Jsou věci, o kterých jsem nikdy rád nemluvil. Když jsem se dostal do vazby, bylo mi po několika dnech jasné, že o tomto období svého života rád mluvit nebudu. / Později jsem té nechuti už nepřikládal žádný význam. První dny to vlastně ani skutečné vězení nebylo: nejasně jsem očekával, že se něco stane. A všechno začalo až po Mariině první a jediné návštěvě. Toho dne, kdy jsem od ní dostal dopis (psala, že…

Více
  • 18. 6. 2025

Pocit absurdna sám o sobě ještě neznamená ponětí o absurdnu. Jen je zakládá, tot vše. Neshrnuje je, leda na krátký okamžik, kdy vyslovuje soud o světě. Pak je třeba zajít ještě dál. Ten pocit je živý, to znamená, že musí zahynout nebo dosáhnout větší odezvy, lak je tomu i s tématy, která jsme shromáždili. Ale i tady mě nezajímají díla nebo duchové, jejichž kritika by vyžadovala jinou formu a jiné místo,…

Více
  • 18. 6. 2025

Aujourd’hui j’ai beaucoup travaillé au bureau. Le patron a été aimable. Il m’a demandé si je n’étais pas trop fatigué et il a voulu savoir aussi l’âge de maman. J’ai dit « une soixantaine d’années », pour ne pas me tromper et je ne sais pas pourquoi il a eu l’air d’être soulagé et de considérer que c’était une affaire terminée. / Il y avait un tas de connaissements qui s’amoncelaient sur ma table et il…

Více
  • 18. 6. 2025

I had a busy morning in the office. My employer was in a good humor. He even inquired if I wasn’t too tired, and followed it up by asking what Mother’s age was. I thought a bit, then answered, “Round about sixty,” as I didn’t want to make a blunder. At which he looked relieved—why, I can’t imagine—and seemed to think that closed the matter. / There was a pile of bills of lading waiting on my desk, and I had to go through them all. Before…

Více
  • 18. 6. 2025

Oheň na hoře /   / Než Ralph přestal vytrubovat na lasturu, byla už plošina přeplněná. Toto shromáždění se v mnohém lišilo od ranního potlachu. Odpolední slunce vrhalo na plošinu šikmé paprsky z druhé strany a většina dětí, které si příliš pozdě uvědomily, jak je pálí sluncem sežehnutá pokožka, si oblékla šaty. Sbor, už mnohem méně semknutý, odložil svá roucha. / Ralph usedl na vyvrácený kmen, levou…

Více
  • 18. 6. 2025

  / Na couvajícího koně je zázračný pohled, / který uchvátí každého přihlížejícího, / starého či mladého. /   / XENOFÓN: O JEZDECTVÍ, 350 PŘ. N. L. /   / Srpen /   / Vlak v 6.47 na Liverpool Street byl plný k prasknutí. V tuhle ranní hodinu to bylo nezvyklé. Natasha Macauleyová se posadila – už teď jí bylo navzdory rannímu chladu vedro – a tiše se omluvila paní, která si kvůli ní musela…

Více
  • 11. 6. 2025

Květen byl podivný měsíc. Noviny i televize byly plné zpráv na téma „právo na smrt“. Nějaká žena trpící degenerativním onemocněním žádala, aby bylo zákonem stanoveno, že její manžel nebude stíhán za to, že ji doprovodí do Dignitas, až už své utrpení nebude moci snést. A nějaký mladý fotbalista přesvědčil své rodiče, aby ho tam vzali, a spáchal sebevraždu. Vložila se do toho policie. / Mělo se o tom…

Více
  • 11. 6. 2025

Ellie Haworthová má život snů. To si často opakuje, když se probudí s kocovinou z přemíry bílého vína a v duši ji zabolí smutek, v dokonalém bytečku, v němž za její nepřítomnosti nikdo nenadělá nepořádek. (Tajně by si přála mít kočku, ale bojí se, že by to bylo příliš velké klišé.) Bez problémů si udržuje místo v sekci publicistiky v celostátních novinách, má poslušné vlasy, štíhlé tělo… / …

