85 Kč
Elektronická kniha: Karel Čapek – O umění a kultuře II (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: O umění a kultuře II
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Série | |
| Pořadí v sérii | 2 |
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Jdu-li po ulici, myslím, že to na nikoho nepůsobí dojmem rozjařující směšnosti; ale vezme-li mi vítr klobouk a kutálí jej rovnou pod nejbližší tramvaj, mám za to, že to poněkud obveselí i nejvážnějšího a nejdůstojnějšího člověka, jako je například dopravní strážník. Skoro všecka směšnost světa vzniká z porušení normálního chodu věcí, z anarchického vpádu nepředvídatelna, z maléru čili šlamastiky, zkrátka když se přihodí něco nečekaného.
Veliký Chaplinův paradox je, že obrátil naruby tento poměr (což je ostatně jedno z tajemství anglosaského humoru). Chaplinův humor je metodický jako demonstrace univerzitního profesora; je důkladný jako odborné pojednání; je přesný a dokumentární jako fyzikální pokus. Jeho východisko je ovšem také v anarchii a smůle života; také Chaplinovi – dejme tomu – vezme vítr klobouk, ale tato atmosférická událost není hlavním vtipem věci, nýbrž jejím beztvarým zárodkem. Je to podnět, aby bylo co možná zevrubně zjištěno, co se děje s kloboukem a člověkem, jemuž uletěl klobouk; a tu Chaplin odhaluje celé psychologické i fyzické bohatství této události, její logický průběh i její fatální možnosti s úžasnou přesností objevitele.
Dejme tomu Chaplin (v Psím životě) chová na klíně psisko; a ježto oba jsou velmi milí, stačilo by to, aby byl s tímto stavem věcí spokojen celý svět. Ale Chaplinovi to nestačí; Chaplinův metodický duch by nebyl spokojen, kdyby ho psisko nelízlo rovnou přes ústa. Toto dojemné psí líznutí není směšné proto, že je nepředvídané, nýbrž proto, že je předvídané; proto, že to psi opravdu dělají (zejména asi, chová-li je na klíně Chaplin); proto, že to prostě patří k psí nátuře. Chaplin se tím nestává víc Chaplinem, něžným a tuláckým výstředníkem, ale pes se tím stává více psem. Dáte-li psovi na hlavu generálskou čepici, není to zdaleka tak směšné jako překvapující okolnost, že pes je pes. Nebylo by žádným objevem, kdyby některý učený pes hrál na loutnu; objev je, že pes má jazyk.
Chaplin (v Poutníkovi) stojí u plotu s dívkou. Každý z nás ví, co je to plot, většina z nás stála u plotu s dívkou; nuže Chaplin nám ukáže, že náš názor na plot je přesto neobyčejně povrchní a kusý. Z duševní lenosti zapomínáme, že dejme tomu latě plotu jsou nahoře špičaté; ale Chaplin by nebyl Chaplinem, aby si této originální vlastnosti plotu nevšiml, nebo spíše plot by nebyl plotem, kdyby si zamilovaný Chaplin nečistil nehty o jeho hroty, kdyby se na ně trochu nenabodl nebo kdyby mu neuvázla ruka mezi latěmi. Tím, že ukázal, co plot dělá, demonstroval, co plot je; objevil dokonce, že vůbec existuje. Chaplin vynalezl plot, tak jako jej vynalezl pračlověk, když zřídil první palisádu (snad také proto, aby se o ni snivě opíral s dívkou a čistil si nehty). Tímto způsobem Chaplin buduje a konstruuje ploty; a podobně zachází s čímkoli, co vstoupí do …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.