horor

Poprvé jsem pana Legera uviděl, když cirkus projížděl Steubenville, ale to  sem s nimi byl teprve dva týdny; ostatní ho zřejmě znali mnohem déle. O panu Legerovi totiž nechtěl nikdo mluvit, dokonce ani po té noci, kdy se zdálo, že nastává konec světa – té noci, kdy zmizel pan Indrasil. / Ale jestli vám to mám vyprávět od začátku, pak bych měl nejprve říci, že se jmenuji Eddie Johnston a že jsem se narodil a vyrostl…

Více
  • 14. 5. 2024

Následujícího dne zavolal Louis na jednotku intenzivní péče v EMMC. Normin stav byl nadále označován jako kritický – to bylo ovšem běžné v prvních čtyřiadvaceti hodinách po srdečním záchvatu. Od jejího lékaře, doktora Weybridge, se však Louisovi dostalo přehnaně srdečného ujištění: „Já bych to ani nenazýval malým infarktem myokardu,“ řekl. „Není tam žádné zjizvení. Za hodně vděčí vám, doktore…

Více
  • 14. 5. 2024

Váleční milenci / Bylo to při bitvě u Agincourtu, kdy Fedmahn Kassad potkal ženu, po které bude pátrat zbytek života. / Bylo chladné a deštivé říjnové ráno L.P. 1415. Kassad byl jako lučištník začleněn do armády Jindřicha V. Anglického. Anglické síly se od 14. srpna nacházely na francouzské půdě a od 8. října ustupovaly před silnějšími nepřátelskými vojsky. Jindřich svou válečnou radu přesvědčil, že jeho…

Více
  • 22. 3. 2024

GOODSIR / Záchranný tábor 15. srpna 1848 /   / Celé dva dny po provedených amputacích a smrti pana Diggleho, po nástupu všech mužů a vyslechnutí plánů pana Hickeyho i po následném dojímavém rozdílení potravy neměl doktor Goodsir žaludek na to, aby něco zapisoval do deníku. Hodil zápisník ve špinavé kožené vazbě do cestovní lékařské brašny a nechal ho tam. / Velké rozdílení, jak už Goodsir stačil v duchu akci…

Více
  • 22. 3. 2024

„Zdříml jste si?“ zeptal se mě Leigh Hunt, když jsme vstoupili do oblasti Brány Vrcholků stromů. / „Ano.“ / „Doufám, že jste měl hezké sny,“ prohlásil Hunt a nijak se přitom nesnažil skrýt sarkasmus ani svůj názor na ty, kteří spí, zatímco se hybatelé vlády dřou. / „Nijak zvlášť,“ opáčil jsem a když jsme po širokém schodišti vystupovali k jídelním patrům, rozhlížel jsem se kolem sebe. / V Síti, kde se…

Více
  • 22. 3. 2024

anthony demao – to bylo jediné jméno, které jsem pro něho měl – prošel pomalu za mě, kde jsem ho rozhodně mít nechtěl. / „Sejde z očí, sejde z mysli?“ zeptal se se smíchem. „A možná taky ne, doktore.“ / Náhle se mi provaz zařízl do zápěstí, jak ho utáhl a zavázal na uzel. Potom ho upevnil v nějakém oku nebo něčem podobném v podlaze, kam jsem neviděl. Zabránil mi tak vstát nebo se třeba zpříma posadit.…

Více
  • 22. 3. 2024

TŘI / Tvoje děcko je zhoubou mého dinha, pomyslela si Suannah chladně. Když už nic jiného, mohla bych sebrat Scowtherovu pistoli a zastřelit ho. Byla by to otázka dvou vteřin. / S její rychlostí – nesmírnou pistolnickou rychlostí – by to bylo pravděpodobné. Ale zjistila, že se nedokáže pohnout. Představovala si mnoho možností, jak toto představení skončí, ale ne že Mia zešílí, to v žádném případě, a prostěji to…

