát u dveří! Tak ještě jednou, vejde Katuše.”

Katuše vejde krokem umírající souchotinářky a zůstane stát.

“No tak, slečno, začněte,” hartusí režisér.

Katuše cosi šelestí s očima upřenýma do neznáma.

“Ale slečno, vy máte přejít k oknu,” běsní režisér. “Ještě jednou, zpátky!”

Katuše se rozpláče a uteče z jeviště. “Co se jí stalo?” děsí se přítomný autor. Režisér krčí rameny a syčí jako rozžhavené železo ve vodě. Autor se sebere a letí do divadelní kanceláře: že prý není možno, aby pozítří byla premiéra, že se to rozhodně musí odložit a podobně. (Každý autor je den před generální zkouškou toho názoru.) Když se – poněkud uklidněn – po půlhodině vrací, zuří na jevišti strašlivý konflikt mezi hlavním představitelem a napovědou. Hlavní představitel tvrdí,…