science fiction

Jmenoval se Donald Mason. Řekl bych, že mu bylo asi čtyřicet, a černé vlasy měl na skráních trochu prokvetlé. Tmavé oči hleděly na svět klidně a pohyboval se pomalu a rozvážně. Byl pěkně opálený a jeho úsečný bostonský přízvuk ve mně budil uklidňující pocit, že je to muž na svém místě. / Bylo těsně po poledni a seděl jsem s Mariou v malé kanceláři na americkém konzulátu. Oknem dovnitř pronikal hluk z…

Více
  • 14. 1. 2025

Za soumraku, než jsem se snad podvacáté odlepil od barového pultu, se vedle mě někdo vmáčkl a ozval se známý hlas. / „Pohár vína.“ / „Potřebuji pomoc,“ řekl jsem bez ohlížení. / „Proč bych vám měl pomáhat?“ / „Dám vám jistou informaci.“ / „Zkuste to,“ přikývl Lasička a přisunul si pohár. / „Strašný podnik. Ani nádobí tu neumývají.“ / „Existuje ještě další skupina, která loví děti.“ / „To už vím.“

Více
  • 14. 1. 2025

Při probouzení se prozradí každý – pokud ho sledují v okamžiku návratu vědomí ze zapomnění. John F. Kovář otevřel oči a rychle je zase zavřel. Ležel na nemocniční posteli s převázanou nohou a zabandážovanou hlavou, před postelí postávali dva muži a hovořili spolu. V kritickou chvíli si ho nevšímali. Stačil ještě zaregistrovat zamřížovaná okna a skutečnost, že jeden z dvojice nebyl lékař, i když na…

Více
  • 14. 1. 2025

Za dvě hodiny jsem osaměl s předběžným seznamem materiálu, který jsme s sebou plánovali vzít. Bylo toho víc než dost, připadalo mi, že se Jan Petr chystá do minulosti přestěhovat menší městečko. / Já teď ale musel vyřešit mnohem důležitější problém – jak nás dostat bezpečně tam i zpět. Při skoku docházelo k přesunu časoprostorového kontinua, které jsme my, bytosti omezené na vnímání čtyř dimenzí,…

Více
  • 14. 1. 2025

Bamegi postupoval pomalu, obezřetně, současně naprosto tiše. Stopy ho vedly zřetelně, ale těla, která nacházel, nabádala k maximální opatrnosti. Vojáci, Kuzbos bez očí s rozmačkaným hrudníkem, Darnet s Varnetem, jeden s proťatým krkem, druhý bez ruky. Neumřeli stejnou smrtí, jak občas rádi žertovali. / Koniáš, ninja to jméno nevyslovil nahlas, jen si ho představil před očima. Pak se narovnal a otřel si vlasy, aby…

Více
  • 14. 1. 2025

Poryv větru nadzvedl kůži zavěšenou ve dveřích a zaplnil chalupu změtí vířícího listí; plameny loučí zaplápolaly a zhasly, vzduch zaplnil pach dýmu. / „Zavřete.“ / Hlas nebyl vzteklý ani panovačný, pouze unavený / „Ano, pane,“ zazněla odpověď, podlaha zapraskala pod spěšnými kroky, vzápětí zarachotil stůl a někdo se zaduněním upadl na zem. / „Promiňte, pane.“ / V omluvě se skrývala bolest. / „Nehýbejte se,“…

Více
  • 14. 1. 2025

Kočár se lehce pohupoval a sem tam zaskřípěl; nejhlasitějším zvukem byl pravidelný dusot koňských kopyt. Dalija cítila, jak se Dande i Rosi uvolňují a přestávají se k ní křečovitě tisknout. Doufala, že za chvílí usnou. Po prvotním strachu se děti rychle uklidnily, chyběla jim představivost, neuvědomovaly si, jaká nebezpečí je na cestě čekají. / „Jedeme rychle, hodně rychle,“ poprvé od doby, kdy mávala na…

Více
  • 14. 1. 2025

Richard Levine pevně sevřel zábradlí posedu a upřeně se zadíval dolů. Přímo před sebou spatřil úžasnou hlavu zvířete jménem Parasaurolophus walkeri, která se zvedala ze zákrytu za nevelkým pahorkem. Hlava tohoto hadrosaura, takzvaného dinosaura s kachním zobákem, byla téměř metr dlouhá, ale vypadala ještě větší díky dlouhému špičatému hřebínku, který se z její zadní části zvedal vysoko do vzduchu. / Jak…

