sbírka

II / „Odešel.“ Dveře bytu se zavřely s ostrým zaklapnutím; Eva zůstala v pokoji sama. „Přála bych si, aby umřel.“ / Rukama se křečovitě chytila křesla: vzpomněla si na otcovy oči. Darbédat se prve se sebejistým výrazem sklonil k Pierrovi; řekl mu: „To je dobrota, co!“ jako člověk, který to s nemocnými umí. Podíval se na něho a Pierrův obličej se zrcadlil v jeho velkých těkavých očích. „Nenávidím ho,…

Více
  • 5. 4. 2025

SMRT U VODY /   / „Nenapadá mě nic lepšího, než promítnout mysl a život autora detektivního příběhu do jeho hlavní postavy, coby vypravěče,“ napsal Ross Macdonald. / V případě Macdonalda a jeho protagonisty Lew Archera se tento nápad nesmírně osvědčil, neboť Macdonaldova fikce je spojena nesčetnými nitkami se životem Kennetha Millara. / Splétat skutečnost s fikcí začal už v tomto předarcherovském příběhu… / …

Více
  • 7. 3. 2025

Seděl jsem ve své zbrusu nové kanceláři, nos plný pachů po malování, a čekal jsem, jestli se něco bude dít. Už celý jeden den jsem byl zpátky na bulváru. Teď začínal druhý den. Dole pod oknem, nablýskaný v ranním slunci, závodil pouliční provoz a burácel jako bitevní vřava. Znervózňoval mě. Nejraději bych se byl odstěhoval. Měl jsem na sobě parádní civilní oblečení, ale neměl jsem kam a s kým jít. Až…

Více
  • 7. 3. 2025

  / Sutpen stál nad kavalcem, na kterém ležela matka a dítě. V dlouhých, sbíhavých čarách pronikalo seschlými prkny stěny světlo jitřního slunce, lámalo se o mužovy rozkročené nohy a jezdecký bičík v ruce a padalo přes nehybnou postavu matky, která na muže vzhlížela nehybnýma, nezbadatelnýma, truchlivýma očima, po boku děcko, zabalené do kusu šedavého, ale čistého plátna. Za nimi, u chatrného krbu, v…

Více
  • 2. 3. 2025

Tento člověk, tato lebka, tato hudba… / Žije v zadní části zahradního parteru, v zarostlé mokřině, stíněné osikami a trnovníky, himálajskými cedry a baobaby, v nadavující Buxtehudově hudbě, zavinutý do krovek a lehkých plachetnic. Projdete strážní budkou, kde si domovník kroutí kníry con furioso jako v posledním aktu Aidy. Žijí ve třetím poschodí za příčlovaným belvedérem, filigránsky zdobeným… / “Je…

Více
  • 6. 2. 2025

OBJEVIL SE JEDNOHO RÁNA, když jsem ve svém miniaturním cirkuse vyplácel mzdy. Chystali jsme se strhnout stan, abychom mohli vyrazit do dalšího města, a já si zapisoval částky, které jsem vyplatil svým lidem, a možná proto jsem si hned nevšiml otevřených dveří. Když jsem vzhlédl, ten vytáhlý, vychrtlý chlapík stál přede mnou a dveře od maringotky byly zavřené. / Podíval jsem se nejdříve na dveře a pak na něj. Měl…

Více
  • 26. 1. 2025

Vyšla právě z kanceláře pana Mergenthalera a zamířila do oddělení cen, když ji zastavil Jerry Schneider a prohlásil: „Noro, vadilo by ti, kdybych ti něco řekl?“ / „A co mi chceš říct?“ zeptala se. Dost spěchala, protože pan Mergenthaler jí přikázal, aby k cenařům odnesla faktury, Jerry byl však roztomilý šestnáctiletý student, který přes léto pracoval pro Mergenthalera a Harrise, a ona nechtěla, aby to…

