autobiografie

Tento člověk, tato lebka, tato hudba… / Žije v zadní části zahradního parteru, v zarostlé mokřině, stíněné osikami a trnovníky, himálajskými cedry a baobaby, v nadavující Buxtehudově hudbě, zavinutý do krovek a lehkých plachetnic. Projdete strážní budkou, kde si domovník kroutí kníry con furioso jako v posledním aktu Aidy. Žijí ve třetím poschodí za příčlovaným belvedérem, filigránsky zdobeným… / “Je…

Více
  • 6. 2. 2025

BYLA MI VELICE SYMPATICKÁ, NEJEN PROTO, ŽE byla velice inteligentní, vynikající čtenářka, vždy veselá a příjemná, ale také kvůli jejímu jménu – Ruth. I když jsem už dávno zapomněl příběh Rút ze Starého zákona, to jméno mi stále zvoní jako zvon. / Tato Ruth, která byla shodou okolností Židovkou, z nějakého důvodu připomínala biblickou Rút. Byla ženou mého velice blízkého přítele, jednoho z několika mála…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

[1] Místo výkonu trestu, Nápravně pracovní tábor. / [2] Podle svědectví Čechova byla carská katorga mnohem méně vynalézavá. V Alexandrovském vězení (Sachalin) mohli katoržnici ve dne v noci nejen vycházet na dvůr a na záchod (paraši tam ani neexistovaly), ale po celý den mohli – i do města! Takže skutečný smysl slova „katorga“, galeje – že veslaři musí být přikováni k veslům – pochopil pouze Stalin. / [3] Za…

Více
  • 16. 9. 2024

V roce tisícím devítistém čtyřicátém devátém jsme s přáteli přišli náhodou na pozoruhodnou noticku v časopise Příroda, vydávaném Akademií věd. Bylo tam drobným písmem napsáno, že na řece Kolymě byla při výkopech objevena podzemní ledová čočka, zmrzlý dávnověký potok – a v něm zamrzlí představitelé fosilní (několik desítek tisíc let staré) zvířeny. Tyto ryby či mloci se uchovali tak čerství, potvrzoval vědecký dopisovatel, že přítomní rozbili led a hned je s chutí snědli. / Nepočetní čtenáři časopisu byli jistě nemálo udiveni, jak dlouho se může rybí maso v ledu uchovat. Leč málokterý z nich mohl pochopit skutečný velkolepý smysl této neopatrné noticky. / My jsme jej pochopili hned. Viděli jsme před sebou živě celý ten …

Více
  • 16. 9. 2024

Zvykli jsme si říkat, že v GULagu je možné všechno. Nejčernější podlost, jakákoli proradnost, úžasné nečekané setkání a láska na okraji propasti – to všechno možné je. Bude-li vám někdo se zářícíma očima vykládat, že kdosi byl převychován úředními prostředky, prostřednictvím KVO – tomu klidně odpovězte – kecy! / V GULagu se převychová každý, člověka převychová kamarád nebo okolnosti,… / …

Více
  • 16. 9. 2024

Přelétávali jsme nízko nad Kansas City, pilot oznámil, že je minus pět stupňů a já měl na sobě tenké kalifornské sportovní sako a košili, lehké kalhoty, letní ponožky a díry v botech. Když jsme přistáli a rolovali k rampě, každý se sháněl po svrchnících, rukavicích, kloboucích, šálách. Nechal jsem je všechny vystoupit, poté sjel po pojízdném schodišti. Frenchy se opíral o budovu a čekal. Frenchy učil…

Více
  • 4. 9. 2024

Jsem pod stolem. To je to první, na co si vzpomínám. Byl to stůl viděl jsem nohy od stolu a kus ubrusu visícího dolů. Pod stolem byla tma, líbilo se mi tam. Určitě to bylo v Německu. Muselo mi být něco mezi jedním a druhým rokem. Psal se rok 1922. Cítil jsem se pod stolem dobře. Zdálo se, že nikdo neví, že tam jsem. Na koberec a nohy lidí dopadaly sluneční paprsky. Sluneční paprsky se mi líbily. Nohy lidí nebyly…

Více
  • 4. 9. 2024

Ani na dalším místě jsem nevydržel dlouho. Vlastně to bylo jen takové mezipřistání, u jedné malé firmy, která se specializovala na vánoční zboží: světýlka, Santa Clause, papírové stromečky a podobně. Když mě přijímali, oznámili mi, že mě budou muset propustit den před Dnem díkuvzdání; potom že už nebude práce. Za podobných podmínek nás přijali asi půl tuctu. Řekli nám, že budeme dělat skladníky,…

Více
  • 4. 9. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024

Ženy se opravdu změnily. Zdráhám se soudit, zda k lepšímu či horšímu. Každá doba vytváří své mravy a mladí lidé s údivem se ohlížejí do minula. Samozřejmě že později stejný překvapený pohled dětí spočine i na jejich počínání. A tak nač zatracovat a proč chválit! Takový je život! Jednou k nám zavítal milý pan rada a tvářil se o něco veseleji a snad trošku i mimořádně. Měl něco na srdci. Měl a začal. Říkával nám občas…

Více
  • 18. 12. 2023

Výpověď příslušníka skupiny poválečné americké generace, která svérázně zareagovala na společenské poměry v USA a chronické choroby civilizace. Tento román „ze silnice“ zachycuje newyorskou a sanfranciskou bohému a autorovy toulky po Americe i Evropě. Je to bezprostřední záznam dojmů, myšlenek a drobných příhod osamělých poutníků, vyznavačů života, kteří v neustálém pohybu unikají konvencím a omezením…

Více
  • 13. 5. 2023