Knihy

Pan Rycroft / Druhý den ráno se Emily vzbudila časně. Jako rozumné mladé ženě jí bylo jasné, že od pana Enderbyho nelze očekávat žádnou spolupráci, dokud se hodinová ručička neposune o kus dál. Poněvadž však neměla stání a nevydržela v posteli, vydala se na ostrou ranní procházku po cestě – opačným směrem, než odkud včera večer přijeli. / Minula bránu Sittafordského sídla, které se vypínalo napravo od ní, a…

IV / Hercule Poirot přistoupil ke stolu, kde paní Gardenerová zápolila s puzzle. Vzhlédla a vyskočila. / „Tedy, pane Poirote, takhle potichu sem přijít! Vůbec jsem vás neslyšela. Jdete rovnou od soudního vyšetřování? Víte, jen to pomyšlení na soudní vyšetřování mě hned úplně vynervuje, nevím, co dělat. Proto taky skládám tuhle skládačku. Měla jsem pocit, že bych nemohla sedět venku na pláži jako obvykle. Jak pan…

„A mám po dovolené,“ řekl vrchní inspektor Battle znechuceně. Paní Battleová byla zklamaná, ale dlouhá léta manželství s policistou ji vytrénovala k tomu, že podobná zklamání přijímala jako pravý filozof. / „No jo,“ řekla, „to se tedy nedá nic dělat. A myslíš, že je to aspoň zajímavý případ?“ / „Tebe by asi moc nezajímal,“ řekl inspektor Battle. / „Na ministerstvu zahraničních věcí je ale kvůli tomu…

Únos malé Armstrongové / Monsieur Bouca zastihli nad zbytkem omelety. / „Zařídil jsem, aby se v jídelním voze začal okamžitě podávat oběd,“ řekl. „Považoval jsem to za nejmoudřejší, protože pak jej můžeme dát vyklidit a monsieur Poirot může vyslýchat cestující tam. Mezitím jsem nám třem objednal jídlo sem.“ / „Skvělý nápad,“ pravil Poirot. / Žádný z nich tří nebyl sice hladov, a také oběd brzy odbyli, ale…

Palička žasne / Mosgorovský vyskočil a běžel kolem stolu k Paličce. / „Správně… Podejte jí židli,“ řekl Battle, „koukám, že to pro ni byl trochu šok.“ / Palička sklesla na židli. Byla tak ohromená, že málem znovu omdlela. Battle se rozhovořil, tiše a nevzrušeně, jak bylo pro něj obvyklé. / „Asi jste nečekala, že mě tu uvidíte, lady Eileen. Ale ani někteří z těch, co sedí kolem tohoto stolu, na tom nejsou lépe.…

„No, tak tomuhle vážně říkám nádhera,“ prohlásila slečna Dorothy Prattová už počtvrté. „Kdyby mě tak ta stará ochechule teď mohla vidět. I s tím svým Jamesem!“ / Tou poněkud jedovatě zmiňovanou „starou ochechulí“ byla vysoce vážená zaměstnavatelka slečny Prattové, paní Mackenzie Jonesová, dáma s velice vyhraněnými názory na křestní jména vhodná pro služky, jež zavrhovala Dorothy ve prospěch…

II / „Je to asi marné,“ řekl Giles Gwendě, „ale člověk nikdy neví. Myslím, že bychom ho o to neměli žádat písemně. Zajdeme tam osobně a zapůsobíme kouzlem osobnosti.“ / Vilu Kalkatu obklopovala pečlivě upravená zahrada, a také obývací pokoj, kam byli uvedeni, působil stejnou úpravností, i když byl trochu přeplněný. Čpělo to tu pastou na parkety, všechna mosaz se jen leskla, okna zakrývaly těžké nabírané…

