Ukázky

Ukázky z knih k přečtení, výpisky do čtenářského deníku, citace zajímavých pasáží

☛ … Knihy podle abecedy

☛ … E-knihy ke stažení v ePub, PDF a MOBI

Jsem pod stolem. To je to první, na co si vzpomínám. Byl to stůl viděl jsem nohy od stolu a kus ubrusu visícího dolů. Pod stolem byla tma, líbilo se mi tam. Určitě to bylo v Německu. Muselo mi být něco mezi jedním a druhým rokem. Psal se rok 1922. Cítil jsem se pod stolem dobře. Zdálo se, že nikdo neví, že tam jsem. Na koberec a nohy lidí dopadaly sluneční paprsky. Sluneční paprsky se mi líbily. Nohy lidí nebyly…

Více
  • 4. 9. 2024

Zazvonil telefon. Byl to ten spisovatel, Paul. Paul měl depresi. Byl v Northridge. / „Harry?“ / „No?“ / „Nancy a já jsme se rozešli.“ / „Jo?“ / „Poslechni, chci se k ní vrátit. Pomůžeš mi? Teda pokud se k ní nechceš vrátit ty…“ / Harry se zasmál do telefonu. „Nechci se k ní vrátit, Paule.“ / „Nevím, čím to je. Začala u peněz. Začala o nich mlít. Mávala mi účtama za telefon před ksichtem. Víš, prodávám se. Mám…

Více
  • 4. 9. 2024

Přelétávali jsme nízko nad Kansas City, pilot oznámil, že je minus pět stupňů a já měl na sobě tenké kalifornské sportovní sako a košili, lehké kalhoty, letní ponožky a díry v botech. Když jsme přistáli a rolovali k rampě, každý se sháněl po svrchnících, rukavicích, kloboucích, šálách. Nechal jsem je všechny vystoupit, poté sjel po pojízdném schodišti. Frenchy se opíral o budovu a čekal. Frenchy učil…

Více
  • 4. 9. 2024

Ranní rychlík spokojeně vytloukal nápravami uspávající rytmus, prodíral se chvostem dýmu kopčitou krajinou, vzdouvající se za okny vlnkami listnatých chlumů; prosmýkl se borovým hájem, zaklepal kovově na výhybkách před nádražím. / Krajina se vracela mírná, spanilá květnovým sluncem – a potom bukový les, řeka, bílá silnice; kyprá ornice pohýčkává paprsky slunce v milostné náruči. / Je hnědá, zelená, zlatá. / …

Více
  • 4. 9. 2024

XI / PROSLOV O LIDSKÉM NOSE / Slečna Hicksová počkala, až si Helena sedla, a pak přehlédla tváře svých žáků. „Nuže,“ řekla, „co jsme se dověděli?” / „Že lidé na celém světě mají nosy,“ řekl Homér. / Slečnu Hicksovou nevyvedla jeho odpověď z míry. Přijala ji úměrně její ceně. „Co ještě?“ řekla. / „Že nosy,“ řekl Homér, „nejsou jenom ke smrkání nebo aby v nich byla rýma, ale taky k zachování…

Více
  • 4. 9. 2024

Po obědě jsem se rozhodl, že se vrátím do kanceláře. Otevřel jsem dveře a za mým stolem seděl nějaký chlápek. Nebyl to McKelvey. Neznal jsem ho. Lidé rádi sedávali za mým stolem. A vedle toho sedícího chlápka stál ještě jeden chlápek. Vypadali nebezpečně; byli klidní, ale nebezpeční. / „Jmenuju se Dante,“ řekl ten za stolem. / „A já se jmenuju Fante,“ řekl ten druhý. / „Já jsem neříkal nic. Snažil jsem se…

Více
  • 4. 9. 2024

Ani na dalším místě jsem nevydržel dlouho. Vlastně to bylo jen takové mezipřistání, u jedné malé firmy, která se specializovala na vánoční zboží: světýlka, Santa Clause, papírové stromečky a podobně. Když mě přijímali, oznámili mi, že mě budou muset propustit den před Dnem díkuvzdání; potom že už nebude práce. Za podobných podmínek nás přijali asi půl tuctu. Řekli nám, že budeme dělat skladníky,…

