Juvenilie

ARGENTINSKÉ MASO

Vláda dovolila dovoz deseti tisíc tun argentinského masa; neboť na argentinských pampách běhají doposud nespočítatelné tisíce tun zmrzlého masa, na krásných, nekonečných pampách, všude porostlých stromy ombu a opuncie. Rostou tam také bodláky velké jako naše javory, a kakao, tomaty, mandle a mandisky, a také pasáci rostou tam větší než u nás, gauchové s třepením na kalhotech, divocí, s jedním okem vyraženým a druhým krvavým; to všechno se říkalo v agrárním táboře.

“Přátelé,” mluvil pan Udržal,^[20] “doma przní Bergman^[26] naše ženy (oh, schůze v Lounech!); Argentina chce nás zaplaviti zmrzlým masem; přátelé, slyšte, naše strana upadá.”

“Nesmysl,” myslel si pan Exc. Prášek^[25], “ale já si koupím pampy, pampy, pampy. Bude to můj velkostatek. Co mohou stát takové pampy?”

“Roste tam tabák,” snil pan Zázvorka^[24], “koupím si pampy a budu dodávat do Rakouska parlamentní doutníky. Pro poslance budou argentinské doutníky dost dobré. Zřídím si ve Vídni trafiku.”

“Přátelé,” mluvil však pan Udržal, “uvažte jen, prosím, že argentinské maso zruinuje nás, národ, celý stát. My jsme stát.”

Faktum je, že v agrárním táboře nastalo silné pobouření. Situace je opravdu vážná. “Mlčte už s Bergmanem,” řekl pan Zázvorka, “všechny naše manželky neváží dohromady deset tisíc tun masa.” (Protesty, oho!) “Navrhuji, aby byly proti Argentině zavřeny rakouské hranice pro vývoz; pohrozíme Argentině, že nedovolíme do Buenos Aires vyvážeti rakouské holky. Zdražíme kůže, máslo a pšenici. Budeme protestovat ve jménu hygieny. Zavedeme choleru do posádky importních lodí.” “Nesmysl,” myslí si p. Excel. Prášek positivně. Vůbec, v agrárním táboře je nebývalé pobouření.

Ale nyní se zraky obracejí na řečníka, jenž stoupá na tribunu. “Agrárníci,” mluví ústavověrný řečník, “uvažte jen: jde o stát. Doposud živili jsme obyvatelstvo Rakouska domorodým dobytkem. Pánové, vy znáte náš dobytek; je vážný, lethargický a pokojný. Můžeme říci, že je z látky, z jaké se dělají vzorní občané. Známe svůj dobytek, sami jsme ho vychovávali a pěstili; my víme, že je loyální, trpělivý, poslušný a krotký; je těžkopádný, pasivní a věrný; je oddaný naší věci. Náš dobytek je tichý, konservativní a patriotický. Takovýmto masem jsme doposud sytili obyvatelstvo Rakouska, z takovéhoto masa živila se krev občanů, tvořily se jejich svaly a restaurovaly se jejich mozky. Nyní však budou uvrženy na trh miliony kilogramů argentinského masa, a račte uvážit: Argentina je republika; ne, Argentina je konfederace čtrnácti republik a tří teritorií; prosím, povšimněte si toho. Obyvatelstvo je divoké, republikánské a bouřlivé; miluje státní převraty, zápasy kohoutů a střílení z pistolí; též vrhají lasem a nosí jen jedno oko, ztrativše druhé při rvačce v nevěstinci. Dále: jejich dobytek běhá volně po pampách; nemá ani zvoneček na krku, ani žlab; je zpola divoký. Běhá po nekonečných a neohraničených pampách, ctí volnost, svobodu a neomezený rozběh, je horkokrevný, tropický a vášnivý. Ano, tento dobytek je vznětlivý; ani násilím ho nelze přinutiti, aby šel dobrovolně na porážku; je anarchistický, nezkrocený, pln bouřlivých pudů.”

“Agrárníci, chápete? Tímto dobytkem mají se nyní živiti obyvatelé Rakouska. Z tohoto masa má se stávati jejich maso, jejich krev a jejich mozky. Jejich maso bude žhavější, jejich krev bude rychlejší, jejich mozky pohyblivější; budou milovati pistole, svobodu a demonstrace; budou v sobě stravovati nekonečnou volnost pamp a republikánské, proletářské vášně argentinských býků.”

“Argentina otráví naši krev. Rakousko stane se konfederací čtrnácti republik, čtrnácti států, zastoupených na říšské radě, a tří teritorií: národních sociálů, sociálních demokratů a křesťanských sociálů. Lidé budou se cítiti volní a neohraničení jako stáda pamp; budou svobodní, vznětliví a trop…