Jak se co dělá 2: Jak vzniká film

Karel Čapek

2,12 $

Elektronická kniha: Karel Čapek – Jak se co dělá 2: Jak vzniká film (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek13 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Čapek: Jak se co dělá 2: Jak vzniká film

Anotace

O autorovi

Karel Čapek

[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...

Karel Čapek: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

2

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Jak se co dělá 2: Jak vzniká film“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

TOČÍME

„Tak teda budeme točit,“ praví režisér (ten v bílém pracovním plášti) rezignovaně.

„Co to tady je?“ ptá se elegantní pán, nalíčený hnědočerveně jako horký párek.

„To je vaše pracovna. Budeme v ní dělat scénu třetí a čtyřicátou první.“

„Kterou dřív?“

„To je jedno, třeba tu třetí. Vy budete sedět za psacím stolem, někdo zaklepe a vy řeknete Dále. To bude všechno. Tak, teď si to přezkoušíme.“

Nalíčený pán usedá za psacím stolem. „A co mám dělat?“

„Můžete psát.“

„Když tady nemám papír!“

Režisér zalomí rukama. „No, co tohle je! Proč tam pan Valnoha nemá papír! Pánové, když řeknu psací stůl, tak tam má být papír, ne? Pane Vojtíšek, vy jste ještě neviděl psací stůl? Viděl? A byl na něm papír? Nebyl? No jo. Tak tam dejte nějaký papír, aby se mohlo zkoušet. Tak ticho, pánové, zkouší se!“

Ateliérem se rozlehne tlučení

kladiv; a režisér se rozzuří: „Co to zas je? Když řeknu ticho, tak má být ticho! Kdo to tam tluče?“

„Musejí dodělat dekoraci,“ vysvětluje nějaký hlas.

„Tak ať tlučou tišeji,“ vybuchuje režisér. „Tady se zkouší! Tak pozor!“ Režisér zatleská. „Pan Molenda zaklepe na dveře, pan Valnoha zvedne hlavu a řekne Dále. Kde je pan Molenda?“

„Tady,“ ozve se z kouta, kde jiný nalíčený rudokožec se živě baví s nějakou slečnou, která sem zřejmě nepatří. „Co mám dělat?“

„Tady zaklepat na dveře, a když pan Valnoha řekne Dále, tak vejdete. To je všechno. Tak pozor, zaklepat!“

Pan Molenda klepe na dveře. Pan Valnoha zvedá hlavu a –

„Počkat,“ volá režisér. „Musíte jemné zaklepat. Docela jemně a rozpačitě. Tak ještě jednou!“

Zaklepání. Pan Valnoha zvedá hlavu. „Dále!“

„Počkat,“ volá režisér. „Docela lhostejně: Dále!“

„Dále!“

„Trochu hlasitěji, aby to bylo slyšet za dveřmi! Dále!“

„Dále!“

„Asi takhle, prosím vás: Dále!“

„Dále!“

„To by šlo. Tak ještě jednou, pánové: zaklepat –“

„Dále!“

„Výborně! Tak světla, páni!“ volá režisér ke stropu. „No tak, přidejte! Víc světla na pana Valnohu! Hergot, tak rozjásejte ty reflektory! A nesviťte mi na ten stůl! Na pana Valnohu, povídám! A to okno musí svítit! Co? Že tam nemáte reflektor? Tak si ho tam šoupněte, člověče, a nezdržujte nás –“

Uplyne půl hodiny. „No tak,“ ptá se znechuceně pan Valnoha za psacím stolem, „budeme už točit?“

„Hned to bude. Tak pusťte na něj uhlík! A posviťte mi na tu stěnu! – Je to dobré?“ obrací se režisér k pokojné zadnici, která vyčnívá zpoza kamery.

„Faj…

Mohlo by se Vám líbit…