humor

Emerson měl víc štěstí, než si zasloužil. Svým neuváženým činem si nepřivodil návrat choroby, ale bylo zřejmé, že je natolik slabý, že několik dní ještě nebude moci předstírat, že je v pořádku. Bylo jasné, že je třeba něco udělat. A stejně tak bylo jasné, že to budu muset udělat já. / Probrala jsem Emersona z mdlob a vnutila jsem mu další dávku chininu. Poručila jsem Abdulláhovi, aby si mu sedl na nohy a…

Více
  • 7. 3. 2025

Chtěl jsem si jít hrát s kluky, ale maminka řekla, že ne, že o tom nemůže být ani řeč, že nemá ty kluky, co se s nimi kamarádím, moc ráda, že spolu vyvádíme pořád jen samé darebačiny a že jsem pozvaný na svačinu k Celestýnovi, který je naopak moc hodný a dobře vychovaný, a že bych udělal dobře, kdybych si z něho vzal příklad. / Neměl jsem ani trochu chuť jít na svačinu k Celestýnovi, ani brát si z něho…

Více
  • 28. 1. 2025

Když jsem šel dneska odpoledne do školy, šel mě tatínek doprovodit. Rád s tatínkem někam chodím, jelikož mi pokaždé dá trochu peněz, abych si něco koupil. I tentokrát to vyšlo. Šli jsme kolem obchodu s hračkami a já jsem tam uviděl lepenkové nosy, co si je lidi dávají na obličej, aby se ostatní smáli. / „Tati,“ poprosil jsem, „kup mi jeden nos!“ / Tatínek řekl, že ne, že nos na nic nepotřebuju, ale já jsem…

Více
  • 28. 1. 2025

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Více
  • 28. 1. 2025

Dneska ke konci vyučování nám paní učitelka oznámila, že škola pořádá tombolu, a vysvětlila Kryšpínovi, že tombola je něco jako loterie: Lidi si koupí očíslované lístečky a pak se táhnou čísla jak v loterii nebo ve sportce, a každé číslo, které se vylosuje, vyhrává nějakou cenu, a hlavní cena je moped. / Pak nám paní učitelka ještě řekla, že peněz, které se vyberou při prodeji lístků, bude použito na…

Více
  • 28. 1. 2025

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku. / Do Francie se vrací na počátku…

Více
  • 28. 1. 2025

Když v neděli prší, zůstávám docela rád s rodiči doma, ale musím mít při tom něco zábavného na práci; když ne, děsně se nudím, jsem protivný a kouká z toho spousta nepříjemností. / Byli jsme všichni v saloně; venku příšerně pršelo. Tatínek četl knihu, maminka šila, hodiny dělaly tik-tak a já jsem si prohlížel obrázkový časopis s bezvadnými historkami o banditech, kovbojích, letcích a pirátech, fakt…

Více
  • 28. 1. 2025

Tobiáš z Bechyně se na kralevice pátravě podíval, neboť pocítil, že je cosi v nepořádku. / „Nechápu, můj králi, co máš na mysli,“ zamumlal. „Jak by mohl záležitost, kterou jsme právě projednávali, rozhodnout sám Všemohoucí? Přece víš dobře, že nám lidem poskytl svobodnou vůli a také z ní vyplývající práva i povinnosti! Bůh nás sice vede svým duchem, ale nerad se přímo vměšuje do našich… / „To…

Více
  • 14. 1. 2025

Pak jsme se z televize dozvěděli, že se trenér Župajda oběsil. Vzápětí to ale dementovali a přivlekli Župajdu před kameru s bytelným provazem kolem krku. / „Proč jste mě odřízli?“ supěl a činil teatrální gesta. „Chci s tím vším skoncovat a nikdo nemá právo mi vnucovat svou vůli! Nejsem žádnej kašpar a znehodnocení mé letité dřiny chápu jako osobní tragédii! Udělal jsem z Ondřeje Kurýška světovýho…

Více
  • 14. 1. 2025

„Venco, já se moc těším,“ funěl kulak Vata, „ale musíš jet se mnou! Já už jsem na tebe zvyklej a sám bych se tam necejtil dobře!“ / „Vždyť tě tam doveze Anpoš s Kefalínem,“ namítl Hamáček, „a já se neumím ve vznešeným prostředí pohybovat. Jsem jenom řezník a poručík s hanbou propuštěnej do civilu! Já bych ti tam akorát dělal co? Já bych ti tam akorát dělal vostudu!“ / Ale Vata odmítl na tato slova…

Více
  • 14. 1. 2025

Doktor Pelant křísil svou krásnou manželku Jindru už přes dvacet minut. Ještě nikdy ji nezažil v takovém stavu a tak příšerně vyděšenou. Vrátila se z večerní procházky s vytřeštěnýma očima a ztrhanými rysy v obličeji. Vpadla do místnosti pološílená a nebyla schopna jediné souvislé věty. / Bylo to něco docela mimořádného. Jindra Pelantová nikdy neměla sklony k bázlivosti, ani k hysterii. Byla klidná,… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Poručík Hamáček, který, jak známo, vymyslel znamenité heslo „Nechlastat a nesouložit!“, onemocněl kapavkou. V Plzni ho zbavili potíží, nicméně se nevrátil okamžitě ke své rotě a polehával na nepomucké ošetřovně. / Kapitán Ořech byl pohoršen, ale cítil politickou odpovědnost, a tak bývalého velitele strážního oddílu navštívil. / „Tak to vidíš?“ houkl na něj. „Takhle dopadnou všichni, co nespojujou…

Více
  • 14. 1. 2025

Svatební cestu na malý tichomořský ostrůvek připravoval s pečlivostí sobě vlastní můj finanční expert doktor Žabule. Naprosto mimořádný člověk. Nepřeháním, označím-li ho jako génia. Každý bankéř jen uznale pokývá hlavou. Nicméně je tady poněkud nepříjemný problém. Doktor Žabule je nejen výjimečný finančník, ale také umělec. Transvestita. Má svůj vlastní soubor, nazývaný Zlatá mašle. Sám…

Více
  • 14. 1. 2025

PONĚKUD VYKOLEJENÝ MAJOR / Prvním, na koho Kefalín narazil, když vystoupil před Terazkyho vilou, byl její bývalý majitel a nyní pouhý nájemník pan Žožiňák. Okamžitě se k návštěvníku vrhl jako člověk, který toho má hodně na srdci a potřebuje se vypovídat. / „Mistře,“ spustil okamžitě. „Jdete v pravou chvíli. Pan major potřebuje uklidnit!“ / Kefalín se podivil. Především nevěděl, proč by měl Terazkyho…

Více
  • 14. 1. 2025

  / MONIKA ŠUMAVSKÁ přivítala manžela tím nejkouzelnějším úsměvem, jakého byla schopna. Zato úsměv, kterým se Weltmann revanšoval, byl mnohem kyselejší a o optimismu v něm se stěží dalo mluvit. / »Rozloučil ses?« otázala se Monika zbytečně. / Weltmann přikývl. »Bylo to dojemné, ba přímo tragické,« zahučel, »hypochondři štkali jakoby v předtuše neradostného konce. A když se to tak vezme, štkali vlastně…

Více
  • 14. 1. 2025