Více
  • 4. 9. 2024

Když Bůh opouštěl místo, odkud řídil univerzum a jeho řád hodnot, odkud odděloval dobré od zlého a dodával smysl každé věci, don Quijote vyšel z domova a nebyl s to poznat svět. Za nepřítomnosti nejvyššího Soudce se totiž svět náhle objevil v celé své zrádné mnohoznačnosti; jediná boží Pravda se rozpadla na sta relativních pravd, o které se lidé podíleli. Takto se narodil Novověk a s ním román, jeho obraz…

Více
  • 22. 8. 2024

“Když mi F. připomněl poznámku, kterou jsem prý řekl na střední škole, cítil jsem, že slyším něco zcela absurdního.” /   / “Ne, vůbec ne,” odpověděla Chantal. “Jako osoba, kterou znám, jsi to určitě musel říct. Všechno do sebe zapadá. Vzpomínáš si, když jsi studoval medicínu?” / Nikdy nepodceňoval kouzlo, které pro muže znamená výběr jeho povolání. Plně si vědom toho, že život je příliš…

Více
  • 22. 8. 2024

4 / Kdybych měl sám sebe definovat, řekl bych, že jsem hedonista chycený do pasti extrémně zpolitizovaného světa. To je situace, o které vyprávějí mé Směšné lásky, které mám ostatně nejraději ze svých knih, protože se v nich odráží nejšťastnější období mého života. Podivná koincidence: dopsal jsem poslední povídku (psal jsem je během celých šedesátých let) tři dny před invazí Rusů. / Když vyšlo v roce…

Více
  • 22. 8. 2024

Mlčení tatínka, před kterým se ukryla všechna slova, mlčení sto čtyřiceti pěti historiků, kterým zakázali vzpomínat, to mnohonásobné ticho zaznívající z Čech, tvoří pozadí obrazu, na který maluji Taminu. / Nosí dál kávu v hospůdce malého města na západě Evropy. Ale není již obestřena tou září laskavé pozornosti, která k ní kdysi přitahovala zákazníky. Přestala mít chuť nastavovat lidem ucho. / Když…

Více
  • 22. 8. 2024

10 / Otevírám Hemingwayovu biografii napsanou v roce 1985 Jeffreyem Meyersem, profesorem literatury na nějaké americké univerzitě, a čtu pasáž týkající se povídky Kopce jako bílí sloni. První, co se dovídám: povídka „zdá se, popisuje Hemingwayovu reakci na druhé těhotenství Hadley“ (první Hemingwayova žena). Následuje komentář, který doprovodím v závorce svými poznámkami: / „Srovnání kopců s bílými slony,…

Více
  • 22. 8. 2024

Další signály / Havel znaven dlouhou promluvou (během ní dvakrát poklesla ospalému primáři hlava) zmlkl. Teprve po náležité vteřině plné pohnutí ozvala se doktorka: „Netušila jsem, doktore, že umíte tak souvisle mluvit. Vylíčil jste se jako postava pro komedii, jako šeď, jako nuda a nula. Naneštěstí způsob, jak jste mluvil, byl poněkud příliš vznešený. To je ta vaše zatracená rafinovanost: nazvat se žebrákem,…

Více
  • 22. 8. 2024

5 /    Paměť ho neklamala. Krejčovství zůstalo na starém místě a pracovalo se v něm. Bylo umístěno v obchodní místnosti v suterénu, mělo výkladní skříň po celé šířce a vchod z ulice. Oknem bylo vidět dovnitř až na protější stěnu. Švadleny pracovaly před očima všech kolemjdoucích. / V místnosti bylo hrozně málo místa. Navíc se mimo stálé zaměstnankyně… / …

Více
  • 22. 8. 2024

Když vlak ujíždí z Richmondu k Port Warwicku, začne nabírat rychlost na okraji města, kolem tabákových továren s věčným mrakem štiplavého a nasládlého prachu, kolem řad jednotvárně okrových domků, pokrytých šindelem a táhnoucích se několik mil podél kopcovitých ulic, míjí stovky stříšek, odrážejících bledé světlo svítání, projede netečnou a ospalou periférií s časnou ranní dopravou, hbitě… / …

Více
  • 22. 8. 2024