román

(7) / Vůbec jsem nepočítal s tím, že se potkám se Zemánkem (Helena mi přece tvrdila, že pro ni přijede až odpoledne), a bylo mi ovšem krajně nepříjemné, že ho tu potkávám. Ale nedalo se nic dělat, stál tu teď přede mnou a byl si naprosto podobný: měl své žluté vlasy pořád stejně žluté, i když si je už nečesal dozadu v dlouhých kadeřích, nýbrž je měl krátce ostříhané a sčesané podle módy do čela,…

Více
  • 14. 5. 2024

Začala zase škola a s ní i naše denní cesty kolem Radleyových. Jem byl v sedmé třídě a chodil na střední školu, která stála kousek dál za naší obecnou; já jsem teď byla ve třetí třídě a náš rozvrh se tak lišil, že jsem s Jemem chodila pouze ráno do školy a vídala se s ním u jídla. Vrhl se na ragby, ale byl dosud příliš útlý a mladý, aby stačil na víc než nosit mužstvu…

Více
  • 25. 4. 2024

Terezka absolvuje řadu vyšetření, včetně magnetické rezonance.  Ondřej mě opakovaně nabádá, ať myslím na Kryštůfka a nestresuji se. Pitomec! Copak to jde? Copak jde zastavit ten proud vzpomínek, řetěz Terezčiných úsměvů, zvonivý hlásek do telefonu, každé „ahoj teto“  a „jé, děkuju!“ ? Copak jde zastavit proud vzpomínek, co spouštějí slzy spolehlivěji než krájení cibule? / „Musíš myslet na…

Více
  • 26. 3. 2024

DRUHÉHO DNE MĚ probudil hluk rozhněvaných hlasů. Chvíli jsem nevěděla, kde jsem. Tma byla takřka dokonalá, jen pod dveřmi prosvítala úzká štěrbina světla. / Pak na mě dolehla realita. Posadila jsem se a poslepu nahmatala lampu na nočním stolku. Otočila jsem plamínkem a očima přejela tmavé hedvábí baldachýnu, břidlicovou podlahu, vyřezávané ebenové obložení stěn. Nedá se nic dělat, budu to tu muset…

Více
  • 22. 3. 2024

TA PŘÍŠERA SE JMENOVALA Izumrud, velký červ, a byli tací, kteří tvrdili, že chodby vykutané pod Ravkou jsou jejím dílem. Věčně hladová nenasytně požírala bahno s pískem, zavrtávala se do země hlouběji a hlouběji, aby našla něco, čím by ukojila svůj hlad, až zalezla tak hluboko, že se ztratila v temnotě. / Byl to jen příběh, přesto si lidé v Bílé katedrále dávali pozor, aby se… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Kaz / Když Kaz zahlédl Van Ecka přicházet k mostu Goedmedbridge, první jeho myšlenka byla: tenhle chlap by nikdy neměl hrát karty. Vzápětí mu blesklo hlavou, že mu někdo přerazil nos. Měl ho oteklý a křivý, pod okem se mu modrala naběhlá modřina. Z nejhoršího mu nejspíš pomohl nějaký univerzitní doktor, napadlo Kaze, ale bez skutečných grišovských schopností mohl stěží udělat víc než to trochu zakrýt. / Van Eck…

Více
  • 22. 3. 2024

Část šestáSkuteční zloději / Inej / Zběsilý tlukot srdce jí nadouval hruď. Když člověk vystupuje v cirkuse, musí se ve správnou chvíli jedné houpačky pustit, aby se natáhl po druhé; a může přijít chvíle, kdy si uvědomí, že udělal chybu, a pak už si nepřipadá jako tíže zbavený, ale jednoduše padá dolů. / Strážní ji táhli zpátky do vězení. Na nádvoří bylo mnohem víc dozorců než ráno, kdy…

