fantasy

Za soumraku, než jsem se snad podvacáté odlepil od barového pultu, se vedle mě někdo vmáčkl a ozval se známý hlas. / „Pohár vína.“ / „Potřebuji pomoc,“ řekl jsem bez ohlížení. / „Proč bych vám měl pomáhat?“ / „Dám vám jistou informaci.“ / „Zkuste to,“ přikývl Lasička a přisunul si pohár. / „Strašný podnik. Ani nádobí tu neumývají.“ / „Existuje ještě další skupina, která loví děti.“ / „To už vím.“

Více
  • 14. 1. 2025

Svět se utápěl v bílé mlze a stromy okolo se v prudkém větru ohýbaly hned na jednu a hned na druhou stranu. Chtěl jsem se rozhlédnout, ale vlastní tělo mě neposlouchalo. Zazněl buben. Monotónní rytmus pronikal hluboko do nitra mozku a probouzel vlny trýznivé bolesti. Potom někdo zavěsil do mlhy ohnivou kouli. Sálala žárem, kůže na temeni se mi začala škvařit. Pokusil jsem se objevit hlupáka, který kouli do prostoru…

Více
  • 14. 1. 2025

Při probouzení se prozradí každý – pokud ho sledují v okamžiku návratu vědomí ze zapomnění. John F. Kovář otevřel oči a rychle je zase zavřel. Ležel na nemocniční posteli s převázanou nohou a zabandážovanou hlavou, před postelí postávali dva muži a hovořili spolu. V kritickou chvíli si ho nevšímali. Stačil ještě zaregistrovat zamřížovaná okna a skutečnost, že jeden z dvojice nebyl lékař, i když na…

Více
  • 14. 1. 2025

Vlnila se na parketu s přivřenýma očima způsobem, který každému chlapovi v okolí prozrazoval, že to má ráda. Ňadra neměla podle poslední zvrácené silikonové módy, ale spíš menší než větší, zato pevná a lákající dlaň k doteku; k tomu nohy delší, než se zdálo možné. V pupíku se jí blyštil nějaký kamínek, na tvářích třpytky. Staří dobří Guns N‘ Roses hrábli hlouběji do strun, prohnula se, jako…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Posunul jsem se na loktech ještě o kus a byl jsem z maliní venku. Porost byl hustší, než vypadal, a strmý svah zákeřnější, než se zdálo možné. Krk jsem měl poznamenaný změtí škrábanců, z nichž některé šly hluboko do masa, levé předloktí jsem si při nedobrovolném sestupu roztrhl až na kost. Pravačka byla ale v pořádku a vysoký chlap v hauberku stál otočený zády patnáct kroků ode mne. Právě kvůli…

Více
  • 14. 1. 2025

NEMILOSRDNÝ / Za úsvitu jsme všichni tři, Umwald, Rezka a já, vyráželi k Fenidongu. Měsíc byl před třetí čtvrtí, jeli jsme, jak nejrychleji to v šeru šlo. Studený vzduch z nás brzy vyhnal zbytky ospalosti. Začínal jsem cestu do města a zpět znát jako svoje boty. Absolvoval jsem ji v sedle, na kozlíku povozu a dokonce i po svých. / Můj plán byl jednoduchý. Císař si možná ve Fenidongu platil celou armádu poskoků, ale…

Více
  • 14. 1. 2025

Poryv větru nadzvedl kůži zavěšenou ve dveřích a zaplnil chalupu změtí vířícího listí; plameny loučí zaplápolaly a zhasly, vzduch zaplnil pach dýmu. / „Zavřete.“ / Hlas nebyl vzteklý ani panovačný, pouze unavený / „Ano, pane,“ zazněla odpověď, podlaha zapraskala pod spěšnými kroky, vzápětí zarachotil stůl a někdo se zaduněním upadl na zem. / „Promiňte, pane.“ / V omluvě se skrývala bolest. / „Nehýbejte se,“…

