autobiografie

[1] Místo výkonu trestu, Nápravně pracovní tábor. / [2] Podle svědectví Čechova byla carská katorga mnohem méně vynalézavá. V Alexandrovském vězení (Sachalin) mohli katoržnici ve dne v noci nejen vycházet na dvůr a na záchod (paraši tam ani neexistovaly), ale po celý den mohli – i do města! Takže skutečný smysl slova „katorga“, galeje – že veslaři musí být přikováni k veslům – pochopil pouze Stalin. / [3] Za…

Více
  • 16. 9. 2024

V roce tisícím devítistém čtyřicátém devátém jsme s přáteli přišli náhodou na pozoruhodnou noticku v časopise Příroda, vydávaném Akademií věd. Bylo tam drobným písmem napsáno, že na řece Kolymě byla při výkopech objevena podzemní ledová čočka, zmrzlý dávnověký potok – a v něm zamrzlí představitelé fosilní (několik desítek tisíc let staré) zvířeny. Tyto ryby či mloci se uchovali tak čerství, potvrzoval vědecký dopisovatel, že přítomní rozbili led a hned je s chutí snědli. / Nepočetní čtenáři časopisu byli jistě nemálo udiveni, jak dlouho se může rybí maso v ledu uchovat. Leč málokterý z nich mohl pochopit skutečný velkolepý smysl této neopatrné noticky. / My jsme jej pochopili hned. Viděli jsme před sebou živě celý ten …

Více
  • 16. 9. 2024

Zvykli jsme si říkat, že v GULagu je možné všechno. Nejčernější podlost, jakákoli proradnost, úžasné nečekané setkání a láska na okraji propasti – to všechno možné je. Bude-li vám někdo se zářícíma očima vykládat, že kdosi byl převychován úředními prostředky, prostřednictvím KVO – tomu klidně odpovězte – kecy! / V GULagu se převychová každý, člověka převychová kamarád nebo okolnosti,… / …

Více
  • 16. 9. 2024

Jsem pod stolem. To je to první, na co si vzpomínám. Byl to stůl viděl jsem nohy od stolu a kus ubrusu visícího dolů. Pod stolem byla tma, líbilo se mi tam. Určitě to bylo v Německu. Muselo mi být něco mezi jedním a druhým rokem. Psal se rok 1922. Cítil jsem se pod stolem dobře. Zdálo se, že nikdo neví, že tam jsem. Na koberec a nohy lidí dopadaly sluneční paprsky. Sluneční paprsky se mi líbily. Nohy lidí nebyly…

Více
  • 4. 9. 2024

Přelétávali jsme nízko nad Kansas City, pilot oznámil, že je minus pět stupňů a já měl na sobě tenké kalifornské sportovní sako a košili, lehké kalhoty, letní ponožky a díry v botech. Když jsme přistáli a rolovali k rampě, každý se sháněl po svrchnících, rukavicích, kloboucích, šálách. Nechal jsem je všechny vystoupit, poté sjel po pojízdném schodišti. Frenchy se opíral o budovu a čekal. Frenchy učil…

Více
  • 4. 9. 2024

Ani na dalším místě jsem nevydržel dlouho. Vlastně to bylo jen takové mezipřistání, u jedné malé firmy, která se specializovala na vánoční zboží: světýlka, Santa Clause, papírové stromečky a podobně. Když mě přijímali, oznámili mi, že mě budou muset propustit den před Dnem díkuvzdání; potom že už nebude práce. Za podobných podmínek nás přijali asi půl tuctu. Řekli nám, že budeme dělat skladníky,…

Více
  • 4. 9. 2024

Problémy, které nás teď v Denveru čekaly, byly zcela jiného rázu než kdysi v sedmačtyřicátém. Buď jsme mohli sehnat další auťák v cestovní kanceláři a jet rovnou dál, anebo tu několik dní pobýt, obrazit pár barů a porozhlídnout se po Deanově otci. / Oba jsme byli ztahaní a špinaví. V jedné restauraci jsme si zašli na záchod. Stál jsem u mušle a močil a Dean se prese mě nemohl dostat k umyvadlu. Uťal jsem to a…