Více
  • 26. 1. 2025

Byla v jednom mlýně jedna mlynářka, ale mlynáře neměla, protože vodník jí ho stáhl pod stavidla. Jednou ta mlynářka uspávala v kolíbce synka a zpívala mu kolíbačku: / Hajej, můj andílku, hajej a spi, matička kolíbá děťátko svý: hajej, nynej, dadej, malej! Matička kolíbá děťátko svý. /   / Ale synek ne a ne usnout. / „To zrovna jako by mu někdo kradl spaní,“ povídá mlynářka. / Vtom bouchly na půdě…

Více
  • 14. 1. 2025

Byl to pěkný dům na dobrém místě, až mě překvapilo, jak pěkný dům to je a jak dobré místo. Pro takové lidi obvykle nepracuji. Honosná, reliéfy zdobená fasáda, park bez pořádného plotu oddělený od ulice jen malou zdobnou zídkou. Majitel musel být dostatečně bohatý na to, aby si dnem i nocí platil muže, kteří ho ochrání před zloději, vrahy a zabijáky, prostě takovými týpky, jako jsem já. / Poprvé mě… / …

Více
  • 14. 1. 2025

V době velikého moru, který kosil Pražany po stovkách, neušli smrti ani mladí manželé, kteří vlastnili dům U Piaristů. Zbyla po nich dvě dítka, chlapeček a holčička. Ani těm však nebylo souzeno dožít se dospělého věku, neboť chamtivý sluha Vincenc tak prahnul po majetku jejich rodičů, že ubožátka zamordoval. Bylo mu sice uvěřeno, že chlapeček s holčičkou se rovněž stali obětmi moru, ale spravedlnost na…

Více
  • 14. 1. 2025

ZHLUBOKA SE NADECHNĚTE / Už dávno jsem zjistil, že lidé, kteří nikdy neopustili Zemi, mají o podmínkách v kosmickém prostoru jisté utkvělé, ač naprosto mylné představy. Každý například ‚ví‘, že jestliže je člověk vystaven vzduchoprázdnu, které je nad atmosférou Země, zahyne okamžitou a strašnou smrtí. V populární literatuře naleznete bezpočet nechutných popisů explodujících kosmonautů a rozhodně vám…

Více
  • 16. 12. 2024

this is important enough: / to get your feelings down, / it is better than shaving / or cooking beans with garlic. / it is the little we can do / this small bravery of knowledge / and there is of course / madness and terror too / in knowing / that some part of you / wound up like a clock / can never be wound again / once it stops. / but now / there’s a ticking under your shirt / and you whirl the beans with a spoon, / one love dead, one love departed / another love . . . / ah! as many loves as…

Více
  • 29. 10. 2024

„To je katastrofa,“ oznámila nám naše paní učitelka, které přezdíváme Drábinka, jelikož se jmenuje Drábková. „Ano, je to katastrofa, jak spolu o přestávkách mluvíte a jak se titulujete. Měla jsem na chodbě dozor o hlavní přestávce, a musím proto konstatovat, že mají pravdu všichni ti, kdož tvrdí, že dnešní mládež je hrubá, ovšem já tomu nechci pasivně přihlížet. Víte vy vůbec, co to znamená…

Více
  • 29. 10. 2024

aneb Čím kdo zachází /   / Kohout a pes šli do světa na zkušenou. Když se večer setmělo, kohout se usadil nahoře na větvi a pes si našel pelech v dutině stromu. / Ráno se kohout probudil a zakokrhal. Liška, která dostala chuť na kohoutí masíčko, přiběhla pod strom a celá se rozplývala: „Vzácný pane zpěváku, jsem vaše velká obdivovatelka. Slétněte dolů, abych vás mohla obejmout za váš divukrásný zpěv!“

Více
  • 7. 10. 2024

o magické síle poezie /   / Řek mi přítel Josef: Podívej, / básníci jsou znalci dívčích duší — / tak mi napiš báseň pro holku, / že mi jenom pro ni srdce v těle buší. /   / Že má krásný voči, uši, nos, / popředí i pozadí i pusu… / Že bych ji vzal na fotbal i na ryby… / Že je zkrátka celá podle mýho vkusu. /   / Vymysli si ňáký koniny, / však jim tvůj verš dodá vzlet a sílu. / Ženu jenom báseň přesvědčí. / Tumáš pero,…

Více
  • 7. 10. 2024