2,85 $
Elektronická kniha: Karel Čapek – Obyčejný život (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Obyčejný život
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Tři neděle jsem nepsal; přepadly mě znovu ty potíže se srdcem, když jsem seděl u psacího stolu, právě uprostřed slova (mělo to být zákon nebo záměr? už ani nevím). Tentokrát ke mně zavolali doktora; neřekl dohromady nic, prý nějaké změny na artériích, tohle budete užívat, a hlavně klid, pane, klid. A tak tedy ležím a přemýšlím – nevím, je-li to ten pravý klid, ale nemám, co bych dělal jiného. Teď už je to lepší, a proto chci dopsat, co jsem začal; už toho mnoho nezbývá, a nikdy jsem po sobě nenechal nedodělané resty. Péro mi vypadlo z ruky, zrovna když jsem se chystal napsat velikou lež; patří mi to, že na mne přišel ten záchvat. Nemám přece komu a proč lhát.
Je pravda, že jsem míval rád železnice; ale přestal jsem je mít rád, když je zasvinila válka, přestal jsem je mít rád, když jsem na nich organizoval sabotáž, a nejvíc jsem je přestal mít rád, když jsem přišel do ministerstva. Ze srdce se mi nechutila ta papírová a z větší části marná práce, které se říkalo reorganizace našich drah; jednak jsem příliš dobře viděl do všelijakých nepořádků zdola i shora, kterých se děsilo mé byrokratické svědomí, jednak jsem začal cítit něco neodvratnějšího, tragédii železniční dopravy, kterou čeká osud formanů a dostavníků; marná sláva, velká doba železnic je tatam. Zkrátka tahle práce mě naprosto netěšila; těšilo mě jen to, že jsem dost velké úřední zvíře, že mám jakýsi titul a že mohu mnoha lidem ukazovat svou moc; neboť koneckonců to je ten pravý a jediný účel života: dotáhnout to pokud možno vysoko a těšit se ze své cti a svého postavení. Tak, a toto je celá pravda.
Napsal jsem to a dívám se na to trochu vyjeveně. Jak to, celá pravda?
Inu tak, celá pravda o tom, co jsme nazvali dovršením života. To nebyla žádná radost, sedět v tom úřadě; to bylo jenom uspokojení, že jsme se k něčemu vydrápali, a žárlivý vztek, že ti šikovnější, ti politicky mazanější se dostali ještě výš. A to je celá historie obyčejného života.
Počkej, počkej, to není celá historie. (To se hádají dva hlasy, rozeznávám je docela zřetelně; ten hlas, který mluví teď, jako by něco hájil.) Mně přece nešlo v životě – o nějaký postup a takové věci!
Že nešlo?
Nešlo. Já jsem byl příliš obyčejný na nějakou ctižádost. Nikdy jsem nechtěl vynikat; žil jsem svůj život a dělal jsem svou práci –
Proč?
Protože jsem ji chtěl dělat dobře. Pohladit palcem po líci a rubu, a dobré je to. To je ten pravý obyčejný život.
Aha; a proto jsme seděli nakonec v tom úřadě, abychom nepěstovali už nic jiného než své postavení.
To – to bylo něco jiného; to už vlastně nepatřilo k tomu, jak to bylo předtím. Člověk se k stáru měnívá.
Nebo se k stáru prozradí, ne?
Nesmysl. To by se musilo už dávno ukázat, že se nějak deru do popředí či co.
Tak dobře. A kdopak to byl, ten klouček, který se trápil, že nevyniká nad své kamarády? Kdopak to tak prudce a bolestně nenáviděl syna malířova, protože byl silnější a smělejší, pamatuješ se?
Počkej, docela tak to nebylo; vždyť ten klouček si hrál většinou sám; našel si…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.