První parta

Karel Čapek

62 

Elektronická kniha: Karel Čapek – První parta (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek20 Kategorie: Štítek:

Popis

Karel Čapek: První parta

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „První parta“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Už se svlékají, beze slova a tápavými pohyby. "Sakra," bručí nehlasně Pepek a dívá se na své rozbité ponožky; Adam upírá oči do země a zapomněl zouvat se; Martínek si hladí týl a široce zívá - A tu přichází starý Tomšík, řečený Vinca, takto uklízeč v umývárnách, a něčím cinká.

"Co to máš, Vincku?" ptá se Pepek, zvedaje hlavu od svých ponožek.

"To vám posílá pan ředitel," pšuká bezzubě Vincek. "Koňak. Koňak."

"A sakra," podivil se Pepek. "Mládenci, to je - Ukaž to sem!"

Pepek prohlíží vinětu a čuchá zkoumavě k zátce. "Tak vám řeknu - Lidi, starý je pašák. Ví, co se patří. - Nalej ty, Vinco, já mám prsty jako rohlíky." Pepek už nazvedá tlustou sklenku s koňakem proti světlu, ale vtom si to nějak rozmyslil. "Koukej, Vincku, jdi s tím k Hansovi, ať se napije první."

"Ale pan inženýr už bude ve vaně," brání se starý Tomšík skoro zděšeně.

"Tak mu to dones do vany a hleď mazat. Když náš starý může být kavalír, tak my taky, že jo. A řekni, že mu to posílá první parta."

Tomšík tedy šel a vyjádřil svůj hluboký nesouhlas aspoň zády.

"Co myslíte," ozval se tesař Martínek, "neměli bysme poslat skleničku taky Andresovi? Co bys ty, Adame -"

Adam pokrčil jedním ramenem. "Když tam byl s námi -"

"Suchánku!"

"No, jako prachařovi, že jo," zabreptal děda. "Já myslím, že bysme mu měli tu poctu vzdát, ne?"

"My na to kašleme, že je prachař," prohlásil Pepek. "My jsme tady náhodou jako dobrovolná parta, rozumíš? Prachař neprachař, to na nás neplatí."

"Já bych mu poslal," řekl tesař rozvážně. "Pes on je, ale výdřevě rozumí. A strachy se taky nepodělal."

"No jo," brumlal Pepek. "Ale tady jde o to, že to třeba odmítne. A to by si naše parta nemohla nechat líbit, že jo."

"Však on neodmítne," mínil tesař mírně. "Proč by měl odmítnout?"

"Aby se vytahoval. Já nevím, to není jen tak," chmuřil se Pepek. "Co ty myslíš, Matulo?"

Matula zachrochtal na znamení protestu.

"Co Standa?" řekl Martínek, a Standa se potěšil. Tak vida, taky se ho zeptali! "Já myslím," začal s prodlevou, aby udělal místo pro názor spravedlivý a pojatý jaksi s vyššího stanoviska. "Andres se hlásil stejně dobrovolně jako my."

"Dozorce musí, ty nádivo," poučil ho Pepek. "Jakýpak by to byl dozorce, kdyby se nehlásil! Ten to má jako povinné, víš? Na příklad ty ses nemusel vůbec hlásit, protože jsi jenom vozač a čápek, a taky nejsi tak placený. - Ale zrovna první ses taky meldovat nemusel," dodal Pepek nespokojeně. "Nejsi žádný havíř nebo tesařský mistr, člověče."

"To on tak Standa nemyslel," ozval se Martínek smířlivě. "Takys někdy šlápnul vedle, když jsi byl takový kluk jako on."

"Já dělal horší voloviny," bručel Pepek, "ale abych se takhle vytahoval před staršími kopáči na špičky, to zas ne, to se nedělá. Kruci, to bych byl od nich dostal pohlavek!"

Standa byl studem jako opařený. Hrkalo v něm deset odpovědí, na příklad že jako vzdělaný člověk zná svou povinnost líp než někdo jiný, nebo že tady nešlo o nějaké vytahování, nýbrž o záchranu lidských životů; ale mlčel, protože měl krk sevřený tím pokořením. "Jen to zkus, s tím pohlavkem," vyhrožoval temně Pepkovi a sklonil se hluboce nad svým střevícem, aby mu nebylo vidět slzy v očích.

Tesař se podíval na Pepka a ukázal hlavou na Standu. "Když je vůl," řekl Pepek přátelsky. "Tak Standa je taky pro, abysme poslali skleničku prachařovi. No, jak chcete, mládenci; já už jsem si to s Andresem náhodou vyřídil."

"Pan inžinýr se nechá mockrát děkovat," hlásí staroch Tomšík už ve dveřích radostně a horlivě.

"A pil?"

"Pil. Celou ji vypil naráz."

"A co řek?"

"Nic. Řek něco jako skol a zamlaskal."

"A byl ve vaně?"

"Byl. Zrovna se mydlil."

"A chutnalo mu?"

"Chutnalo. Dank fylmas, povídal."

"A řek's mu, že se z té sklenice ještě nikdo nenapil?" staral se Pepek.

"Ne, to jsem mu neřek."

"Ale tak vidíš," mrzel se Pepek. "Třeba se mu to ošklivělo, že pije po nás! Ty jsi taky - - To jsi mu měl říct, člověče, že je čistá!"

"Tak nalej ještě jednu, Vinco," pravil tesař, "a dones ji Andresovi. že mu ji posílá první parta na jeho zdraví."

Parta se pomalu svléká, ale jen tak, aby se neřeklo; ve skutečnosti čekají vzrušeně jako chlapci. Je ticho, jen voda odkapává ze sprchy, a Matula funí a škrábe se téměř hlučně na prsou.

"Tak to jsem zvědavý," vydechuje Pepek. "Musí přece vědět, že nikdo tady ho nemůže ani cejtit."

"Co by nepil," míní tesař po delším přemýšlení. "Koňak je koňak."

"Když je pes!"

"To je. Ale oči má všude."

"To má."

"A naparuje se," odplivl Pepek. "Lidi, toho já nerad vidím!"

Adam už je svlečený a jde potichu pod sprchu, aby začal se svým nekonečným umýváním. Martínek, nahý po pás, sedí s rukama v klíně a přivírá ospale oči. Dědovi Suchánkovi je nejspíš zima, i sedí s rukama na prsou skříženýma jako stydlivá holčička -

"Pil, pil," vyhrkuje ve dveřích starý Tomšík s překotnou důležitostí.

"A co řek?"

"Že mockrát děkuje, a že prý teda na zdraví první partě."

"A měl vztek?"

"Neměl. Řek, Vincku, jistě mně to posílá parta? Jistě, prý?"

"A cos řek ty?"

"Já mu řek, jo, pane palní, parta, a prý na vaše zdraví. To jim poslal sám pan ředitel, tu flašku."

"A co říkal on?"

"No, zamrkal, a povídá, jistě, Tomšíku?"

"A co dělal?"

"Co by dělal! Jako se zasmál, a to prý je dobře -"

"A pil?"

"Pil. Jenom ruka se mu klepala, a tak si to rozlil po kalhotech. A pak povídá, řekněte jim, Tomšíku, že děkuju celé partě. Jo, řekl pak, Vincku, kluci dělali jako čerti. Povídal prý pan Hansen, to prý jsou horníci, radost se podívat."

Celá parta se tlačí kolem Tomšíka; nemůže se jaksi nabažit těch novinek; jenom zedník Matula sedí, škrabe se a krvavě vejří…