O umění a kultuře III

Karel Čapek

89 

Elektronická kniha: Karel Čapek – O umění a kultuře III (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek80 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: O umění a kultuře III

Anotace

Karel Čapek - životopis, dílo, citáty, knihy ke stažení

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Série

Pořadí v sérii

3

Jazyk

Vydáno

Žánr

,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „O umění a kultuře III“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

O DNEŠNÍM JAZYCE

Zásluhou Pražského lingvistického kroužku a jeho debatních večerů se ukázalo, že je mezi námi jeden veliký a živý zájem: o náš jazyk. Nejde tak o to, aby byl vyřízen starý spor mezi jazykovými puristy a stoupenci jazyka živého, tvárného, a následkem toho časem překypujícího přes fixované jazykové normy. Myslím, že v tom sporu – jako v tolika jiných – nebude dohody o tom, kdo má vlastně pravdu, ale lze se dohodnout v tom, kde ji má, ve kterém oboru užití. Živý jazyk je něco jak příroda, ve které každé stéblo, každý vrabčák se v něčem liší od kteréhokoliv druhého. Do jisté míry každý člověk má svůj vlastní idiom; každá rodina má svou hantýrku, každá skupina, každý stav svůj slovník, svou kadenci, své vyjadřovací zvláštnosti; a zejména každý básník a spisovatel má svůj vlastní jazyk. Veškerý život je individuace; jednota, platnost, obecný řád je jenom dílo abstrakce. Ale jinak je tomu s češtinou, která je předmětem vyučování; z těch tisíců a stotisíců živých idiomů, kterým se úhrnně říká řeč, lze učit jenom jednomu jazyku, víceméně normalizovanému, ustálenému – a konvenčnímu. To je, řekl bych, literní jazyk, na rozdíl od jazyka živého a literárního; jazyk školní, do jisté míry uměle vypreparovaný nebo vyabstrahovaný; zkrátka jazyk mluvnický. Ani ten není pro věky platný, bude se přizpůsobovat národnímu úzu; ale hlavně nemá se domáhat platnosti, která mu nenáleží: nemá chtít nahradit jazyk živý. Má být teoretickým základem, a ne praktickou normalizací živého jazyka. Řekl bych to tak: bylo by dobře, aby spisovatelé byli puristy; ale nepřál bych si, aby puristé byli spisovateli – prostě z důvodů jazykových. Kuchař má znát ten kus zdravovědy; ale kdyby profesoři hygieny vařili, nebylo by to asi k – chci říci k jídlu. Konflikt mezi puristy a námi druhými je zbytečný: puristům náleží škola; nám náleží mluvit, sdělovat se a básnit – a čas od času, jako se prakticky vracíváme k čisté násobilce, se obracet k čisté mluvnici své řeči.

Ale když tady je ten oživený zájem o naši řeč, rád bych přišel se svou troškou do mlýna. Nejde mi o řeč literární; myslím dokonce, že je živější, bohatší a tvárnější, než jakou jsme ji dostali do rukou. Zdá se mi, že v jistém nebezpečí je řeč živá, řeč lidí mezi sebou. Dnešní lidový j…

Mohlo by se Vám líbit…