Továrna na absolutno

Karel Čapek

62 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Továrna na absolutno (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek03 Kategorie:

Popis

Karel Čapek: Továrna na absolutno

Anotace

Karel Čapek – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Továrna na absolutno“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

KAPITOLA VIII
NA BAGRU

Nad Štěchovicemi stál bagr ME 28 nehnutě ve večerním soumraku. Paternosterové rýpadlo už dávno přestalo vynášet chladný písek vltavského dna; večer byl vlahý a bezvětrný, vonný pokosenými seny a výdechem lesa. Severozápad ještě trochu planul sladkým oranžovým světlem. Sem tam se zaleskla vlna božským třpytem prostřed zrcadlení nebes; zazářila, zašuměla a rozlila se v světélkování hladiny.

Od Štěchovic blížil se k bagru člun; plul pomalu proti bystrému toku, černý na zjasněné řece jako brouk vodomil.

"Někdo k nám jede," ozval se pokojně plavec Kuzenda, sedící na zádi bagru.

"Dva," řekl za chvíli strojník Brych. "Já už vím kdo," řekl pan Kuzenda. "Milenci ze Štěchovic," řekl pan Brych.

"Abych jim uvařil kafe," rozhodl se pan Kuzenda a šel dolů.

"No tak, děti!" volal Brych na člun. "Nalevo! Nalevo! Ženská, podejte mi ruku, tak. A šup nahoru!"

"Já a Pepouš," hlásila dívka na palubě, my - my jsme chtěli

"Dobrý večer," zdravil mladý dělník, který vystoupil za ní. "Kdepak je pan Kuzenda?"

"Pan Kuzenda vaří kafe," řekl strojník. "Posaďte se. Koukejte, někdo sem pluje. To jste vy, pekaři?"

"To jsem já," ozval se hlas. "Dobrý večer, pane Brych. Vezu vám pošťáka a pana hajnýho."

"Tak pojďte nahoru, bratři," řekl pan Brych. "Až pan Kuzenda uvaří kafe, začneme. Kdo ještě přijde?

"Já," ozvalo se po boku bagru. "Tady pan Hudec by vás chtěl slyšet."

"Vítám vás, pane Hudec," mluvil strojník dolů. "Pojďte nahoru, tady je žebříček.

 

Počkejte, já vám podám ruku, pane Hudec, když jste tu ještě nebyl."

"Pane Brych," volali tři lidé na břehu, "pošlete pro nás lodičku, jo? My bychom chtěli k vám."

"Dojeďte pro ně, vy dole," řekl pan Brych. "Ať se každýmu dostane slova božího. Bratři a sestro, jen si sedněte. Není tu špinavo od tý doby, co topíme Karburátorem. Bratr Kuzenda vám přinese kafe, a pak to začne. Vítám vás, mládenci. Pojďte nahoru." Načež pan Brych se postavil nad otvorem, kudy vedl žebříček do nitra bagru. "Haló, Kuzenda, deset lidí na palubě."

"Dobrá," volal z hloubi vousatý hlas. "UŽ to nesu." "Tak si sedněte," obrátil se horlivě Brych. "Pane Hudec, my tady máme jen kafe; myslím, že vás to neurazí."

"Kdepak," namítal pan Hudec. "Já jsem chtěl jenom vidět vaše - vaši - vaše zasedání."

"Naši pobožnost," opravil mírně Brych. "Tady, víte, jsme všichni bratři. Musíte vědět, pane Hudec: já jsem byl alkoholik a Kuzenda dělal politiku a přišla na nás milost. A tihle bratři a sestry," řekl ukazuje dokola, "k nám večer jezdí, aby se modlili o stejný dar ducha. Tadyhle pekař měl záduchu, a Kuzenda ho uzdravil. No, řekněte, pekaři, jak to bylo."

"Kuzenda na mne skládal ruce," mluvil pekař tiše a uneseně, "a najednou se mně v prsou rozlilo takový teplo. Víte, tak to ve mně luplo, a já jsem začal dýchat, jako bych lítal na nebi."

"Počkejte, pekaři," opravoval Brych. "Kuzenda neskládal ruce. To on nevěděl, že udělá zázrak. Jen na vás udělal takhle rukou, a vy jste pak řek, že můžete dýchat. Tak to bylo."

"My jsme byli při tom," vypravovala dívka ze Štěchovic. "Tady pan pekař měl přitom světlo kolem hlavy. A mně pan Kuzenda potom zažehnal souchotě, viď, Pepo?"

Mladík ze Štěchovic řekl: "To je čistočistá pravda, pane Hudec. Ale divnější je, co se stalo se mnou. Já jsem nebyl hodný, pane Hudec; už jsem taky seděl v kriminále, víte, pro krádež a ještě pro něco. Tadyhle pan Brych by vám mohl povídat."

"Ale copak," mávl rukou Brych. "Scházela vám jen milost. Ale tady na tom místě, pane Hudec, se dějou divný věci. Však to třeba i sám pocejtíte. Bratr Kuzenda to umí říct, protože chodil dřív na schůze. Koukejte, už jde."

Všichni se obrátili k otvoru, jenž vedl z paluby do strojovny. Otvorem vynořovala se vousatá hlava s nuceným, rozpačitým úsměvem někoho, kdo je odzadu strkán a tváří se, jako by se nic nedělo. Bylo vidět Kuzendu až po pás - v obou rukou nesl velký kus plechu a na něm hrnéčky a plechovky od konzerv; usmíval se nejistě a pořád stoupal. Už bylo vidět jeho chodidla v úrovni paluby, a pan Kuzenda stoupal ještě výš i se svými hrnéčky. Teprve půl metru nad otvorem se zastavil, tápaje jaksi nohama pod sebou; visel volně ve vzduchu a zřejmě se namáhal dosáhnout nohama na zem.

Pan Hudec byl jako ve snách. "Co se vám stalo, pane Kuzenda?" vyhrkl skoro uleknut.

"Nic, nic," zamlouval Kuzenda a odstrkoval se nohama od vzduchu; a pan Hudec si vzpomněl, že nad jeho dětskou postýlkou kdysi visíval obrázek Nanebevstoupení Páně a že tam Kristus s apoštoly navlas stejně viseli ve vzduchu veslujíce nohama, ale s výrazem méně stísněným.

Najednou pan Kuzenda se pohnul vpřed a plul, plul večerním vzduchem nad palubou, jako by ho unášel mírný vánek; chvílemi zvedal nohu, jako by chtěl vykročit či co, a zřejmě se bál o své hrnéčky. "Prosím vás, vemte to kafe," řekl honem. Strojník Brych zvedl obě ruce a přijal plech s hrnéčky. Tu Kuzenda svěsil nohy, zkřížil ruce na prsou a visel nehnutě, s hlavou trochu na stranu, a řekl: "Vítám vás, bratři. Nebojte se, že lítám. To je jenom znamení. Slečno, vy si vemte ten hrníček s květy." Strojník Brych rozdával hrnéčky a plechovky. Nikdo se neodvážil promluvit; ti, kdo tu ještě nebyli, okukovali zvědavě Kuzendovu levitaci. Starší hosté srkali pomalu kávu a mezi každým douškem jako by se modlili.

"Už jste to vypili?" ozval se po chvíli Kuzenda a široce otevřel bledé, uchvácené oči. "Tak já začnu." Načež odkašlal, přemýšlel chvilku a počal: "Ve jménu Otce! Bratři a sestro, sešli jsme se k pobožnosti na tomhle bagru, kde se …

Mohlo by se Vám líbit…