DĚJSTVÍ DRUHÉ
Černočerná noc. Loupežník vystoupí s hlavou bíle zavázanou.
LOUPEŽNÍK: Děkuju, světluško. – Hej, slyšíte, hola! – Ještě svítí. – Haló, haló! Hej vy nahoře!
FANKA (vystrčí hlavu z neosvětleného okna): To sou voni, milostpane?
LOUPEŽNÍK: Ne, to jsem já, Fany.
FANKA: Kterej já?
LOUPEŽNÍK: Já, co tu byl ráno.
FANKA: Ten zabitej? To už běhaj? A já sem porád řikala, že se nedočkaj rána! Co tu chtěj?
LOUPEŽNÍK: Já jsem přišel říci, že už mi je dobře.
FANKA: Tak sou rád. Nesou ty ručniky?
LOUPEŽNÍK: Já je přinesu ráno.
FANKA: Tak dou ležet a daj aspoň v noci pokoj!
LOUPEŽNÍK: Co dělá slečna?
FANKA: Co by ďála, spí. Dou si po svým, jo? Čloujeka spát nenechaj! (Zabouchne oknem.)
LOUPEŽNÍK: Spí. Jak může spát!
(Mimi se objeví v osvětleném okně.)
LOUPEŽNÍK: Dobrý večer, Mimi.
MIMI: To jste vy? Je vám lépe? Kde jste? Já vás nevidím!
LOUPEŽNÍK: Není mě vidět, já jsem tak černý, protože jsem šel černým lesem.
MIMI: Proč neležíte? Jak můžete chodit? Vy si ublížíte!
LOUPEŽNÍK: Mně se nechtělo spát, jako těm hvězdičkám nahoře. Co děláte?
MIMI: Čekala jsem – – Pojďte sem blíž, já vás nevidím! Kde jste?
LOUPEŽNÍK: Tady, Mimi, co je můj hlas.
MIMI: Proč neležíte? Proč jste nepřišel dřív? Pojďte blíž!
LOUPEŽNÍK: Kampak?
MIMI: Ach tiše! Jak jste mohl vstát? Proč se nešetříte?
LOUPEŽNÍK: Mimi, pojďte dolů!
MIMI: Nene, to nejde. Tiše, prosím vás. Fany… Fanka veille, elle entend tout.
LOUPEŽNÍK: To je jedno. Pojďte ici, dolů.
MIMI: Co byste si o mně pomyslel?
LOUPEŽNÍK: Já jsem se na vás přišel podívat.
MIMI: Ne, co si myslíte, nemohu – – Attendez, je viendrai.
LOUPEŽNÍK: Vuj.
(Mimi zmizí, světlo zhasne. Loupežník si rovná obvaz na hlavě a oprašuje si šaty.)
LOUPEŽNÍK: Stůj, noci, jako ty lesy.
(Pauza.)
(Rachotí zámek v domovních dveřích a vratech. Vrata hlučně zaskřípou a vyjde Mimi.)
MIMI: Bože, nikdy tak nevrzaly schody! Kde jste? Já vás nevidím.
LOUPEŽNÍK: Mimi, dobrý večer.
MIMI: Jste to vy? Co to máte na hlavě?
LOUPEŽNÍK: Obvazy.
MIMI: Ach Ježíši! A čím je vás cítit?
LOUPEŽNÍK: Karbol – na rány.
MIMI: Voní.
LOUPEŽNÍK: Vůně hrdiny.
MIMI: Krásně voní. Jak je vám? Byl u vás doktor?
LOUPEŽNÍK: Po celé odpoledne.
MIMI: Proboha!
LOUPEŽNÍK: Ten by hrál do rána.
MIMI: Co?
LOUPEŽNÍK: Karty.
MIMI: Proč jste mi nevzkázal, jak vám je?
LOUPEŽNÍK: Chtěl jsem přijít sám, ale nemohl jsem chodit. Až teď.
MIMI: Ach, a já vás nechávám stát! Podejte mi ruku. Můžete jít!
LOUPEŽNÍK: Kam chcete.
MIMI: Ne, jen na lavičku. Musíte sedět, jste sláb!
LOUPEŽNÍK: To nejsem.
MIMI: Ne, musíte sedět, nebo půjdu domů.
LOUPEŽNÍK: Sedněte si také.
MIMI: Ach ne, mně… mně je tak horko – Prosím vás, seďte! Bože, co jsem to udělala!
LOUPEŽNÍK: Copak?
MIMI: Že jsem šla za vámi. Že jsem šla ven.
LOUPEŽNÍK: Ale Mimi –
MIMI: Ne, vy nesmíte mluvit. Aspoň teď mějte rozum, prosím vás! Nebo tu nezůstanu.
LOUPEŽNÍK: Ale –
MIMI: Ne, vy nesmíte! Bože, co já – (Usedá na zem.) Ach jak mně je horko… (Skrývá tváře v dlaních.)
SÝČEK V…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.