epika

Fatální záležitost poručíka Trotty s pečlivou nenápadností sprovodili ze světa. Major Zoglauer řekl jen: „Vaše aféra byla urovnána z nejvyšších míst. Váš pan otec poslal peníze. Dál o tom nemusíme mluvit.“ Potom Trotta napsal otci. Psal, že nebezpečí, které hrozilo jeho cti, bylo zažehnáno z nejvyšších míst. Prosil za odpuštění, že tak hříšně dlouhý čas mlčel a neodpovídal okresnímu hejtmanovi na…

Více
  • 16. 9. 2024

Epos Božská komedie má tři části: Peklo, Očistec a Ráj. Při putování Peklem a Očistcem je Dantovým průvodcem básník Vergilius, který je pro autora symbolem pozemského vědění, Rájem ho provází sama Beatrice, protože Vergilius jako pohan sem nesmí vstoupit . Beatrice, idealizovaná postava Dantovy zemřelé platonické lásky, je pro něj symbolem boží pravdy. Na své pouti třemi záhrobními říšemi v hovorech s dušemi zemřelých kritizuje soudobou politiku …

Více
  • 13. 5. 2023

Dante / Vergilius / Mnou vchází se do trýznivého města, / mnou vchází se do věčné bolesti / mnou vchází se k těm, jež Bůh věčně trestá. / Mnou dal Pán průchod spravedlnosti, / jsem z Boží moci, dílem lásky jdete, / jsem sklenuta nejvyšší moudrostí. / Všecko stvořené přede mnou v tom světě / je od věků, já navždy potrvám. / Zanechte naděje, kdo vstupujete. /   / (Brána pekla, Peklo-III, 1-69) / Vtom slyším hlas, jenž mocně zaburácí: / „Čest nejvyššímu básníku buď dána! / Zaniklý jeho st…

Více
  • 13. 5. 2023

Osamělý cestovatel je povídková kniha, která čtenáře zavede do všech koutů Ameriky, Mexika ale i do Evropy. Společným tématem je cestování, práce na železnici, v horách a pro Kerouaca neodmyslitelná mystika. / Obsah: / Autorův proslov / Mola za noci bez domova / Mexický rolník / Železniční země / Čuňata mořský kuchyně / Newyorské scény / Sám na vrcholu hory / Velká cesta do Evropy / Americký tulák na ústupu / Jmeno / Jack Kerouac / Narodnost / Francouzsko – americka / Datum narozeni / 12.brezna …

Více
  • 13. 5. 2023

Román Na cestě je považován za Kerouacovo nejdůležitější dílo. Kerouac ho napsal již roku 1951. Bydlel tehdy s Lucienem Carrem v půdním bytě na 21. ulici a rozhodl se zachytit své bezprostřední zážitky ze silnice experimentální formou, kterou si sám později nazval „spontánní prózou“. Opatřil si několik desítek metrů dlouhou roli papíru, nasadil ji do psacího stroje, aby se nemusel zdržovat vyměňováním stránek ve stroji, a spontánně chrlil na papír vše,…

Více
  • 13. 5. 2023

Raisův román Západ (1899), stěžejní dílo velkého spisovatele, se dosud v literárním oběhu ocitalo ve stínu autorových románů „líbivějších“ (Zapadlí vlastenci) a „čtivějších“ (Kalibův zločin). Je otázka zda zcela právem – plodný autor mnoha populárních povídek a románů, řazený v učebnicových přehledech mezi realistické zpodobitele venkova – zde v komorním příběhu starého faráře zachycuje nejen atmosféru zapadlého koutu Vysočiny, ale i psychologick…

Více
  • 13. 5. 2023

K.V. Rais věnoval tento „pohorský obraz“ památce učitelů a kněží, buditelů národních. O oblibě románu svědčí přes třicet jeho vydání. Za své pedagogické praxe na vysočině autor poznal, co pro zapadlou vesničku znamená obětavá činnost vlastenecké inteligence. Pro případ začínajícím učitelům i kněžím se vrátil k podnětnému národnímu obrození čtyřicátých let minulého století. hlavním pramenem mu byly jedinečné zápisky Věnceslava Metelky, doporučitel…

Více
  • 13. 5. 2023

Georgeova teorie (on má hodně teorií a dokonce vedl i kurzy meditování, koneckonců je to mladý laický kazatel japonského buddhismu) je, že Buddha neodmítal vášnivou lásku k jeho ženě a k harému, protože ho sex nezajímal, ale právě naopak, měl to nejlepší vzdělání v nejvyšším umění milování a erotiky, jaké bylo možné v té době v Indii získat, a to ještě v době, kdy začaly vznikat takové svazky jako Kama Sutra, které ti dají návod na každý akt, m…

