55 Kč
Elektronická kniha: Karel Čapek – Loupežník (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Loupežník
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Ráno. Loupežník sedí se zavázanou hlavou na lavičce před domem.
LOUPEŽNÍK (potichu): Ukaž se, neslyšíš mne? Volám tě.
MIMI (vyhlédne z okna): To jste vy!
LOUPEŽNÍK: Dobré jitro, Mimi, pojďte ven.
MIMI: Nemohu, jsem ještě bosa. (Zmizí.)
(Z vrat vyjde Fanka s mošnou a hlasitě zívá.)
LOUPEŽNÍK: Brejden.
FANKA: Voni sou tady zas? Co tu chtěj?
LOUPEŽNÍK: Co dělá Mimi?
FANKA: Nesou ty ručniky?
LOUPEŽNÍK: Já je pošlu. Co je s Mimi?
FANKA: Dou votud, v noci bylo hrozně zle.
LOUPEŽNÍK: Co bylo?
FANKA: Kristepane, já sem dostala! Co prej sem ji nehlídala, co prej sem ji samu nechala – Copak sem pes? Ať už se hlídá sama. Ach jémine, já sem dostala!
LOUPEŽNÍK: A co Mimi?
FANKA: Cák ta! Celou noc proplakala, že už sem to ani poslouchat nemohla a šla sem za ní, aby nikdo nevěděl; musela sem si k ní lehnout, vzala mě vokolo krku, a teď začala vo nich a porád vo nich –
LOUPEŽNÍK: Co říkala?
FANKA (zívá): Samý hlouposti. Já sem jí to rozmluvila.
LOUPEŽNÍK: Co?
FANKA: Šecko. Že už nepřídou, že na ni zapomenou, že s muskejma nic nejni – – Dyť já to znám!
LOUPEŽNÍK: A co Mimi?
FANKA: Nic, děkovala mně. Dyž sem jí lásku vymluvila, usnula; šak už svítalo. (Zívá.) A co voni? Dou votud a daj už jednou pokoj!
LOUPEŽNÍK: A co staří?
FANKA: Jo, pán zakázal slečince s nima mluvit.
LOUPEŽNÍK: Zakázal!
FANKA: To maj marný tady čekat. Mimi na svatým křížku mamince vodpřisáhla, že už s nima nepromluví. Svatou přísahou to slíbila před náma všema. Jo, teď už maj konec. Teď dou, vodkáď přišli. (Odchází.) Šak už toho bylo dost. A pošlou nám ty ručniky, jo? (Zajde.)
(Vrata se pootevrou, vyjde Mimi.)
LOUPEŽNÍK (vstane): Mimi.
MIMI: Tiše. Myslela jsem, že už nikdy nepřijdete. Proč se tak díváte?
LOUPEŽNÍK: Vy máte uplakané oči.
MIMI: To nic není. Vypadáte jako Turek v turbanu. Jak je vám? Je vám už dobře?
LOUPEŽNÍK: Jste pobožná?
MIMI: Myslím – snad. Jsem.
LOUPEŽNÍK: A vy jste přísahala –
MIMI: Ano.
LOUPEŽNÍK: – že se mnou nebudete mluvit.
MIMI: To už je jedno. Já vím, že je to strašný hřích, ale já už snad nebudu nic jiného dělat, já už ani nechci. Já jsem tak ráda, že jste přišel!
LOUPEŽNÍK: Dělali zle?
MIMI: Dělali. Proč se ptáte? Pojďte do lesa, tady nemůžeme –
(Nahoře v okně Paní.)
PANÍ (z okna): Nešťastné dítě! Pojď domů!
(Mimi odvrátí se.)
PANÍ: Mimi, co to děláš? To jsi nám přísahala? Slyšíš, jdi domů!
(Mimi mlčí, nejde.)
PANÍ: Mimi, neslyšíš? – Domů! Dítě, vzpamatuj se! Co to děláš? – Proboha Mimi! (Zmizí.)
(Z vrat vyjde Profesor v županu.)
PROFESOR: Ty neslyšíš, co? Domů táhni! Ty prolhaná, nevděčná, tvrdohlavá, ty neposlechneš? Okamžitě domů!
(Mimi přemáhá pláč, ale nejde.)
PROFESOR: Tak ty nepůjdeš? Naposledy, Mimi – domů! Půjdeš, nebo ne?
(Mimi zakrývá si tváře a chvěje se.)
PROFESOR: Pryč, pryč od nás! Neznám tě, nestoudná, ničemná couro! Táhni! (Zabouchne za sebou vrata a zamkne je zvnitřku.)
MIMI (propukne v pláč, běží k vratům a tluče na ně): Otevři, maminko, otevři!
LOUPEŽNÍK: Nechte je, Mimi,…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.