Na okamžik se odmlčel. / „Přišel jste za mnou —“ / Poirot to nedořekl. / Spence vzhlédl. Potemněl teď ve tváři. Byla to typická venkovská tvář, nevýrazná, uzavřená, s bystrýma a přitom poctivýma očima. Byla to tvář muže, který má své zásady a jakživ se netrápí sebepodceňováním, ani si neláme hlavu dlouhými úvahami, co je vlastně správné a co ne. / „Jsem u policie už dlouho,“ pravil. „Viděl jsem hodně…

  / „A jak si na to, Jane, vlastně přišla?“ / Slečna Marplová si dala s odpovědí na čas. Zamyšleně si prohlédla oba přítomné. Dnes ještě o cosi štíhlejší a křehčí Carrie-Louisu a starého muže s širokým milým úsměvem a bílými hřebíkovitými vlasy. Dr. Galbraith, biskup z Cromeru. / Biskup vzal ruku Carrie-Louisy do své. / „To všechno byl pro tebe, milé dítě, jen veliký zármutek a veliký otřes.“ / … / …

25. prosince /   / I / V prosluněném jasu vánočního poledne se Hercule Poirot procházel zahradami Gorston Hallu. Sídlo samotné bylo rozlehlou, solidně budovanou stavbou bez zbytečných nároků na architektonické vyjádření. / Zde na jižní straně se rozprostírala široká terasa, ze strany chráněná stříhaným tisovým plotem. Z mezer mezi dlažebními kameny vyrůstaly drobné rostlinky a podél celé terasy byly pravidelně…

„Jsem ráda, že už jsem zase tady,“ řekla paní Bantryová, „i když jsem se měla skvěle.“ / Slečna Marplová s pochopením přikývla a vzala z ruky přítelkyně podávaný šálek s čajem. / Když plukovník Bantry před několika lety zemřel, paní Bantryová Gossington Hall včetně značného množství k němu patřících pozemků prodala a pro sebe si ponechala bývalý domek vrátného, nevelkou stavbu s rozkošným… / …

  / I / Vzhled Dayas Hallu nepochybně hodně utrpěl válkou. Kdysi šlechtěné trávníky dnes bujně přerůstaly okrasné květinové záhony, z kterých se marně hlásilo o své právo několik pozůstalých trsů původní květeny. Zato však veškerému zahradnímu pleveli se nesmírně dařilo. / Ale zeleninová část zahrady nesla známky úzkostlivé péče. Zatrpkle vyhlížející starý muž se zadumaně skláněl nad rýčem. Nikdo…

  / I. / „Par ici, Madame.“ / Po nástupišti pařížského nádraží Gare de Lyon se vydala za nosičem prohýbajícím se pod tíhou zavazadel vysoká dáma v norkovém kožichu. / Mladá žena měla na hlavě tmavohnědý háčkovaný baret, stažený na stranu tak, že jí částečně zakrýval ucho i oko. Na druhé straně odhalovala pokrývka hlavy půvabný profil s poněkud vzhůru zvednutým nosíkem a zlaté kudrlinky, jež se vinuly…

Do domu vstoupila první paní Folliatová a Poirot ji následoval. Byl to elegantní dům, krásně vyvážený. Paní Folliatová vešla dveřmi po levé straně do malého, kouzelně zařízeného obývacího pokoje a dál do velkého salonu, který ležel za ním. Ten byl plný lidí, kteří jako by právě v té chvíli hovořili všichni najednou. / „Georgi,“ řekla paní Folliatová, „tohle je monsieur Poirot, který byl tak laskav,…

Sutton Chancellor / Poté, co Pentlička opustila dům u kanálu, vydala se pomalu po klikaté, úzké cestě směrem, který ji údajně měl dovést do vesnice zvané Sutton Chancellor. Byla to velice opuštěná cesta. Nebyly odsud vidět žádné domy, jen zablácené vjezdy na pole. Provoz tu byl minimální – potkala pouze jeden traktor a jeden nákladní automobil, jehož korba hrdě hlásala, že veze Potěšení hospodyňky, což bylo…