Adam Stvořitel

Dějství 3.

Týž kraj ve světle radosti. v pozadí napravo Adamova chaloupka.
 
 

ADAM (zívá): Hrome, to jsem šťasten! Lilitka je rozkošná žena. Člověk se probudí - Adame, máš mne rád? Vyjdu ven - Adame, kde pořád běháš? Chci něco tvořit - Adame, dej mně pusu! Lehnu si a chci spát - Máš mne rád, Adame? Mám, miláčku, mám, u všech všudy! (Zívá.) Ani jsem si nepředstavoval, že může být člověk tak neskonale šťasten. Ahahah, to je otrava!

Tak tady stával Kanón negace. Dobře jsem jej zahrabal a zakryl. Lilitka je rozkošná, ale mohla by jej zkusit . . . z hravosti nebo ze zvědavosti . . . To tak! Nebo já sám bych mohl vystřelit, třebaže jsem tak šťasten. To je pravda. Třeba právě proto bych mohl vystřelit, že jsem tak nesmírně šťasten. Tady je zahrabán navždy. Nastal Ráj. (Zívá, div si nevypáčí čelisti.) Nu, co abych zase trochu tvořil?

- Ted' spí, Lilitka, chudáček. Spí jako malé dítě. Abych se zatím podíval na své Základy Zlatého věku, který má býti stvořen. (Usedne a vytáhne notýsek.) Díl první, hlava první, paragraf druhý. Jakže, ještě nejsem dál? To dělá to, že jsem tak šťasten. A pak - Lilitku to jaksi nebaví. Když jí to začnu číst, našpulí se a řekne : Máš mě rád, Adame ? Ale mám, hrom do toho, mám! Člověk by se zbláznil! Tak tedy paragraf druhý: "Zlatý věk nebude vázán -" Čím vlastně? Tady jsem přestal. Nebude vázán ničím, to se rozumí. Ničím, kromě mých zásad. Jen kdybych si vzpomněl, kterých vlastně. (Tluče se do čela.) Nu tak? Nic? K čertu, mám nějak prázdnou hlavu. Kdybych měl aspoň někoho, s kým bych si pohovořil! Člověka tolik věcí napadne, když debatuje! Bez debaty se nedá tvořit. Musí být někdo, koho přesvědčíš. Ano, ale kde ho vzít?

Škoda že to Lilitku nebaví. Ne, jen ji nechme spát a pišme dál. "Zlatý věk nebude vázán -" (vyskočí.) Ale - vždyť já si mohu toho druhého stvořit! Než se Lilitka vzbudí, budu s ním už dávno hotov; a pak jí řeknu, že přišel z hor nebo že spadl z nebe – (Klekne k hromadě hlíny.) To je nápad! Stvořím si svého učně, svého apoštola; bude to první člověk, který mně bude rozumět; bude to největší myslitel a nejsmělejší duch, jaký kdy . . . A to tak, bodejť! Aby si pak myslel, že je chytřejší než já! Nene, holenku, to by nešlo. Stačí, když budeš jako já. Budeš navlas jako já, hloubavý a kladný jako já, ve všem rovný mně; jenomže já budu pánem a mistrem, protože já jsem, kamaráde, popřel svět a mám Hlínu stvoření. A Kanón negace. Tak. Ty budeš můj duševní soudruh. Budeš vypadat jako já a myslet jako já. Budeš Alter Ego. A my dva stačíme, abych já stvořil nejlepší ze všech světů. Hlíno stvoření, vydej muže mně rovného! (Dechne do hlíny.) Příteli, vstaň!

ALTER EGO (zvedá se): Nene! Nene! Tff, tfff, tfuj! Fuj! To je špatně!

ADAM: Vítám tě, můj druhu! Já jsem tě stvořil k svému obrazu a podobenství.

ALTER EGO: Pff, pff, pfuj! Vždyť mám v ústech plno hlíny! Fuj, to je nápad, nacpat člověku hlínu do úst! To je nějaká hygiena?

ADAM: Prosím tě, z čeho jsem tě měl stvořit, když ne z hlíny?

ALTER EGO: A umyl s…