První parta

XIII.

Standa hltavě jedl, nakloněn nad talířem polévky. Vedle u stolu seděl jeden kopáč z Murnau, vrtěl sebou a hlavu si mohl ukroutit; ale Pepek mlčky přežvykoval a hasil žízeň.

"Tak vy jste z Kristiny?" nezdržel se konečně havíř z Murnau.

"Jo," uryl Pepek.

"Prý se u vás stalo neštěstí."

"Jo, něco jsme slyšeli," odpovídal Falta odměřeně.

"Prý to tam zasypalo tři lidi."

"Ale jděte," divil se Pepek. "Koukej, Stando, co všechno lidi nevědí!"

Ten z Murnau se poněkud urazil, ale za chvíli mu to nedalo. "Toho tesaře Ramase já znám, býval u nás, na Murnau; a já mu říkal, nechoď na Kristinu, to je dnes nejhorší šachta; tam už nikdo nejde, leda koho jinde nechtějí."

Cvrnk, Pepek položil vidličku. "A ještě něco?"

Havíř z Murnau se napil. "Já jenom říkám, že Kristina je jáma třetího řádu. To je, co já říkám."

"No jo," děl Pepek melancholicky. "Nemůže být každá šachta jako Murnau. Tam berou holt jenom ty, co hrajou na hornu. A dolujou tam holuby z nosu, že jo, protože tam už nemají uhlí."

Ten z Murnau se opravdu urazil. "Povídám, Málku," řekl hostinskému, "já nevím, jak to je teď, ale dřív, když se něco stalo, tak to bývala věc celé pánve. To třeba přijelo záchranné mužstvo z Kristiny na Murnau nebo na Rudolfku - Teď už aby se člověk ani nezeptal. A pak se řekne dělnická solidarita! Budu platit!"

Pepek se za ním šklebil. "Žádná starost, my tě potom pozveme na funus. - On je z havířské kapely," vykládal Standovi. "Troubí na hornu a hraje na všech našich pohřbech. Proto si myslí, že musí být při každém neštěstí; to už obchází a počítá, jak bude slavný funus a kolikrát zatroubí havířskou tuš - Tady je Suchánek. Nazdar, dědku."

"Zdař bůh," zdravil děda Suchánek důstojně a obřadně; vzal si na to dokonce sváteční havířskou čepici od uniformy se skříženými kladívky.

"Jdeš zapít to kladívko?" dozíral ho Pepek.

Děda se zarmoutil. "Ale, ani mi to neříkej! To se mně nestalo dvacet pět let, abych někde zapomněl nářadí."

"Jo?" řekl Pepek, "Ty's býval dřív na Murnau, že? Teď tu byl jeden z Murnau a povídal, že tam dnes našli rezavý mlátek. Prý nejmíň dvacet let tam ležel. Tak si s tím lámou hlavu, kdo tam to kladivo mohl nechat."

"Koukej, Pepku," žbrblal Suchánek. "Proč mi nedáš pokoj!"

Pepek se naklonil k nešťastnému dědkovi. "Vždyť já jsem mu nic neřek," hučel důvěrně. "Bodeť, budu někomu povídat, co se děje u nás na Kristině, ne? Aby se nám smála celá pánev."

Starý Suchánek zamyšleně mrkal. "Tak ten Brzobohatý - prý je ještě živ."

"Jo?"

"Páteř... páteř prý mu to přerazilo. To on teď bude pobírat pensi."

"Kolik může mít?" zajímal se Pepek živě.

"Ani ti neřeknu. A toho Kolmana taky odvezli do špitálu. Nejdřív se zdálo, že nic, a sám došel domů, ale pak začal zvracet a byl bez sebe - Asi to bude něco s hlavou." Děda Suchánek zaklepal od spodu na stůl. "To musím říct, mně se teda ještě nic na dole nestalo, a fárám už pětadvacet let."

"Jenom to kladivo dnes, že jo," utrousil Pepek. "Zato si's přines dvě na čepici." A nalil do sebe sklenici piva, ani to nežbluňklo. "Hergot, já dnes vypotil nejmíň vědro vody."

"A vidíš," řekl děda, "to já se nepotím. Dřív jo, takhle před dvaceti lety, to jsem se taky potil; ale tehdy nebyly doly tak větrané jako teď. Však taky žádný havíř nemíval regma. Všecko vypotil. A těch kantin co se uživilo," vzpomínal starý Suchánek. "Teď už to dávno tak není. Kdepak, když jsem byl malý kluk, to ještě byla havířská sláva!"

"Měl by přijít Martínek," děl Pepek. "Ten umí pěkně zpívat."

Děda Suchánek se zamyslil. "Jo, tehdy se zpívalo - počkej, jak to bylo? ‚Už sbohem, milko má, já musím dolů sfárat -'"

Pepek zakýval hlavou. "A víš, proč tam musel sfárat? Protože tam zapomněl nářadí. Tak to bylo."

"No tak koukej, Pepíčku," řekl dědek lítostivě. "Tak už s tím přestaň. Zeptej se koho chceš, a každý ti řekne, Suchánek, ten ještě nikdy nic nezapomněl. Vždyť já tam byl do půl těla zasypaný, člověče, už jsem myslel, že je se mnou konec -"

"A jak vám při tom bylo?" zeptal se Standa. "No jak," zmátl se děda Suchánek. "Abych ti řekl, nijak. Myslel jsem si, když to půjde, však oni pro mne kluci přijdou. A pak jsem si říkal, co ono bude s Anýžkou; víš, ona je od narození mrzáček - Copak ta druhá dcera, Lojzička jako, ta je vdaná, však za toho Faltyse, co je v té druhé partě, víš? Tak ta už mně…