Loupežník

Karel Čapek

2,53 $

Elektronická kniha: Karel Čapek – Loupežník (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek63 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Karel Čapek: Loupežník

Anotace

 

O autorovi

Karel Čapek

[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...

Karel Čapek: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Loupežník“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

DĚJSTVÍ DRUHÉ

Černočerná noc. Loupežník vystoupí s hlavou bíle zavázanou.

LOUPEŽNÍK: Děkuju, světluško. – Hej, slyšíte, hola! – Ještě svítí. – Haló, haló! Hej vy nahoře!

FANKA (vystrčí hlavu z neosvětleného okna): To sou voni, milostpane?

LOUPEŽNÍK: Ne, to jsem já, Fany.

FANKA: Kterej já?

LOUPEŽNÍK: Já, co tu byl ráno.

FANKA: Ten zabitej? To už běhaj? A já sem porád řikala, že se nedočkaj rána! Co tu chtěj?

LOUPEŽNÍK: Já jsem přišel říci, že už mi je dobře.

FANKA: Tak sou rád. Nesou ty ručniky?

LOUPEŽNÍK: Já je přinesu ráno.

FANKA: Tak dou ležet a daj aspoň v noci pokoj!

LOUPEŽNÍK: Co dělá slečna?

FANKA: Co by ďála, spí. Dou si po svým, jo? Čloujeka spát nenechaj! (Zabouchne oknem.)

LOUPEŽNÍK: Spí. Jak může spát!

(Mimi se objeví v osvětleném okně.)

LOUPEŽNÍK: Dobrý večer, Mimi.

MIMI: To jste vy? Je vám lépe? Kde jste? Já vás nevidím!

LOUPEŽNÍK: Není mě vidět, já jsem tak černý, protože jsem šel černým lesem.

MIMI: Proč neležíte? Jak můžete chodit? Vy si ublížíte!

LOUPEŽNÍK: Mně se nechtělo spát, jako těm hvězdičkám nahoře. Co děláte?

MIMI: Čekala jsem – – Pojďte sem blíž, já vás nevidím! Kde jste?

LOUPEŽNÍK: Tady, Mimi, co je můj hlas.

MIMI: Proč neležíte? Proč jste nepřišel dřív? Pojďte blíž!

LOUPEŽNÍK: Kampak?

MIMI: Ach tiše! Jak jste mohl vstát? Proč se nešetříte?

LOUPEŽNÍK: Mimi, pojďte dolů!

MIMI: Nene, to nejde. Tiše, prosím vás. Fany… Fanka veille, elle entend tout.

LOUPEŽNÍK: To je jedno. Pojďte ici, dolů.

MIMI: Co byste si o mně pomyslel?

LOUPEŽNÍK: Já jsem se na vás přišel podívat.

MIMI: Ne, co si myslíte, nemohu – – Attendez, je viendrai.

LOUPEŽNÍK: Vuj.

(Mimi zmizí, světlo zhasne. Loupežník si rovná obvaz na hlavě a oprašuje si šaty.)

LOUPEŽNÍK: Stůj, noci, jako ty lesy.

(Pauza.)

(Rachotí zámek v domovních dveřích a vratech. Vrata hlučně zaskřípou a vyjde Mimi.)

MIMI: Bože, nikdy tak nevrzaly schody! Kde jste? Já vás nevidím.

LOUPEŽNÍK: Mimi, dobrý večer.

MIMI: Jste to vy? Co to máte na hlavě?

LOUPEŽNÍK: Obvazy.

MIMI: Ach Ježíši! A čím je vás cítit?

LOUPEŽNÍK: Karbol – na rány.

MIMI: Voní.

LOUPEŽNÍK: Vůně hrdiny.

MIMI: Krásně voní. Jak je vám? Byl u vás doktor?

LOUPEŽNÍK: Po celé odpoledne.

MIMI: Proboha!

LOUPEŽNÍK: Ten by hrál do rána.

MIMI: Co?

LOUPEŽNÍK: Karty.

MIMI: Proč jste mi nevzkázal, jak vám je?

LOUPEŽNÍK: Chtěl jsem přijít sám, ale nemohl jsem chodit. Až teď.

MIMI: Ach, a já vás nechávám stát! Podejte mi ruku. Můžete jít!

LOUPEŽNÍK: Kam chcete.

MIMI: Ne, jen na lavičku. Musíte sedět, jste sláb!

LOUPEŽNÍK: To nejsem.

MIMI: Ne, musíte sedět, nebo půjdu domů.

LOUPEŽNÍK: Sedněte si také.

MIMI: Ach ne, mně… mně je tak horko – Prosím vás, seďte! Bože, co jsem to udělala!

LOUPEŽNÍK: Copak?

MIMI: Že jsem šla za vámi. Že jsem šla ven.

LOUPEŽNÍK: Ale Mimi –

MIMI: Ne, vy nesmíte mluvit. Aspoň teď mějte rozum, prosím vás! Nebo tu nezůstanu.

LOUPEŽNÍK: Ale –

MIMI: Ne, vy nesmíte! Bože, co já – (Usedá na zem.) Ach jak mně je horko… (Skrývá tváře v dlaních.)

SÝČEK V…