Více
  • 14. 1. 2025

Leermanův dům vypadal ve dne ještě lépe než v noci. Dům bohatého muže, který má rád pohodlí. U dveří stál jediný livrejovaný hlídač, a když jsem přicházel, nepohnul se na jeho tváři ani sval. Musel jsem vypadat příšerně, v zakrváceném, očouzeném a na mnoha místech rozervaném kabátu, s obličejem připomínajícím roztříštěný meloun. / „Jdu za panem Ochinotem, měl by být hostem pana Leermana,“ řekl…

Více
  • 14. 1. 2025

Byl to pěkný dům na dobrém místě, až mě překvapilo, jak pěkný dům to je a jak dobré místo. Pro takové lidi obvykle nepracuji. Honosná, reliéfy zdobená fasáda, park bez pořádného plotu oddělený od ulice jen malou zdobnou zídkou. Majitel musel být dostatečně bohatý na to, aby si dnem i nocí platil muže, kteří ho ochrání před zloději, vrahy a zabijáky, prostě takovými týpky, jako jsem já. / Poprvé mě… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Kočár se lehce pohupoval a sem tam zaskřípěl; nejhlasitějším zvukem byl pravidelný dusot koňských kopyt. Dalija cítila, jak se Dande i Rosi uvolňují a přestávají se k ní křečovitě tisknout. Doufala, že za chvílí usnou. Po prvotním strachu se děti rychle uklidnily, chyběla jim představivost, neuvědomovaly si, jaká nebezpečí je na cestě čekají. / „Jedeme rychle, hodně rychle,“ poprvé od doby, kdy mávala na…

Více
  • 14. 1. 2025

Sídlo Vadvigů bylo postaveno na vrcholu strmého skaliska, které ze tří stran obtékal meandr řeky. Koryto bylo široké sotva patnáct metrů, ale proud se hnal přes balvany rychlostí pádícího koně a modravý nádech vody dával tušit hloubku a sílu toku. Neubránil jsem se, abych si nevzpomněl na Aguinu, veletok tvořící východní hranici Daskova hrabství. Všechny tyhle vody v sobě nesly vzpomínku na hory, kde se zrodily.…

Více
  • 14. 1. 2025

NOČNÍ RENDEZ-VOUS /   / Ochraptěle zaštěkal pes, sodíková výbojka pouličního osvětlení několikrát zablikala a pak se váhavě rozzářila. Řada neudržovaných fasád domů se ve zpětném zrcátku rozplývala v nažloutlém příšeří, na několika místech ji přerušovaly temné skvrny zbořenišť a sotva stojících plotů ohraničujících zplanělé zahrady. Těsně před přední maskou vozu se neudržovaná asfaltka…

Více
  • 14. 1. 2025

KŘEHŮLEK S KASEM JEDOU NA VÝLET /   / Arnošt Křehůlek si to rázoval po krajnici směrem k tabuli s nápisem Zvíkov. Kas v otlučeném fordu Scorpio s tónovanými skly a přeplňovaným motorem o objemu 2.9 litru kolem něj projel podruhé. / „V té díře vypadá všechno v pořádku, až na to, že tam chcíp pes a ještě leží na cestě,“ ozval se ve sluchátku. / „Nevystupuj z vozu a neporušuj žádné dopravní předpisy,“…

Více
  • 14. 1. 2025

  / První, co Irene po probuzení spatřila, byly dvě černé, neproniknutelné oči, jež ji velmi rozvážně pozorovaly. Překvapeně sebou trhla a poplašený racek odlétl. Irene cítila, jak vyschlé a rozpraskané má rty. Kůže se jí na těle bolestivě napínala a ve všech svalech cítila bodavou bolest. Mozek jako by měla z želatiny. Zvedla se v ní vlna nevolnosti a stoupala z žaludku až do hlavy. Pokusila se zvednout a…

Více
  • 14. 1. 2025

Když se Alicia následujícího rána krátce po rozbřesku probudila, zjistila, že na ni skrz sklo okna upřeně hledí dvě hluboké, žluté oči. S trhnutím se posadila a Irinin kocour líně seskočil z okenního parapetu. Alicia to zvíře nesnášela a nenáviděla i jeho povýšené chování a pronikavý zápach, který se kolem něj linul a prozrazoval kocoura dřív, než vstoupil do místnosti. Nebylo to poprvé, co ho Alicia…

Více
  • 14. 1. 2025