2,53 $
Elektronická kniha: Karel Čapek – Věc Makropulos (jazyk: Čeština)
E-kniha Karel Čapek: Věc Makropulos
Karel Čapek[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře,...
| Autor | |
|---|---|
| Jazyk | |
| Vydáno | |
| Žánr | |
| Název originálu | |
| Formát | ePub, MOBI, PDF |
Hotelový pokoj. Vlevo okno, vpravo dveře na chodbu. Ve středu vchod do ložnice Emiliiny, oddělené závěsem.
(Emilia vychází z ložnice v peignoiru. Za ní Prus ve smokingu, ale bez límce. Prus usedne mlčky vpravo. Emilia jde k oknu a vytáhne roletu. Slabý ranní úsvit.)
EMILIA (obrátí se od okna): Nu? (Pauza. Jde blíže.) Dejte mi ji.
(Pauza.) Slyšíte? Dejte mi tu obálku.
(Prus mlčky vytáhne z náprsní kapsy koženou tobolku, z ní vyjme zapečetěnou obálku a beze slova ji hodí na stolek.)
EMILIA (vezme obálku a jde s ní k toaletnímu stolku; zde usedne, rozsvítí lampičku a prohlíží pečeti na obálce; váhá, pak rychle vlásničkou roztrhne obálku a vyjme z ní zežloutlý složený rukopis. Čte, prudký výdech radosti, pak složí rychle rukopis a skryje jej za ňadry. Vstane.): Dobrá! (Pauza.)
PRUS (tiše): Okradla jste mě.
EMILIA: Měl jste,… co jste chtěl.
PRUS: Okradla jste mě. Studená jako led. Jako bych držel mrtvou… (Zachvěje se.) A proto jsem zpronevěřil cizí papíry! Děkuju pěkně!
EMILIA: Je vám líto zavřené obálky?
PRUS: Je mně líto, že jsem vás poznal… Neměl jsem ji dávat. Jako bych ji byl ukradl. Hnus! Hnus!
EMILIA: Chcete snídat?
PRUS: Nechci nic. Nic. (Vstane a jde k ní.) Ukažte se! Ukažte se, ať vidím! – Nevím, co jsem vám vlastně dal; snad to má nějakou cenu, ale… i kdyby to mělo jen tu cenu, že to bylo zapečetěno, jen tu cenu, že jsem to neznal – (Mávne rukou.)
EMILIA (vstane): Chcete mně naplivat do tváře?
PRUS: Ne, ale sobě.
EMILIA: Oh poslužte si. (Klepání. Jde ke dveřím.) Kdo je to?
KOMORNÁ (za scénou): Já, slečno.
EMILIA: Pojď dál. (Odemkne.) Něco jíst!
KOMORNÁ (vejde v nočním kabátku a spodničce, udýchaná): Prosím, slečno, není tady pan Prus?
PRUS (otočí se): Co je?
KOMORNÁ: Je tu sluha pana Pruse. Že s ním musí mluvit. Že mu něco nese.
PRUS: Jak u čerta ví – Řekněte, ať počká. Ne, zůstaňte. (Odejde do ložnice.)
EMILIA: Učešeš mne. (Usedne před toaletním stolkem.)
KOMORNÁ (rozpouští jí vlasy): Bože to jsem se lekla! Pro mne přiběh portýr, že tu je ten sluha a že chce k vám. A on vám ten sluha je zrovna bez sebe, ani mluvit nemůže. A do mne jako když střelí. Něco se muselo stát, slečno.
EMILIA: Pozor, taháš.
KOMORNÁ: A bledý je jako stěna, ten sluha. Já se tak lekla –
PRUS (vyjde spěšně z ložnice v límci a kravatě): Pardon, okamžik. (Odejde vpravo.)
KOMORNÁ (kartáčuje vlasy): To je velký pán, že? Já bych hrozně chtěla vědět, co se stalo. Kdybyste viděla, slečno, jak se ten sluha třás…
EMILIA: Dáš mi pak udělat vajíčka.
KOMORNÁ: A měl v ruce nějaké psaní či co. Měla bych jít poslouchat?
EMILIA (zívá): Kolik je hodin?
KOMORNÁ: Sedm pryč.
EMILIA: Zhas to světlo a mlč. (Pauza.)
KOMORNÁ: A pysky měl zrovna modré, ten sluha.
EMILIA: Vždyť mě vytrháš vlasy, ty pitomá! Ukaž hřeben! Na, koukej, co tu je vyškubaných vlasů!
KOMORNÁ: Když se mně třesou ruce! Něco se muselo stát –
EMILIA: Proto si nenechám trhat vlasy. Dělej! (Pauza.)
(Prus vrací se z chodby, v ruce neotevřený list, jejž mechan…
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.