Juvenilie

NESMRTELNOST

PSÁNO U PŘÍLEŽITOSTI SMRTI FERREROVY^[39]

AUTON GAR ATASTHALIESIN,^[38] Z HANEBNÉ NEROZVÁŽLIVOSTI SE TO STALO, A SICE NA OSTROVĚ TRINAKRII^[37] NEDALEKO ŠPANĚLSKA.

BYLI TO SOUDRUZI NESMRTELNĚ CHYTRÉHO ODYSSEA, KTEŘÍ Z TÉTO HANEBNÉ NEROZVÁŽLIVOSTI POBILI VELIKÉ BÝKY HELIOVÝ A SNĚDLI JE. ŽE Z TOHOTO POŽITÍ VZNIKLY POTOM NEPŘÍZNIVÉ A NEBEZPEČNÉ VĚTRY. JE DOSTI ZNÁMO; AVŠAK PODIVUHODNĚJŠÍ JE, ŽE POSEKANÉ MASO TĚCHTO BÝKŮ HELIOVÝCH BUČELO JEŠTĚ NA ROŽNI.

Představte si tu scénu neobvyklé krásy, drsnou tragickou noc na pobřeží pod velkolepými nebesy a červenou řadu ohňů, nad nimiž visí nabodeny krvavé kusy masa; a nyní kusy masa počnou chraptivě řváti, výhružně, mstivě a triumfálně se dovolávajíce veliké odplaty. Jaký to dlouhý chór pozaunových hlasů letících přes moře pod přečernými nebesy; jaký to veliký neutišitelný křik a jak nerozvážní mužové počínají se báti u červených ohňů!

Avšak, jak je možno, že býkové Heliovi řvali ještě po smrti, když nezemřeli za žádnou ideu ani politickou, ani náboženskou?

Neboť každý z nás dovede zemříti, a málokdo umí býti nesmrtelný; zato však jsou lidé, kteří mají nesmrtelnou smrt; provždycky jsou to nesmrtelné mrtvoly, vášnivé kadavery, jež strašně křičí pod přečernými nebesy.

Jsou nesmrtelní lidé, kteří se stávají aktuelními, když zemrou, kteří počnou jednati, když skonali, a jsou nejsilnější, když už nejsou. Jsou lidé, kteří z vlastní své rakve činí pódium řečnictví a z popraviště tribunu vysoké demagogie.

Kdo ještě bude nazývati hrob němým? Hrob je hlasitý křikloun a orgán nikdy neunavený, hrob je hrdlo demagogie, otvor křiku a resonanční prázdnota.

Schovávajíce se za svou imunitu, nevázáni zákonitostí a hranicemi občanského života, tito mrtví stávají se agitátory, fantastickými emisary a divokými autoritami; toť kariéra. Nuže, pak už stojí za to zemříti,

zemříti třeba ve Španělsku nedaleko ostrova Trinakrie; blízko Trinakrie, kde soudruhové Odysseovi z hanebné nerozvážlivosti, zcela nekonstitučně potloukli veliké býky Helia, boha osvětového.