2,53 $
Elektronická kniha: Karel Čapek – Juvenilie (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Juvenilie
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
JAKÁ ŠKODA, ŽE SVOU LEKCI OD ŽIVOTA DOSTÁVÁME TEPRVE TENKRÁTE, KDYŽ JÍ UŽ NEMŮŽEME POTŘEBOVATI.
O. WILDE
Dopis Andrea Ucello, almužníka v Neapoli, dvornímu kaplanu Jeanu Baptistu Thérsonovi v Paříži.
V Neapoli 2. prosince 1791.
Vzácný pane bratře, milovaný můj příteli!
Dopis tento doručuji Vám prostřednictvím laskavého pana komorníka Désineuxe, který v těchto dnech opouští naši sladkou Neapol, vraceje se do krásné Francie.
Dovoluji si připomenouti Vám Váš dávný slib, že neopomenete mi zasílati zprávy ze svého krásného dvora, kde mi bylo přáno stráviti několik blažených let. Domnívám se, že v těchto neklidných dobách se najde dosti nového, co psal byste Svému starému příteli. Obávám se Šířiti se o těch znepokojivých novinách, jež dostaly se oklikou k mému sluchu, nevěda, dojde-li toto psaní svého cíle.
Úmrtí Vašeho hodného psa, drahého Anthéa, o němž jste mi ráčil psáti, zarmoutilo mne neméně než Vás. Bylť mi věrným přítelem až do mého odjezdu.
Rovněž já jsem nucen zvěstovati Vám smutnou zprávu, že v těchto dnech zemřel zde zázračný mechanik Henri Louis Jacquet Droz, kterému nebožtík Váš král blahé paměti propůjčil titul dvorního mechanika a kterého jste zde tak zhusta ráčil navštěvovati.
Zemřel stejně podivínsky, jak žil. Pracoval vždy pozdě do noci, a ondy ráno našli jej ztuhlého u pracovního stolu, kde právě dokončil — jaká to zvláštní náhoda! — hračku, jež představuje Smrt, kterak chřestíc kosou pronásleduje psa. Koupil jsem tu vzácnou hračku v licitaci pro Vás, abyste měl upomínku i na nezapomenutelného Anthéa i na podivuhodného Droze.
Jeho předčasná smrt vzbudila u nás všeobecnou lítost, neboť jeho kouzelné hračky byly zde velmi ceněny. Navštívil jsem jeho mrtvolu s vybranou společností: mezi námi byl i princ Gaston, který se již vyhojil ze své vleklé choroby, biskup in partibus[60] abbé Cimola, jejž asi neračte znáti, vzdělaný pán, dále převor od Sta. Maria Immaculata, komoří Sv. Otce, jakýsi malíř Pietro del Sentino, jenž právě zdobí freskami dvorní kapli; a konečně Váš ctěný přítel a krajan pan d’Auvrier.
Princ Gaston, zastaviv se zarmouceně nad rakví, pronesl: “Ubohý Drozi! Zemřel jsi toutéž chybou, kterou jsi žil. Tvé hračky se pohybovaly, tančily, milovaly se, zpívaly — věru měl jsi se učiti životu u svých životaplných mužíčků.” —
“Jistě,” přisvědčil veselý pan biskup Cimola, “kdyby se nebyl odříkal života, nebyl by se rovněž život odřekl jeho. Život rád zanechává na živu ty, kteří žijí rádi. Kdesi stojí o tom psáno: kdo mne vyzná, toho i já vyznám; kdo mne zapře, zapřu ho také já.”
“On byl z těch, kteří umějí jiné věci, než aby uměli žíti,” řekl jsem smutně, zatím co se ostatní smáli.
Malíř Sentino však namítal: “Ach jdětež, pánové, nemluvte mi o umění. Což tato mechanická magie, tyto androidy, pouhé hračky, jsou uměním? Ó Drozi, tvůrce malicherných zázraků, tak daleko byl jsi od umění, jako tvé …
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.