Více
  • 22. 3. 2024

Děvčátko v červených elastických kalhotách a v zelené blůzce z umělého hedvábí. Plavé vlasy až po ramena. Už dávno mělo být v posteli, nepochybně je odkázáno samo na sebe. Je však na jednom z těch mála míst, kde se děvčátko odkázané samo na sebe může zdržovat po půlnoci, aniž by budilo pozornost. Míjí lidi, ale ve skutečnosti si ho nikdo nevšímá. Kdyby plakalo, ujal by se ho strážník, zeptal by se,…

Více
  • 22. 3. 2024

Čas plynul. Náboženská hudba hrála. Norman Drake se vrátil a oznámil, že je devět hodin třicet čtyři minuty východního denního času, Bůh vás miluje. Pak následovala reklama na ojetá auta Jima Rennieho, kterou namluvil druhý radní osobně. „Nastal náš každoroční podzimní spektakulární výprodej, a páni, máme hrozně přecpané sklady!“ oznámil Velký Jim žalostně a jakoby v očekávání, že se mu budou…

Více
  • 22. 3. 2024

O den později, 23. června, se v jiné části země řítil po silnici US 180 na sever bílý continental. Hnal se rychlostí přes stopadesát kilometrů za hodinu, bělostný lak se třpytil na slunci, jehož pablesky tančily na lesklém chromování. Sluneční paprsky se odrážely i od zadních kouřových skel, která divoce svítila. / Trasa, kterou měl continental za sebou od doby, kdy Poke a Lloyd zabili jeho majitele a sebrali vůz,…

Více
  • 22. 3. 2024

3 / Paměť Buddyho Parkinse byla lepší, než si myslel. Kdyby spatřil titulní stranu měsíc starého Angola Herald, který svíral „Lewis Farren“, ten tajemný chlapec se strachem pod paží, spatřil by tato slova: /   / PĚT MRTVÝCH PŘI HROZNÉM ZEMĚTŘESENÍ / Reportér Heraldu Joseph / Gargan Práce na Rainbird Towers, které měly být nejvyšší a nejluxusnější stavbou Angoly a měly být dokončeny během šesti měsíců, se…

Více
  • 22. 3. 2024

Ráno mu uvařila kukuřičnou kaši, kterou beze slova snědl. Strkal si ji do úst, aniž na Alici pomyslel, a sotva ji vnímal. Věděl, že by měl jít. Každou minutou, kterou tu proseděl, se muž v černém víc a víc vzdaloval – nejspíš už je v poušti. Jeho stopy mířily neochvějně na jih. / „Máš tu nějakou mapu?“ zeptal se najednou a zvedl hlavu. / „Města?“ zasmála se. „Není tak velké, aby potřebovalo mapu.“ / …

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Pistolník slyšel, jak se k němu blíží jakési pronikavé pískání, na okamžik se napjal, ale pak uslyšel udýchané hekání a uvolnil se. Byl to Eddie. Ani nemusel otvírat oči, aby to poznal. / Když pískání zmlklo a dusot kroků se zpomalil, Roland otevřel oči. Eddie stál před ním, prudce oddechoval, pot se mu lil po tvářích. Košili měl přilepenou na hrudi v jediné tmavé skvrně. Poslední stopy studentského… / …

Více
  • 22. 3. 2024

31 / Déšť se lil z nebes plným proudem a hrozil, že promění kruh mezi kameny v moře. „Podrž něco nad těma dveřma!“ zakřičel Eddie. „Ať je déšť nesmyje!“ / Roland chvatně pohlédl na Susannah a viděl, že stále zápasí s démonem. Oči měla přivřené, ústa sešklebená. Démona neviděl ani neslyšel, ale vycítil jeho zuřivé, zděšené zmítání. / Eddie k němu otočil mokrou tvář. „Slyšíš mě?“ zařval.…

Více
  • 22. 3. 2024

11 / Susan nasedla na Pylona, kterého Sheemie spěšně přivedl na zadní dvůr hned poté, co zapálil závěsy ve velkém salonu. Olive Thorinová jela na jednom valachovi Panství, Sheemie seděl za ní a držel Capiho uzdu. Marie otevřela zadní branku, popřála jim štěstí a všichni tři vyběhli. Slunce se sklánělo k západu, ale vítr už odfoukal skoro všechen kouř, který se v dálce objevil. To, co se stalo v poušti, už…

Více
  • 22. 3. 2024