novela

  / Domovní zvonek zadrnčel. Za dveřmi kanceláře se ozvaly kroky – někdo šel otevřít. Na návštěvy už bylo pozdě, a tak jsem vyšel za ošetřovatelkou na chodbu. Ti čtyři pacienti se nepřestali dívat na televizní obrazovku, jako by byla oknem do vnějšího světa. / Ten, kdo předtím zazvonil, teď bušil dost prudce na dveře. / „Okamžik,“ zavolala ošetřovatelka skrz dveře, strčila klíč do zámku a pootevřela.…

Kate Kerriganová ma čakala v mojom aute. / „Bála som sa, že mi ujdete,“ povedala, keď som otvoril dvere. „Radšej som si vzala taxík. Pán MacGowan mi telefonoval z elektrárne.“ / „Kvôli mne?“ / „Áno, je na ceste ku mne a chcel by vás vidieť. Nepovedal nič bližšie, ale myslím, že sa to týka jeho vnučky. Prosil ma, aby som okrem vás nikomu nepovedala, že mi telefonoval.“ / Nasadol som a naštartoval. Prešli sme okolo…

Vrátili jsme se s paní Chalmersovou do místnosti pro návštěvy, kde právě doktor Smitheram a jeho paní mluvili s Larrym Chalmersem. / Doktor mě pozdravil úsměvem, který se ani nedotkl jeho pochybovačných, zkoumavých očí. „Moira mi říkala, že jste ji vzal na večeři. Děkuju vám.“ / „Bylo to pro mě potěšení. Jakou mám naději, že si budu moct promluvit s vaším pacientem?“ / „Minimální. Vlastně žádnou.“ / „Ani…

Vysoký starý dům byl úplně tmavý. Zdálo se mi, že nade mnou visí jako zasmušilá minulost, kterou generace po generaci kupily ke hvězdám. Zaklepal jsem na přední dveře; klepal jsem několikrát, ale nikdo se neozval. / Měl jsem chuť na dům zakřičet, jako to dělal Gerard Johnson, a napadlo mě, jestli taky neztrácím rozum. Opřel jsem se o zeď a pozoroval jsem tichou ulici. Auto jsem zaparkoval za rohem, takže vozovka byla…

  / Jejich farma, zelená a zlatá v šikmo dopadajících paprscích, ležela v zákrutu řeky. Po prašné cestě jsem dojel k obytné budově. Byla postavena z bílých cihel, bez jakékoliv ozdoby. Neomítnutý chlév byl účinkem počasí zešedlý a v bědném stavu. / Pozdní odpoledne bylo bezvětrné. Stromy obklopující oplocený dvůr stály nehybně jako na obrázku. Přestože řeka tekla hned vedle, vedro bylo úmorné, dokonce…

ROSSE MACDONALDA /   / Před čtyřmi desetiletími ještě musela detektivka dodržovat jistá pravidla. Především to byla fair play – stopy a vodítka, která našel detektiv, musel znát i čtenář, aby oba mohli dojít k správnému řešení, jestliže všechny důkazy dobře interpretovali. Sex byl tabu a romantické zápletky se nepřipouštěly. Roku 1928 ustavila skupina britských autorů Detection Club a každý nově přijatý…