Více
  • 22. 8. 2024

DRUHÝ DEN RÁNO POLÍBÍM MAMKU A DĚTI NA ROZLOUČENOU a Cody mě odveze k nádraží do San Jose. / “Cody, včera v noci jsem měl vizi, jak tlupa tmavejch chlápků podobnejch Raphaelovi a Davidu D’Angelimu a Irwinovi a mě stála ve tmě a na našich černejch prsou se třpytily stříbrný krucifixy a řetězy! – Cody, Kristus znovu přijde.” / “No dyk jo,” radostně mi přikyvuje a bere si svoje brzdařské náčiní, “proto…

Více
  • 22. 8. 2024

Ženy se opravdu změnily. Zdráhám se soudit, zda k lepšímu či horšímu. Každá doba vytváří své mravy a mladí lidé s údivem se ohlížejí do minula. Samozřejmě že později stejný překvapený pohled dětí spočine i na jejich počínání. A tak nač zatracovat a proč chválit! Takový je život! Jednou k nám zavítal milý pan rada a tvářil se o něco veseleji a snad trošku i mimořádně. Měl něco na srdci. Měl a začal. Říkával nám občas…

Více
  • 18. 12. 2023

Výpověď příslušníka skupiny poválečné americké generace, která svérázně zareagovala na společenské poměry v USA a chronické choroby civilizace. Tento román „ze silnice“ zachycuje newyorskou a sanfranciskou bohému a autorovy toulky po Americe i Evropě. Je to bezprostřední záznam dojmů, myšlenek a drobných příhod osamělých poutníků, vyznavačů života, kteří v neustálém pohybu unikají konvencím a omezením…

Více
  • 13. 5. 2023

Život v houpací síti / Nositel Nobelovy ceny z roku 1982 spisovatel a novinář Gabriel García Márquez ve svých románech velmi úspěšně rozvinul styl, ve kterém jsou reálné události líčeny pomocí snových a exotických obrazů. Označení magický realismus by sice sedělo už prastaré Šeherezádě, ale patentovala si ho až silná latinskoamerická literární generace 60. let v čele s Márquezem. Jeho postavy zavěšené v houpacích sítích a žijící v jakémsi mýtickém b…

Více
  • 13. 5. 2023

Kniha je napsána retrospektivně z pohledu Kvida, který předčítá příběh jeho rodiny sepsaný v „er“ formě knižnímu nakladateli, kterého přesvědčuje, aby mu knihu vydal. Místy je děj knihy přerušen rozhovorem mezi Kvidem a nakladatelem a místy je vyprávěn „někým dalším“. / Jeho kniha začíná seznámením jeho rodičů – matky – amatérské herečky a budoucí právničky – a otce – vysokoškolsky vzdělaného ekonoma. Těhotenství Kvidovy matky je přerušeno útokem vl…

Více
  • 13. 5. 2023

Můj život je krásná pohádka, tak bohatá a blažená! Kdybych byl jako chlapec, když jsem chudý a sám vykročil do světa, potkal mocnou vílu a ona mi řekla: ”Zvol si cestu a cíl a já tě budu ochraňovat a povedu tě podle vývoje tvého ducha a podle rozumných zákonů tohoto světa,” nemohl mi osud být příznivější a nemohl mě vést moudřeji a lépe. Příběh mého života řekne světu, co říká mně: Je laskavý Bůh, jenž všechno vede k nejlepšímu cíli. / R…

Více
  • 13. 5. 2023

For a time I held a unique position: among the hundreds of isolated creatures who haunted the streets of lower downtown Denver there was not one so young as myself. Of these dreary men who had commited themselves, each for his own good reason, to the task of finishing thier days as pennyless drunkards, I alone, as the sharer of their way of life, presented a replica of childhood to which their vision could daily turn, and in being thus grafted on…

Více
  • 13. 5. 2023

Věřím, že fantazie je silnější než vědění. / Že mýty mají větší moc než historie. / Že sny jsou mocnější než skutečnost. / Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. / Že smích je jediným lékem na zármutek. / A věřím, že láska je silnější než smrt. / Hra ‚Ukaž a vyprávěj‘ mě ve škole bavila ze všeho nejvíc – jako žáka i jako učitele. Ani přestávky, ani oběd, ale ta chvilka / vyhrazená každý týden na to, aby žáci do třídy přinesli nějakou svou důležitou věc, o které by po…

Více
  • 13. 5. 2023