Více
  • 14. 1. 2025

ÚDOLÍ MANOA / 29. ŘÍJNA, 13:00 /   / Na parkoviště u skleníku v arboretu Waipaka se přihnal nový černý pickup. Vystoupil z něj Don Makele, bezpečnostní ředitel Nanigenu. Nasadil si batoh a k opasku připjal pouzdro s nožem. Poklekl k trsu bílého zázvoru, který rostl na kraji parkoviště, a vytasil nůž. Byl to KA-BAR, bojový model s černou čepelí. Makele tupou stranou nože opatrně odsouval rostliny stranou, dokud… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Když Brad Gordon vyvolal tu hospodskou rvačku v baru U Šťastné Lucy na Pearl Street v Jackson Hole (to je ve Wyomingu), neměl v úmyslu skončit v nemocnici. Ti dva chlápci ve vypasovaných kostkovaných košilích se špičatými perleťovými knoflíčky na kapsách mu připadali jako dvě jasné buzny a říkal si, že je složí levou zadní. Nemohl vědět, že jsou bratři, ne milenci, a že se jim jeho poznámky vůbec nebudou…

Více
  • 14. 1. 2025

00.02:22 /   / Ve velínu se ozvaly radostné výkřiky. Kramerová poskakovala. Gordon bušil Sterna do zad. Monitor znova ukazoval fluktuace pole. Intenzivní a silné. / „Vracejí se domů!“ křičela Kramerová. / Stern pohlédl na obrazovky videa, na kterých bylo vidět štíty dole. Technici už jich několik naplnili vodou a štíty držely. / Zbývající nádrže se plnily právě teď. / „Kolik času?“ zeptal se. / „Dvě minuty dvacet.“ / …

Více
  • 14. 1. 2025

  / ÚTERÝ, 12. ŘÍJNA 23:22 /   / Sanjong Thapa čekal na letišti a vypadal znepokojeně. Okamžitě s Kennerem nasedli do auta a zmizeli. Sarah jela domů. Bradley usedl do limuzíny, znechuceně mávl rukou a odjel. Mezitím již hovořil do mobilu. Peter Evans zavezl Jennifer k jejímu autu, které parkovalo v Culver City. Jejich loučení bylo poněkud rozpačité. Chtěl ji políbit, ale vycítil jistou odměřenost a neudělal to.…

Více
  • 14. 1. 2025

04.42 / Spal jsem neklidně, neustále mě trápily děsivé sny. Zdálo se mi, že jsem zase v Monterey a beru si Julii, stál jsem před knězem a ona došla ke mně ve svatebních šatech, a když zvedla závoj, otřáslo mnou, jak je krásná a mladá a štíhlá. Usmála se na mě a já jí úsměv oplatil a snažil jsem se skrýt svou tíseň. Najednou jsem totiž viděl, že je víc než štíhlá, její obličej byl hubený, skoro kost a…

Více
  • 14. 1. 2025

Pan Erwin, dvaapadesátiletý muž, byl přijat do nemocnice pro skvrnu nalezenou při běžném rentgenu plic, který provedl jeho soukromý lékař. V nemocnici se rentgeny opakovaly. Skvrna tam nepochybně byla, na horním levém plicním laloku. / Panu Erwinovi bylo řečeno, že by měl být operován, a on souhlasil. Ale když měl podepsat příslušné formuláře, požádal o čas na rozmyšlenou. Druhý den mu zase doporučili operaci, on…

Více
  • 14. 1. 2025

Ukončenie / Ktosi ju zasypal brutálnymi, šokujúcimi údermi, od ktorých strácala vedomie. Prevalila sa na bok a zastonala. / „Nože vstávaj,“ podrmal ju Gerhard za plece. „Zobuď sa, Jan.“ / Otvorila oči. Miestnosť bola tmavá. Niekto sa nad ňou skláňal. / „No tak, Janet, zobuď sa!“ / Zívla. Pri pohybe ju zabolel stŕpnutý krk. „Čo je?“ / „Máš telefón. Je to Benson.“ / To ju prebralo rýchlejšie, než čakala. Gerhard jej…

Více
  • 14. 1. 2025