historické

Ráno po pohřbu tatínek natáhl nástěnné hodiny. / „Už jsem to ticho nemohl vydržet,“ řekl a zamyšleně sledoval pohyb malého mosazného kyvadla. „Život musí jít dál.“ / Od dřevěného stolu ho sledovaly čtyři páry dětských očí. / „Musíme vymyslet, jak všechno uděláme, když tady teď maminka není,“ pronesl po chvíli. „Když se budeme snažit, půjde to. Musí to jít.“ / A snaha se v domácnosti Pospíšilových, zkoprnělé maminčinou smrtí, nedala nikomu upřít. / Sestry si rozdělily kuchyňské práce a úklid, zatímco nejstarší Jozef na sebe vzal všechnu mužskou robotu a po dobu tatínkovy nepřítomnosti též roli hlavy rodiny. Z tohoto titulu velkomyslně dopřál šestiletému Ludwikovi velký díl dětské volnosti; snad doufal, že…

Ženka sedí u kuchyňského stolu a odstřihuje z aršíku potravinových lístků okraje, aby nedostala v krámě vynadáno, že jim přidělává práci. To by byl holý nerozum, popudit proti sobě hokynáře. S příděly je to čím dál horší – když si šla na úřad vyzvednout lístky na další měsíc, byly některé masenky označené křížkem. „Co to znamená?“ zeptala se úřednice. „Co asi,“ zněla nevrlá odpověď. „Že na ty okřížkované lístky nic nedostanete. Měsíčně teď vychází tři čtvrtě kila masa na hlavu.“ / A podobně mizerné je to se vším, s chlebem, máslem, s mlékem – toho teď dospělí dostanou méně než decilitr na den. Akorát Julinka má nárok na trošku větší dávku, ale taky to není žádná sláva. / Pokud jde o jídlo, jsou na tom hůř než za války. Letos dostávají méně než loni – a loni dostávali méně než roky před tím. U rodičů je propad znát ještě silněji, protože …