horor

NOČNÍ RENDEZ-VOUS /   / Ochraptěle zaštěkal pes, sodíková výbojka pouličního osvětlení několikrát zablikala a pak se váhavě rozzářila. Řada neudržovaných fasád domů se ve zpětném zrcátku rozplývala v nažloutlém příšeří, na několika místech ji přerušovaly temné skvrny zbořenišť a sotva stojících plotů ohraničujících zplanělé zahrady. Těsně před přední maskou vozu se neudržovaná asfaltka…

Více
  • 14. 1. 2025

KŘEHŮLEK S KASEM JEDOU NA VÝLET /   / Arnošt Křehůlek si to rázoval po krajnici směrem k tabuli s nápisem Zvíkov. Kas v otlučeném fordu Scorpio s tónovanými skly a přeplňovaným motorem o objemu 2.9 litru kolem něj projel podruhé. / „V té díře vypadá všechno v pořádku, až na to, že tam chcíp pes a ještě leží na cestě,“ ozval se ve sluchátku. / „Nevystupuj z vozu a neporušuj žádné dopravní předpisy,“…

Více
  • 14. 1. 2025

V době velikého moru, který kosil Pražany po stovkách, neušli smrti ani mladí manželé, kteří vlastnili dům U Piaristů. Zbyla po nich dvě dítka, chlapeček a holčička. Ani těm však nebylo souzeno dožít se dospělého věku, neboť chamtivý sluha Vincenc tak prahnul po majetku jejich rodičů, že ubožátka zamordoval. Bylo mu sice uvěřeno, že chlapeček s holčičkou se rovněž stali obětmi moru, ale spravedlnost na…

Více
  • 14. 1. 2025

Když se Alicia následujícího rána krátce po rozbřesku probudila, zjistila, že na ni skrz sklo okna upřeně hledí dvě hluboké, žluté oči. S trhnutím se posadila a Irinin kocour líně seskočil z okenního parapetu. Alicia to zvíře nesnášela a nenáviděla i jeho povýšené chování a pronikavý zápach, který se kolem něj linul a prozrazoval kocoura dřív, než vstoupil do místnosti. Nebylo to poprvé, co ho Alicia…

Více
  • 14. 1. 2025

  / Myslím, že jsem nikdy v životě nebyl tak přesný. Celé město ještě bylo v pyžamu a já jsem už mířil přes Plaza Sarriá. Zrovna, když jsem procházel přes náměstí, zazněly zvony svolávající na mši o deváté a k nebi vzlétlo hejno holubů. Slunce jako z kalendáře smazalo stopy nočního deště. Kafka mi přišel naproti, čekal na mě na začátku ulice vedoucí k domu. Na vysoké zdi seděla skupinka vrabců a…

Více
  • 14. 1. 2025

Poprvé jsem pana Legera uviděl, když cirkus projížděl Steubenville, ale to  sem s nimi byl teprve dva týdny; ostatní ho zřejmě znali mnohem déle. O panu Legerovi totiž nechtěl nikdo mluvit, dokonce ani po té noci, kdy se zdálo, že nastává konec světa – té noci, kdy zmizel pan Indrasil. / Ale jestli vám to mám vyprávět od začátku, pak bych měl nejprve říci, že se jmenuji Eddie Johnston a že jsem se narodil a vyrostl…

Více
  • 14. 5. 2024

Následujícího dne zavolal Louis na jednotku intenzivní péče v EMMC. Normin stav byl nadále označován jako kritický – to bylo ovšem běžné v prvních čtyřiadvaceti hodinách po srdečním záchvatu. Od jejího lékaře, doktora Weybridge, se však Louisovi dostalo přehnaně srdečného ujištění: „Já bych to ani nenazýval malým infarktem myokardu,“ řekl. „Není tam žádné zjizvení. Za hodně vděčí vám, doktore…

