Adam Stvořitel

Karel Čapek

55 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Adam Stvořitel (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek07 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: Adam Stvořitel

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Adam Stvořitel“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Dějství 6.

Táž scenérie s oběma městy na obzoru. Vpředu díra v zemi, jež zůstala po Hlíně stvoření; ale jsou některé zevní známky, že díra je obývána. Trochu prádla na šňůře, něco smetí na zemi; vedle díry kozí ohrada, jejíž stěny jsou jednak z pamětních desek s nápisem ZDE BYLO VYKONÁNO DÍLO STVOŘENÍ, jednak z Adamovy tabule s nápisem SVĚT MUSÍ BÝTI ZNIČEN.

První ranní úsvit před slunce východem.
 
 

ALTER EGO (zleva s kufříkem v ruce): Nikdo mne neviděl. (Rozhlíží se.) Už jsem tu tolik let nebyl . . .

ADAM (zprava s kufříkem v ruce): Tak jsem tu zas. Celý svět ještě spí. Jen stvořitel bdí

ALTER EGO: Hola, je tu někdo?

ADAM: Stůj, kdo tu?

ALTER EGO: Snad to nejsi ty, Adame? (Schová kufřík za zády.)

ADAM: Alter Ego? Co tu hledáš tak časně? (Rovněž schovává svůj kufřík.)

ALTER EGO: Hm, já jen tak. Trochu se nadýchat vzduchu. A ty?

ADAM : Já mám špatné spaní. A tak trochu bloumám (Pauza.) Ty už jdeš domů?

ALTER EGO (sedne si na kufřík): Ale ne; tady je tak svěží vzduch . . .

(Pauza.)

ADAM (rovněž si sedne na svůj kufřík): Já jsem tu totiž . . . hledal samotu. (Vzdychne.)

ALTER EGO (odsedne kousek dál): Já tě nebudu rušit. (Pauza.)Adame, máš snad nějaké starosti?

ADAM : Ale ne. Všechno v pořádku . . . (Hluboce vzdychne.) To už víš, že mně odešla Lilitka?

ALTER EGO: Slyšel jsem. Upřímnou soustrast, Adame. A co se jí stalo?

ADAM: Nic vlastně. Chtěla jen zhubnout . . . Pořád si myslela, že jsem ji stvořil příliš tlustou. A řekni: byla tlustá, nebo ne?

ALTER EGO: Nijak příliš. Naopak.

ADAM: Tak vidíš, a nedala si říci. Hubla, hubla, až jednoho dne zhasla.

ALTER EGO (vzdychne): Lidé jsou věčně nespokojeni. Moje žena . . . také odešla.

ADAM: Zemřela?

ALTER EGO: Ne, je živa. (Pauza.)

ADAM : Víš, snad je to náš osud. Každý stvořitel musí být nakonec sám a sám.

ALTER EGO: Je to tak, Adame. Sám a sám. Je to nevděčné povolání.

ADAM: Máš pravdu. Lidé jsou nevděční.

ALTER EGO: A vrtkaví. Jednou chtějí to a podruhé pravý opak

ADAM (přisedne blíž): - a nikdy se jim nezachováš. To je to nejhorší. Já sice si nemohu naříkat . . .

ALTER EGO: Já také ne, Adame. Naopak.

ADAM: Já ti jsem u svých lidí nesmírně populární. To bys ani nevěřil: do ohně za mne půjdou. Vždyť to víš sám: tolikrát bojovali s tvým národem . . . a s takovým nadšením . . .

ALTER EGO: Ovšem posledně jsme zvítězili my.

ADAM: To je jedno. Předtím zase my a jindy zase vy; to máš pořád pět. Nakonec to je, jako by nikdo nevyhrál a nikdo neprohrál; jenom se lidé za něco bili.

ALTER EGO: A vždycky za něco velikého: za čest, za víru, za tebe, za vlast . . .

ADAM: Pokud se za něco bijí, uznávají něco velikého. To je to, Alter Ego; a proto jsem jim nebránil, když troubili do boje . . .

ALTER EGO: Ba, byly to veliké doby.

ADAM (vzdychne): Zlaté časy. Ale co chceš? Svět se musí vyvíjet. Chtějí-li teď něco jiného, dobrá; to je logika dějin.

ALTER EGO: Víš, je to vlastně pokrok: nejdříve se naše národy perou, a pak se chtějí sbratřit. Ale proč to u čerta dělají za naši…