historické

Veličenstvo má opravdu obdivuhodnou paměť. / Čapku ze sojčího peří předcházely jiné události a jiné po ní následovaly a všechny byly velmi barvité a poznamenané královským leskem a majestátem. Majestát jim dodával Karel Sedmý a lesk Retzovo bohatství. / Karel Šestý zemřel, lidé říkali, že to pro něho je vysvobození, ale současně říkali, co teď bude s námi, co bude s Francií, před několika měsíci zemřel i…

Více
  • 16. 9. 2024

  / Právě když nosítka s veleknězem zastavila na nádvoří před schodištěm k Batiatově pracovně, vyšel ze dveří Sextus Fulvius v doprovodu kapujského prefekta Modesta. Prefektův obličej, až příliš podobný hlavě ovčí, se nadouvá vědomím řádně vykonané povinnosti; tvář Fulviova září vítězstvím. / Po prefektově zásahu se rozhostilo ticho. Gladiátoři, od včerejška rozhořčení a naleptaní a k tomu…

Více
  • 16. 9. 2024

  / Já se domnívám, že by bylo lépe, aby má lyra byla rozladěna a falešně hrála a aby falešně zpíval sbor, který bych řídil, a aby celý svět se mnou nesouhlasil a mluvil opačné věci, nežli abych já sám jediný byl se sebou v nesouladu a sobě odporoval. / – PLATÓN /   / Lucius Caecilius Metellus váhá nad listem senátu. / List je ostrý. Proč prý dosud nezakročil proti otrockým vzbouřencům, ačkoli obsazují v… / …

Více
  • 16. 9. 2024

  / Lituji tě, nepřítelem že ti bude taký muž. /   / PUBLIUS TERENTIUS AFER /   / Dny se táhnou nesnesitelně vlekle. / Pro Karthágiňana jsou naplněny zimničnou úzkostí, i když ji nedává najevo. Postihují ho i okamžiky nezvladatelného třasu – tehdy odchází z místnosti do zahrady nebo do odlehlých míst domu a tam zatíná pěsti, aby si dodal síly, a sám sebe utvrzuje v klidu a chladnokrevnosti. / Umírající senátor…

Více
  • 16. 9. 2024

  / dKdyž nejsem ve své posteli, většinou se dobře nevyspím, tudíž jsem se po krátkém a nehlubokém spánku asi před hodinou probudil. Byla ještě tma, věděl jsem, že mě čeká celý den jízdy, a tak jsem se pokoušel ještě usnout. To se mi nepodařilo a nakonec jsem se rozhodl, že vstanu. Byla ještě taková tma, že jsem musel rozsvítit, abych se mohl u umyvadla v rohu oholit. Když jsem se…

Více
  • 16. 9. 2024

K poslední středověké válce v Itálii došlo v letech 1943 až 1944. Na pevnostní města na velkých ostrozích, s kterými se sváděly boje už od osmého století, se bezohledně vrhaly armády nových králů. Kolem skalnatých výchozů se věčně přenášela nosítka a byly tu zmasakrované vinice, kde jste objevili, pokud jste pod vyježděnými kolejemi od tanků kopali dost hluboko, krvavou sekeru…

Více
  • 16. 9. 2024

Do Dubna se jezdí Sameškinovým povozem, do Moskvy železnicí a do Ameriky nejenže se jezdí lodí, ale také s dokumenty. Aby je člověk dostal, musí do Dubna. / A tak se Debora vypraví k Sameškinovi. Sameškin však nesedí na lavici u kamen, vůbec není doma, poněvadž je čtvrtek a koná se dobytčí trh; Sameškin se vrátí asi za hodinu. / Debora přechází sem a tam před Sameškinovou chalupou a přemýšlí jen o Americe. / Dolar je…

Více
  • 16. 9. 2024

Fatální záležitost poručíka Trotty s pečlivou nenápadností sprovodili ze světa. Major Zoglauer řekl jen: „Vaše aféra byla urovnána z nejvyšších míst. Váš pan otec poslal peníze. Dál o tom nemusíme mluvit.“ Potom Trotta napsal otci. Psal, že nebezpečí, které hrozilo jeho cti, bylo zažehnáno z nejvyšších míst. Prosil za odpuštění, že tak hříšně dlouhý čas mlčel a neodpovídal okresnímu hejtmanovi na…

