Univerzitní studie

Kritika námitek

Zbývá však nejzávažnější námitka: Je vůbec oprávněno pokládat umění za čistě estetické? „Estetický moment,“ praví Dessoir, „nevyčerpává obsah a účel oné oblasti lidské produkce, kterou úhrnem jmenujeme umění.“^[255] Hamann ukazuje na ilustrativní, náboženské a tendenční umění, kde je podáváno a chtěno něco mimoestetického. „Estetické hledisko není to jediné, které činí umění po právu, proto nelze z podstaty umění vyvodit podstatu estetična.“^[256] Podobně Utitz pokládá za základní otázku vědy o umění: Je hodnota uměleckého díla jen estetická? Nebo vsunují se zde do sebe různá navrstvení hodnot, jež dohromady dávají teprve hodnotu uměleckého díla?^[257] „Že umělecké dílo se nevyčerpává prostě esteticky, že jeho komplexní hodnota není čistě estetická, je pro nás nepochybno; ale přesto může mu snad býti přisouzena estetičnost jako jeden z jeho podstatných znaků … Nemusí však nikterak zůstati při tomto estetickém stavu: Něco mimoestetického může jím dojíti projevu a vstoupiti v popředí, pronikáme-li hlouběji do chtění uměleckého díla a povolujeme-li jeho požadavku na vyhovující pojetí.“^[258] Neboť neplatí naskrze rovnice, že požitek z umění je estetický požitek. Nejsou pro přiměřené pojetí uměleckého díla, pro chování, které plně vyčerpává všechny v uměleckém výtvoru uložené podmínky účinu, žádoucí a nutné jisté mimoestetické faktory? Zajisté je tomu tak u děl tendenčních, náboženských atd. Zde jistě nespadá umělecký požitek a estetické chování vjedno. Dovedeme se také čistě esteticky přiblížiti oněm dílům, ale pak nevyčerpáváme touto atitudou všechny jejich úmysly. Většina uměleckých děl klade si ještě jiné účele než výhradně estetické uchvácení.^[259] Nejobecnější určení umění je, „že každý výtvor, který dělá nárok na to, být uměním, chce nám poskytnout svým utvářením citové zažití. – Umění je s to zprostředkovati všechny hodnoty. Ale toto zprostředkování děje se právě zcela určitým způsobem, totiž tak, že se nám zvláštním způsobem vytváření otevírá smysl výtvoru v citovém zažití… Všechno možné vrstvení hodnot může vejíti v umění a dostává tím umělecký ráz.“^[260]

Nicméně lze namítnouti tolik: To, čím se umělecká díla podstatně odlišují od jiných lidských produktů, co je činí právě uměleckými, není jejich etický, náboženský nebo kterýkoliv jiný obsah, nýbrž jejich umělecká kvalita. Ta však je vždy estetická, je tu pro krásu, nemá vůbec jiného významu; důkaz, že umění není veskrze estetické, neobsahuje důkazu, že specificky umělecké momenty nejsou estetické. Je-li však v uměleckém díle něco, co pociťujeme jako mimoestetické, neříkáme tomu ani „umělecké“; morální tendence Greuzeových pláten nebo politický program Daumierových karikatur nejsou ani estetická, ani specificky umělecká fakta; záleží jen na způsobu podání, a toto quale je estetické: „jinak by nemělo smyslu mluviti tu o umění.“^[261]

Věřící člověk pojímá ikon nebo fetiš své víry přiměřeněji než my; vyčerpává zajisté jeho úmysly, jeho účele a žádoucí účinky daleko plněji než my; a přece jeho pojetí je typicky neumělecké. Jeho požitek však může být čistě estetický – vše subjektivní, všechny představy a city mohou mít účast a podíl na osobním zažití krásy a hodnoty.^[262] Proti tomu umělecké pojímání se obrací jen k tomu, co je v uměleckém díle estetické. Cokoliv může být subjektivně estetické v zažití; ale jen to, co je estetické v umění, je objektivně estetické.

Hamannovo i Utitzovo stanovisko lze konečně vysvětliti z jich definice estetična. Oba pokládají za estetické…