Loupežník

Karel Čapek

55 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Loupežník (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek63 Kategorie: Štítek:

Popis

Karel Čapek: Loupežník

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Loupežník“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DĚJSTVÍ PRVNÍ

PROLOG (vystupuje z lesa a táhne Loupežníka za loket): Tak tady ho vedu, toho loupežníka. Dovolte, abych si oddychl. (Stírá si pot.) Tak co tomu řeknete! Hned ráno, sotva se postavím před vrata, vidím, že mně někdo trhá třešně. Srdcovky. No já jdu na něho, a tu on povídá, nate, pojďte honem a natrhejte si, jsou jako med. Pánové, kdyby si mně byl slušně řekl o těch pár třešní, já bych mu je byl beze všeho odepřel; ale on mně je ještě nabízí; mně, majiteli! Není to drzost?

LOUPEŽNÍK: Já jsem…

PROLOG: Nic jste! Já jsem mu teda vzal klobouk, a co byste tomu řekli! On mně vezme můj, dá si na hlavu a jde. Dobrá. A za hodinu ho najdu, jak se válí s mými děvečkami na trávě a baví je.

LOUPEŽNÍK: Já jsem jim pomáhal.

PROLOG: Pěkně pomáhal! Já ho zaženu, jdu do lesa, a tumáš! On si tam v mlází řeže z mého stromečku hůl! Já na něj poštvu psa, tři sta mne stál, a co tomu řeknete! On hned na něj „Sultáne, pojď sem“, a pes, bestie, k němu letí a dává mu pac!

LOUPEŽNÍK: Já bych si ho vzal, vy ho beztoho bijete.

PROLOG: I vida ho, loupežníka! Ne, holenku, teď si už nevezmeš nic. Jdi si tadyhle na panské, ale na mém se víckrát neukážeš. Na tebe už mám bič a flintu. Na, tady máš svůj klobouk, jdi si teď jinam, ber a kraď jinde, trhej si jiné třešně; však tě brzo poznají, co jsi. Ale to vám říkám: dejte si na něho dobrý pozor. To je nebezpečný a všeho schopný člověk. Zažeňte drůbež domů a zamkněte všude vrata; uvidíte, co ještě neprovede. A teď už se před ním mějte na pozoru! (Odejde.)

(Loupežník si sedne na lavičku. Z vrat domu vyjde Fanka.)

MIMI (nahoře z okna): Počkejte chvilku, Fany… (Zmizí.)

LOUPEŽNÍK: Máte chvilku počkat.

FANKA: A kdopak voni sou?

LOUPEŽNÍK: Kdopak tu bydlí?

FANKA: Náš pán. Co tu chtěj?

LOUPEŽNÍK: Nic. A kde je váš pán?

FANKA: A co s ním chtěj?

LOUPEŽNÍK: Nic. Je doma?

FANKA: Ať je kde je. Co mu chtěj?

LOUPEŽNÍK: Nic. A kde je vaše paní?

FANKA: S pánem. Co tu hledaj?

LOUPEŽNÍK: Jahody.

FANKA: Tady žádný nerostou. To musej támhle, a hodně daleko.

LOUPEŽNÍK: Aha. Děkuju vám, Fany.

FANKA: Nemaj zač.

(Vyjde Mimi.)

MIMI: Když už jdete do města, Fany, kupte mně náprstek. A nitě. A dopisní papír.

FANKA: Zauřela se, Mimi.

MIMI: Nezapomeňte, prosím vás: nitě a… a ty vlásničky.

FANKA: No dyť. Jen se pořádně zamkla. Choděj všelijaký – –

MIMI: Já vím. Tedy ty jehly, a známky, a – – náprstek.

FANKA: Dyť náprstek měla.

MIMI: Snad jsem jej ztratila. Nezapomenete?

FANKA (odchází): Ne. A zauřela se.

MIMI (volá za ní): Nezapomeňte!

LOUPEŽNÍK (vstane): Já nezapomenu!

(Mimi odvrátí se.)

LOUPEŽNÍK: Na krku křížek a za pasem růži – jak bych to mohl zapomenout?

(Mimi nic.)

LOUPEŽNÍK: – Já jsem přišel tady z lesa, slečno.

(Mimi nic.)

LOUPEŽNÍK: – Mně se tu líbí.

(Mimi krčí rameny.)

LOUPEŽNÍK: Mohl bych si najmout pokoj ve vašem domě?

MIMI: Ne.

LOUPEŽNÍK: Tedy mně dejte tu růži, co máte za pasem.

MIMI: Ne.

LOUPEŽNÍK: Tož sbohem, Mimi, a zavřete se. Choděj všelijaký…

MIMI: Já se nebojím.

LOUPEŽNÍK: J…