Více
  • 14. 5. 2024

Váleční milenci / Bylo to při bitvě u Agincourtu, kdy Fedmahn Kassad potkal ženu, po které bude pátrat zbytek života. / Bylo chladné a deštivé říjnové ráno L.P. 1415. Kassad byl jako lučištník začleněn do armády Jindřicha V. Anglického. Anglické síly se od 14. srpna nacházely na francouzské půdě a od 8. října ustupovaly před silnějšími nepřátelskými vojsky. Jindřich svou válečnou radu přesvědčil, že jeho…

Více
  • 22. 3. 2024

GOODSIR / Záchranný tábor 15. srpna 1848 /   / Celé dva dny po provedených amputacích a smrti pana Diggleho, po nástupu všech mužů a vyslechnutí plánů pana Hickeyho i po následném dojímavém rozdílení potravy neměl doktor Goodsir žaludek na to, aby něco zapisoval do deníku. Hodil zápisník ve špinavé kožené vazbě do cestovní lékařské brašny a nechal ho tam. / Velké rozdílení, jak už Goodsir stačil v duchu akci…

Více
  • 22. 3. 2024

„Zdříml jste si?“ zeptal se mě Leigh Hunt, když jsme vstoupili do oblasti Brány Vrcholků stromů. / „Ano.“ / „Doufám, že jste měl hezké sny,“ prohlásil Hunt a nijak se přitom nesnažil skrýt sarkasmus ani svůj názor na ty, kteří spí, zatímco se hybatelé vlády dřou. / „Nijak zvlášť,“ opáčil jsem a když jsme po širokém schodišti vystupovali k jídelním patrům, rozhlížel jsem se kolem sebe. / V Síti, kde se…

Více
  • 22. 3. 2024

anthony demao – to bylo jediné jméno, které jsem pro něho měl – prošel pomalu za mě, kde jsem ho rozhodně mít nechtěl. / „Sejde z očí, sejde z mysli?“ zeptal se se smíchem. „A možná taky ne, doktore.“ / Náhle se mi provaz zařízl do zápěstí, jak ho utáhl a zavázal na uzel. Potom ho upevnil v nějakém oku nebo něčem podobném v podlaze, kam jsem neviděl. Zabránil mi tak vstát nebo se třeba zpříma posadit.…

Více
  • 22. 3. 2024

TŘI / Tvoje děcko je zhoubou mého dinha, pomyslela si Suannah chladně. Když už nic jiného, mohla bych sebrat Scowtherovu pistoli a zastřelit ho. Byla by to otázka dvou vteřin. / S její rychlostí – nesmírnou pistolnickou rychlostí – by to bylo pravděpodobné. Ale zjistila, že se nedokáže pohnout. Představovala si mnoho možností, jak toto představení skončí, ale ne že Mia zešílí, to v žádném případě, a prostěji to…

Více
  • 22. 3. 2024

Děvčátko v červených elastických kalhotách a v zelené blůzce z umělého hedvábí. Plavé vlasy až po ramena. Už dávno mělo být v posteli, nepochybně je odkázáno samo na sebe. Je však na jednom z těch mála míst, kde se děvčátko odkázané samo na sebe může zdržovat po půlnoci, aniž by budilo pozornost. Míjí lidi, ale ve skutečnosti si ho nikdo nevšímá. Kdyby plakalo, ujal by se ho strážník, zeptal by se,…

Více
  • 22. 3. 2024

3 / Začátkem srpna se za Johnnym přišel podívat Dave Pelsen. Zástupce ředitele střední školy v Cleaves Mills byl drobný úpravný mužík s tlustými brýlemi, který si potrpěl na kukuřičné placičky a křiklavá sportovní saka. Ze všech lidí, kteří přišli během toho nekonečného léta roku 1975 Johnnyho navštívit, se Dave změnil nejméně. Vlasy mu jen o něco víc prokvetly stříbrem, což bylo všechno. / „Tak co, jak…

Více
  • 22. 3. 2024