Více
  • 13. 5. 2023

(…) / kde vidlice a pahýly / jsou jak ti apoštolé, / kterým se vroubky zkazily, / a nevycházejí. / Má prasklé pero nadějí, / co ve mně sní tu dole. / A cítím, že mi do duše / teď polehounku sáhly / zlé ruce / mistra Hanuše / (…) / (…) / Čtyři stěny, / na nich leží strop, / abych po podlaze mohl přecházeti, / vymýšlím-li báseň / z oněch krásných dob, / kdy se upalovávaly / mlčenlivé děti, / dívky očí příliš určitých / a s vlasy jako len / (…) / (…) / světec nebo kdo, / jenž kráčel středem moře / nic tady na světě / s…

Více
  • 13. 5. 2023

„Je dobře snít i v blátě“ / Jiří Orten / 31. prosince 1937 / Dni jdou / a čas běží a běží / do nekonečna. / Myslíš, ty dělníku, / že má cenu ještě žít / a dívat se do nekonečna? / Dívat se na ty čtyři stěny, / které jsou holé a studené / a stále ti opakují: / ještě ne? / Ale až jednou stane se zázrak / a celá ta jejich morálka se propadne naznak, / pak se půjdem podívat do nekonečna, / abychom tam uviděli – / Vítězství! / Řady oken rovná cesta / park lilie velkoměsta / Milenci dva lidé chudí / vojáček v kasá…

Více
  • 13. 5. 2023

Na doktora studoval jsem, / tatík po tom toužil, / císař pán, ten vzpomenul si, / abych jemu sloužil, / a ty zas chceš, moje milá, / bych se pro tě soužil. / Tatík lomil rukama, / já nelámal hlavu, / císař pán mi nechal ujít / jenerálskou slávu, / co moh ztratit, ztratil jsem, / s tebou ztratím hlavu. / Moji milí profesoři, / já vás pozdravuju, / také na vás, pane hejtman, / s kletbou pamatuju, / pro tebe se, moje milá, / k smrti umiluju …

Více
  • 13. 5. 2023

Jen kdybych věděl, zdali bdíš, / věř, šel bych blíž! / Tak musím pouze v šeru stát, / hvězd vidět pád. / Poslouchat, jak hnul větvovím / pták, nežli zdřím. / Jak pod mechem kdes zdroje / potají si zpívají. / Jak snové chodí kolem v tmách / a po špičkách. / A slzami jak z ňader v oka lesk / můj stoupá stesk. / Ó, kdybych věděl, zdali bdíš, / věř, šel bych blíž!

Více
  • 13. 5. 2023

Ani list se nezachvívá, / v keři pták spí, můra v trávě, / západ hoří v celé slávě, / v srdci jenom touha zpívá. / V keři pták spí, můra v trávě, / v alej stín za stínem splývá, / v srdci jenom touha zpívá, / vzpomínky se budí v hlavě. / V alej stín za stínem splývá, / v stromech hoří slunce žhavě, / vzpomínky se budí v hlavě … / Tak jsem toužil odjakživa! / V stromech hoří slunce žhavě, / starý hrot se v srdce vrývá. / Tak jsem toužil odjakživa, / před lety jak nyní právě. / Starý hrot se v…

Více
  • 13. 5. 2023

Ční vpravo komín továrny / jak pozvednutý prst / a z nízké pod ním kovárny / dští jisker žhavých hrst. / Ty cestou mou se míhají / jak hvězdné jepice, / se stíhají a sbíhají / a hasnou záříce. / A nové v těsném chomáči / jdou vzápětí zas jim, / co kraj se do tmy obláčí, / spjat v saze, kouř a dým. / Na prahu chaty u dveří / hra stínů mlhavá, / máť ve komínu zášeří / své dítě uspává. / Jak jisker déšť se nachýlí, / zřím mladou její tvář, / když osvětlí ji ve chvíli / ta přelétavá zář. / Z té jedné světlé v…

Více
  • 13. 5. 2023

Někde sýček zaskuhral, / nocí se to neslo dál, / byl v tom velký, velký žal. / Jedna nota — kdo ji chyt? / rozvířila ve mně cit, / nemoh jsem se utišit. / Jedna nota, noci hlas. / Sýčka máme každý v nás. / Jak jej přehlušit? Zní zas. / Jedna nota. — Aťsi zní, / celý žití taj spí v ní, / první vzlyk — i poslední.

Více
  • 13. 5. 2023