fantasy

Nenalezitelná komnata / Celý následující týden si Harry lámal hlavu tím, jak přesvědčit Křiklana, aby mu vydal svou pravdivou vzpomínku. Nic ho však neosvítilo, takže udělal jen to, co poslední dobou dělával stále častěji, když nevěděl kudy kam: zavrtal se do učebnice lektvarů a doufal, že v princových poznámkách načmáraných na okraji stránek najde něco užitečného, jak se mu to už tolikrát podařilo. / „Tam…

Více
  • 4. 5. 2024

DRUHÉHO DNE MĚ probudil hluk rozhněvaných hlasů. Chvíli jsem nevěděla, kde jsem. Tma byla takřka dokonalá, jen pod dveřmi prosvítala úzká štěrbina světla. / Pak na mě dolehla realita. Posadila jsem se a poslepu nahmatala lampu na nočním stolku. Otočila jsem plamínkem a očima přejela tmavé hedvábí baldachýnu, břidlicovou podlahu, vyřezávané ebenové obložení stěn. Nedá se nic dělat, budu to tu muset…

Více
  • 22. 3. 2024

TA PŘÍŠERA SE JMENOVALA Izumrud, velký červ, a byli tací, kteří tvrdili, že chodby vykutané pod Ravkou jsou jejím dílem. Věčně hladová nenasytně požírala bahno s pískem, zavrtávala se do země hlouběji a hlouběji, aby našla něco, čím by ukojila svůj hlad, až zalezla tak hluboko, že se ztratila v temnotě. / Byl to jen příběh, přesto si lidé v Bílé katedrále dávali pozor, aby se… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Kaz / Když Kaz zahlédl Van Ecka přicházet k mostu Goedmedbridge, první jeho myšlenka byla: tenhle chlap by nikdy neměl hrát karty. Vzápětí mu blesklo hlavou, že mu někdo přerazil nos. Měl ho oteklý a křivý, pod okem se mu modrala naběhlá modřina. Z nejhoršího mu nejspíš pomohl nějaký univerzitní doktor, napadlo Kaze, ale bez skutečných grišovských schopností mohl stěží udělat víc než to trochu zakrýt. / Van Eck…

Více
  • 22. 3. 2024

Část šestáSkuteční zloději / Inej / Zběsilý tlukot srdce jí nadouval hruď. Když člověk vystupuje v cirkuse, musí se ve správnou chvíli jedné houpačky pustit, aby se natáhl po druhé; a může přijít chvíle, kdy si uvědomí, že udělal chybu, a pak už si nepřipadá jako tíže zbavený, ale jednoduše padá dolů. / Strážní ji táhli zpátky do vězení. Na nádvoří bylo mnohem víc dozorců než ráno, kdy…

Více
  • 22. 3. 2024

BYLA TO NAPROSTÁ POHROMA . Jakmile mi Baghra obemkla svou kostlivou rukou zápěstí, věděla jsem, že je stejně jako Temnyj umocňovač. Cítila jsem, jak se ve / mně se stejnou naléhavostí vzdouvá ona jistota a místnost explodovala slunečním světlem, které vytrysklo skrze kamenné zdi Baghřiny chatrče. Ale když mě pustila a řekla, abych tu sílu přivolala sama, byla jsem bezradná. Domlouvala mi, nadávala, dokonce mě jednou…

Více
  • 22. 3. 2024

DENÍKOVÝ ZÁZNAM: SOL 90 / Sedm dní od Pathfinderu a o sedm dní blíž k domovu. / Jak jsem doufal, moje vlastní stopy mě zavedly zpátky do Údolí Lewisové. Následovaly čtyři soly jednoduché jízdy. Díky kopcům nalevo jsem nemohl zabloudit a terén byl rovný. / Jenomže nic netrvá věčně. Jsem zpátky na Acidalia Planitia. Moje stopy dávno zmizely. Projížděl jsem tudy před šestnácti dny. Po tak dlouhé době je i příznivé…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Má mysl se tvrdošíjně vrací ke vzpomínkám na Lynn, aby mě ujistila, že Lynn už nežije, ale já jim odmítám věnovat pozornost. Jednou se k tomu všemu možná v duchu vrátím, pokud mě nepopraví jako zrádce, nebo cokoli se mnou noví lídři hodlají provést. Teď se však snažím udržet mysl prázdnou a namlouvám si, že nic kromě této místnosti nikdy neexistovalo a ani existovat nebude. Mělo by mi to činit…