Více
  • 16. 9. 2024

V dubnu příštího roku se Alžbětě narodilo dítě. Nepřivedla je na svět na klinice. Matka chtěla, vyžadovala, nařídila, aby porodila doma. / Já to dítě zplodil, chtěl, vyžadoval, nařídil. Alžběta si je přála. Tenkrát jsem Alžbětu miloval, a proto jsem byl žárlivý. Nemohl jsem – namlouval jsem si tehdy – paní profesorku Jolantu Szatmaryovou zapudit a vyhladit z Alžbětiných vzpomínek jinak než tím, že jsem…

Více
  • 16. 9. 2024

Jednoho dne se na rakouském konzulátu v Moskvě objevil cizinec v černé kožené bundě, v roztrhaných botách, se strništěm v brunátném a tvrdě vykrojeném obličeji, ve staré kožešinové čepici, která vypadala ještě starší, než byla, protože venku svítilo první teplé březnové slunce. Padala dvěma širokými okny na hnědou dřevěnou zábranu, za níž seděl úředník a ozařoval barevné prospekty salcburských a…

Více
  • 16. 9. 2024

Část třetí / Londýn, 12. dubna 1937 /   /   / Když se včera Jennifer se slečnou Givensovou vrátily z nákupů, u mě v pracovně už bylo téměř šero. Náš vysoký a úzký dům, jejž jsem po tetině smrti koupil za zděděné peníze, stojí na náměstí, které, ač poměrně známé, není tak slunečné jako jiná v jeho sousedství. Pozoroval jsem Jennifer z okna pracovny, jak dole na náměstí pendluje mezi domem a taxíkem a…

Více
  • 16. 9. 2024

Třikrát čtyřikrát týdně ještě večer sejdu cestičkou k řece a k dřevěné lávce, známé dosud těm, kdo tu žili před válkou, jako Most váhání. Říkali jsme jí tak, protože ještě před nedávnem byste po ní přešli do zábavní čtvrti. Prý tu bylo možno vídat muže pronásledované výčitkami svědomí, jak se těžce rozhodují mezi noční zábavou a návratem k manželce. Ale pokud mě zahlédnou postávat na tom mostě a zamyšleně se opírat o zábradlí, není to proto, že bych váhal. Prostě odtud rád při západu slunce obhlížím okolí a pozoruji změny kolem sebe. / Na úpatí kopce, odkud jsem právě sešel, vyrostly skupinky nových vilek. A dál podél břehu řeky, kde se před rokem rozkládala bažinatá louka, …

Více
  • 16. 9. 2024

Blackthorne nyní kráčel hradem, čestnou stráž mu dělalo dvacet vazalů obklopených desetinásobným doprovodem šedivců. Pyšnil se svou novou uniformou, hnědým kimonem s pěti Toranagovými znaky, a vůbec poprvé měl na sobě obřadní pláštík s vyztuženými křídlovitými rameny. Vlnité zlaté vlasy měl svázány do úhledného copu. Od pásu mu předpisově trčely meče, jež dostal od Toranagy. Na nohou měl nové tabi a…

Více
  • 14. 9. 2024

“Připadá mi to jako střílet kachny, když sedí na vodě,” znechuceně zabručel admirál. / “Ano,” přikývl Struan. “Ale jejich ztráty jsou malé a naše zanedbatelné.” / “Šlo nám o rozhodné vítězství,” přidal se Longstaff. “To jsme chtěli. Připomeň mi, Horatio, že mám požádat Aristotla, aby zachytil, jak jsme dnes dobyli ty pevnosti.” / “Ano, Vaše Excelence.” / Všichni stáli na palubě vlajkové lodi… / …

Více
  • 14. 9. 2024

Po úsvitu zaskočil Mac do slepičího výběhu a našel tam tři vajíčka. Udělal z nich omeletu, naplnil ji troškou rýže, kterou měl schovanou od včerejška, a navoněl stroužkem česneku. / Odnesl to Petrovi, vzbudil ho a počkal si, až všechno sní. / Náhle do baráku vrazil Spence. / „Chlapi!“ křičel. „Do tábora přišla nějaká pošta!“ / Macovi se stáhlo hrdlo. Panebože, ať je tam dopis pro mne! / Nebyl tam žádný. / Pro deset…

Více
  • 14. 9. 2024