dětské

„Narodil jsem se 14. srpna 1926 v Paříži a hned jsem začal růst. Den nato bylo 15. srpna a my jsme nevytáhli paty z domu.“ Rodina pak emigrovala do Argentiny a René Goscinny tam chodil do školy, vystudoval francouzské gymnázium v Buenos Aires. „Byl jsem třídní šašek. Ale protože jsem byl zároveň docela dobrý žák, nevyhodili mě.“ Jeho profesionální dráha začala v New Yorku. / Do Francie se vrací na počátku…

Když v neděli prší, zůstávám docela rád s rodiči doma, ale musím mít při tom něco zábavného na práci; když ne, děsně se nudím, jsem protivný a kouká z toho spousta nepříjemností. / Byli jsme všichni v saloně; venku příšerně pršelo. Tatínek četl knihu, maminka šila, hodiny dělaly tik-tak a já jsem si prohlížel obrázkový časopis s bezvadnými historkami o banditech, kovbojích, letcích a pirátech, fakt…

Chtěl jsem si jít hrát s kluky, ale maminka řekla, že ne, že o tom nemůže být ani řeč, že nemá ty kluky, co se s nimi kamarádím, moc ráda, že spolu vyvádíme pořád jen samé darebačiny a že jsem pozvaný na svačinu k Celestýnovi, který je naopak moc hodný a dobře vychovaný, a že bych udělal dobře, kdybych si z něho vzal příklad. / Neměl jsem ani trochu chuť jít na svačinu k Celestýnovi, ani brát si z něho…

Když jsem šel dneska odpoledne do školy, šel mě tatínek doprovodit. Rád s tatínkem někam chodím, jelikož mi pokaždé dá trochu peněz, abych si něco koupil. I tentokrát to vyšlo. Šli jsme kolem obchodu s hračkami a já jsem tam uviděl lepenkové nosy, co si je lidi dávají na obličej, aby se ostatní smáli. / „Tati,“ poprosil jsem, „kup mi jeden nos!“ / Tatínek řekl, že ne, že nos na nic nepotřebuju, ale já jsem…

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Dneska ke konci vyučování nám paní učitelka oznámila, že škola pořádá tombolu, a vysvětlila Kryšpínovi, že tombola je něco jako loterie: Lidi si koupí očíslované lístečky a pak se táhnou čísla jak v loterii nebo ve sportce, a každé číslo, které se vylosuje, vyhrává nějakou cenu, a hlavní cena je moped. / Pak nám paní učitelka ještě řekla, že peněz, které se vyberou při prodeji lístků, bude použito na…