Více
  • 22. 3. 2024

TRIS /   / Nedaleko oplocení vlak zpomalí – řidič nám dává znamení, že máme / co nejdříve seskočit. Sedím s Tobiasem v otevřených dveřích vlaku, který líně kodrcá po pražcích. Obejme mě kolem ramen, nosem se dotkne mých vlasů a nadechne se. Podívám se na něj, na klíční kost, která mu vystupuje z výstřihu trička, na jeho lehce vykrojený ret, a něco ve mně se rozhoří. / „Na co myslíš?“ zeptá se tichým…

Více
  • 22. 3. 2024

„Stalo se to uprostřed noci,“ řekl Osno a celý se nadmul hrdostí. „Měl jsem odřené koleno a začalo mě to pálit… Než jsem odhodil peřiny, tak to přestalo.“ / Ve školní třídě byly dvě stěny rovné a jedna prohnutá. Uprostřed stála velká pec plná plamenců a jejich učitelka vždycky přecházela sem a tam, takže výklad doplňovalo pravidelné vrzání podlahy pod jejími vysokými botami. Někdy se Akos pokoušel…

Více
  • 22. 3. 2024

  / Té noci se mi zdá sen, ve kterém Christina opět visí na zábradlí, tentokrát za nárty hlavou dolů. Kdosi křikne, že pomoct jí může jenom někdo Divergentní. Rozběhnu se k ní, ale někdo do mě strčí a já se zřítím do propasti. Těsně před smrtícím dopadem se probudím. / Skrz naskrz propocená a roztřesená ze snu jdu do dívčí koupelny, kde si dám sprchu a převléknu se. Když se vrátím do pokoje, přes mou…

Více
  • 22. 3. 2024

TŘI / Tvoje děcko je zhoubou mého dinha, pomyslela si Suannah chladně. Když už nic jiného, mohla bych sebrat Scowtherovu pistoli a zastřelit ho. Byla by to otázka dvou vteřin. / S její rychlostí – nesmírnou pistolnickou rychlostí – by to bylo pravděpodobné. Ale zjistila, že se nedokáže pohnout. Představovala si mnoho možností, jak toto představení skončí, ale ne že Mia zešílí, to v žádném případě, a prostěji to…

Více
  • 22. 3. 2024

31 / Déšť se lil z nebes plným proudem a hrozil, že promění kruh mezi kameny v moře. „Podrž něco nad těma dveřma!“ zakřičel Eddie. „Ať je déšť nesmyje!“ / Roland chvatně pohlédl na Susannah a viděl, že stále zápasí s démonem. Oči měla přivřené, ústa sešklebená. Démona neviděl ani neslyšel, ale vycítil jeho zuřivé, zděšené zmítání. / Eddie k němu otočil mokrou tvář. „Slyšíš mě?“ zařval.…

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Susan nasedla na Pylona, kterého Sheemie spěšně přivedl na zadní dvůr hned poté, co zapálil závěsy ve velkém salonu. Olive Thorinová jela na jednom valachovi Panství, Sheemie seděl za ní a držel Capiho uzdu. Marie otevřela zadní branku, popřála jim štěstí a všichni tři vyběhli. Slunce se sklánělo k západu, ale vítr už odfoukal skoro všechen kouř, který se v dálce objevil. To, co se stalo v poušti, už…

Více
  • 22. 3. 2024

9 / „Co přesně myslíš?“ zeptal se Roland. „Tuhle část vyprávění bych chtěl slyšet naprosto jasně, père.“ / Stále sedí u stolu na verandě, ale už dojedli, slunce zapadlo a Rosalita přinesla petrolejky. Callahan přestal vyprávět a požádal ji, aby si sedla s nimi, a ona to udělala. Za síťovinou, na tmavém dvorku za farou, bzučel hmyz toužící po světle. / Jake zapátral, co má pistolník na mysli. A najednou s… / …

Více
  • 22. 3. 2024