Více
  • 22. 3. 2024

Komu: PetrWiggin@hegemony.gov/hegemon / Od: vwiggin%Kolonie1@colmin.gov/obcan / Předmět: ty namyšlený hajzle / Dovedeš si vůbec představit, do jakých jsi nás dostal problémů, když jsi ten balík poslal s tak vysokou prioritou, že to v naší lodi odstavilo všechnu ostatní hláskovou komunikaci? Jisté osoby nabyly přesvědčení, že se jedná o nějaký útok na hláskové spojení a Ender málem musel na dobu cesty do hibernace – a…

Více
  • 22. 3. 2024

Martin Silenus zemřel na konci dalšího dne, několik hodin po naší svatbě. Otec de Soya se zhostil svého úkolu a před západem slunce pohřbil starého básníka. Jak řekl, byl rád, že si vzal obřadní roucho a misál. / Pohřbili jsme starého básníka na travnatém svahu nad řekou s nejkrásnějším výhledem na prérii a vzdálený les. Pokud vím, dům jeho matky stál opodál. A. Bettik, Aenea a já jsme vykopali hlubokou…

Více
  • 22. 3. 2024

GOODSIR / Záchranný tábor 15. srpna 1848 /   / Celé dva dny po provedených amputacích a smrti pana Diggleho, po nástupu všech mužů a vyslechnutí plánů pana Hickeyho i po následném dojímavém rozdílení potravy neměl doktor Goodsir žaludek na to, aby něco zapisoval do deníku. Hodil zápisník ve špinavé kožené vazbě do cestovní lékařské brašny a nechal ho tam. / Velké rozdílení, jak už Goodsir stačil v duchu akci…

Více
  • 22. 3. 2024

„Papež je mrtev! Ať žije papež!“ / Křik se nesl vatikánskými dvory San Damasa, kde objevili tělo papeže Julia XIV. v jeho papežských komnatách. Svatý otec zemřel ve spánku. Během několika mála minut se ta novina roznesla po všech nesourodých budovách, které nesly označení Vatikánského paláce. Pak se vydaly do Vatikánského státu, putovaly jako požár podporovaný čistým kyslíkem. Pověsti o papežově smrti pronikly celým …

Více
  • 22. 3. 2024

Raule, zvaž tento dodatek ke vzpomínkám, které jsi včera napsal a já dnes v noci přečetla. Před lety, před lety… vše jsem ti chtěla říct během tří posledních hodin naší první společné cesty, kdy jsme ty, můj drahý Raul, já a spící A. Bettik směřovali k Taliesinu Západ. Mířili jsme k mému učení. Chtěla jsem ti vyprávět o snech, jež nás ukázaly jako milence, o kterých budou psát básníci; o…

Více
  • 22. 3. 2024

Kurtz zastavil volvo smykem na travnatém pruhu podél silnice, vmžiku byl ze dveří a válel se v trávě. Žádný mobil totiž nevlastnil. / Telefon zvonil dál. / Semtex, blesklo Kurtzovi hlavou. C4. Izraelci a Palestinci se specializují na bomby v telefonech. / Doprdele, pomyslel si. Prachy. Vrátil se do auta, vytáhl tašku a postavil ji dostatečně daleko od vozu. / Telefon zvonil dál. Kurtz si uvědomil, že na něj míří svou… / Co to…

Více
  • 22. 3. 2024

K přístavišti jeli mlčky. Marco a Leo si s ním na krytém parkovišti potřásli rukou a pak ho důkladně prošacovali. / „K čemu potřebuje zubař bouchačku?“ zeptal se Leo, když mu z kašmírového saka vytahoval S&W. / „Jsem paranoidní,“ vysvětlil Kurtz. / „Nejsme snad všichni?“ prohodila Angelina. / Budova Marina Towers se zvedala jedenáct pater nad rozlehlý zasněžený trávník, odkud byl výhled na buffalské… / …

Více
  • 22. 3. 2024