85 Kč
Elektronická kniha: Karel Čapek – O umění a kultuře II (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: O umění a kultuře II
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Série | |
| Pořadí v sérii | 2 |
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Fráňa Šrámek sebral pod názvem Klavír a housle (vyd. Fr. Borový, upravil V. H. Brunner) čtyři povídky napsané před válkou; v závěrečném slově podotýká, že nyní své štěstí hledá jinde. Podle toho by tyto povídky byly ukončenou kapitolou díla Šrámkova; nuže, nevěřím tomu tak plně a zdá se mi, že přes překypělou životnost svého posledního románu, přes bujnou a drsnou abundanci svých vojenských povídek může se Šrámek dobře vrátit k ušlechtilé a pevné skladnosti těchto čtyř próz. Improvizující, kypře obrazný, lyrický a opět ironizující tón starších próz Šrámkových se zde zklidnil a vytříbil napjatou psychologickou pozorností; i zde jsou to tajemné duševní katastrofy, i zde je Šrámek lákán nevystihlými a nevysvětlitelnými zvraty lidské duševnosti; ale tentokráte promlouvá tajemství duše tak tiše a diskrétně, řekl bych tak decentně, že myslíte mimoděk na nejkrásnější stránky Seveřana Hamsuna. Utichl rozryvný, divý křik duše, který se rozléhal z prvých próz Šrámkových; nerozlévá se tu ještě živobytná vlna tělesnosti, jež proudí posledním velkým dílem Šrámkovým; jakýsi respekt k utrpení a tajemství člověka změkčuje tuto knihu, a zároveň zjitřený lyrismus starších próz Šrámkových v ní ustupuje nové vyprávěčské objektivnosti, jež přímo ukazuje k dnešnímu Šrámkovu prozaickému umění. Tak setkává se tu citová něha mladého Šrámka s živým a prudkým realismem autorova dneška, avšak setkává se skladně, pevně, v čistých a stavebných obrysech. Nepochybně tato knížka povídek je více než přechod v díle Šrámkově, spíše je šťastným okamžikem souznění ve střední poloze.
Vojtěch Mixa vydává krátce po své první knize Dívky nový soubor povídek Medvědi a tanečnice (nakl. Aventinum v Praze, upravil Sv. Klír). Vstupní próza Balzac na plese klade v čelo knihy tak trochu osobní tón doznání. Mladý Balzac, anebo spíše vůbec mladý muž, jehož mládí i mužství znamená žízeň života, chtivost lásky a slávy, dobrodružné dobyvatelství, potřebu úspěchu, mladý muž, jehož sny jsou příliš veliké, než aby je dovedl nésti bez neobratnosti, je přimáčknut ke zdi skvělým životem, o kterém sní, zrazen vlastní nesmělostí, zraněn v lásce a pýše. Svět, kterého se chtěl zmocniti, mu uniká. Avšak tato bolest rázem otvírá duševní oči mladého muže; opuštěn na plese života, spatřuje bolest, vášeň, lásku pod maskou lidí; náhlým průsekem utrpení rozevírá se mu pohled do změtené osudovosti života. A mladý muž odchází z plesu s hlavou hořící: nyní, ano, nyní je mu teprve dáno zmocniti se života. Zmocniti se ho viděním a poznáním. Zmocniti se ho tvořením. – Tuto žízeň zmocňovati se života viděním a dohadováním můžete vyčísti z próz Mixových. Cítíte tu, abych tak řekl, typicky mužské dobyvatelství; erotičnost, jež je základním tónem knihy, je…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.