Více
  • 11. 6. 2025

Komu: KatrinaClark@scottsherwinbarker.com / Od: BusyBee@gmail.com /   / To je super fotka, Trino! Fakt krásná. Líbí se mi skoro tolik jako ty čtyři, cos poslala včera. Ne, nejvíc se mi pořád líbí ta, cos poslala v úterý. Jak jste tam všichni tři v parku. Jo, Eddie má fakt nádherný oči. A Ty vypadáš moc šťastně. Mám velkou radost. / Pokud jde o Tvůj další dotaz: jo, podle mě je možná trochu brzo, abys…

Více
  • 11. 6. 2025

Kathleen /   / Dělala jsem zrovna oběd pro Hannu, když jsem zaslechla, jak práskly dveře. To v tomhle domě není nic neobvyklého, když tu máme psa, předpubertální slečnu a hosty, kteří se buď narodili ve stodole, nebo si myslí, že za nimi dveře zavře mořský vánek. Ale teď praštily prastaré dveře do zárubní tak prudce a pak Mike – který rozhodně není žádný drobek – vydusal rozzuřeně po schodech, které bral…

Více
  • 11. 6. 2025

  / Musela jsem potom nějakou dobu zůstat v nemocnici. Už jsem zapomněla, kolik týdnů to vlastně bylo. Oni tomu samozřejmě neříkali nemocnice, když mě přemlouvali, abych tam nastoupila. Tvrdili mi, že pojedu na návštěvu domů, do Anglie, že budu mít příležitost strávit nějaký čas s maminkou. / Že mi bude líp, když si tam půjdu „na chvilku odpočinout“, chápeš. Podobné potíže jako já měla spousta…

Více
  • 11. 6. 2025

Dvakrát jsem Lily poslala zprávu. Poprvé jsem jí poděkovala za to, co dokázala na střeše. To je taková nádhera. Škoda že jsi mi o tom neřekla. O den později jsem jí napsala, že mě mrzí, jak se to mezi námi zkomplikovalo, a že kdyby si ještě někdy chtěla popovídat o Willovi, ráda jí odpovím, na cokoli se zeptá. Přidala jsem ještě, že doufám, že se zajede podívat k panu Traynorovi na…

Více
  • 11. 6. 2025

Duncan bydlel v zařízeném pokoji u staré Skotky nedaleko univerzity v Otagu. Nejdřív chodil na přednášky z práv, ale nakonec se rozhodl pro studium medicíny. To bylo odjakživa jeho velké přání – a teď už se konečně chtěl vydat vlastní cestou. Jeho rodný otec by ho rád viděl jako soudce, zatímco ten druhý, u kterého vyrůstal, jako obchodníka s pryskyřicí kauri. Stane se tím, co si sám vysnil. / Od té doby, co se…

Více
  • 11. 6. 2025

Když se Kate probrala, měla tak těžká víčka, že nemohla otevřít oči. Poblíž spolu vzrušeně rozmlouvaly dva hlasy – Paulin a Johannese Wohlrabeho. / „Dělám si trochu starost o tu mladou ženu,“ šeptal německý lékař kostrbatou angličtinou. „Je to jen povrchová rána, ale přesto je stav paní Petersové kritický.“ / „Přežije to?“ zeptala se ustrašeně Paula. / „To nemůžu s jistotou tvrdit. Zítra ráno budeme…

Více
  • 11. 6. 2025

Selma pořád zamilovaně pošilhávala do kolébky, kterou jí darovala paní Buchanová. Stará dáma kdysi nechala tento skvostný kus zhotovit od uměleckého truhláře pro svou dceru, ale dítě zemřelo a kolébka skončila na půdě. Selma nechtěla tak drahocenný dar přijmout, jenže paní Buchanová na tom trvala. Stará dáma se i jinak chovala jako pravá babička, dítě neustále rozmazlovala a pořád se nad holčičkou… / …

Více
  • 11. 6. 2025