Továrna na absolutno

KAPITOLA XXVII
NA TICHOMOŘSKÉM ATOLU

"Ať mne čert," řekl kapitán Trouble, "není-li tamten čahoun jejich vůdcem:"

"To je Jimmy," poznamenal G. H. Bondy. "Víte, dřív tady sloužil. Já jsem myslel, že už je docela krotký."

"A čert mně byl dlužen," končil kapitán, "že j sem tady musel přistát. Taková mizerná ... Hereheretua! ! ! Co?" "Poslyšte," řekl G. H. Bondy, odkládaje pušku na stůl verandy. "Je to jinde taky tak?"

"To si myslím," hlaholil kapitán Trouble. "Tuhle hned na Rawaiwai snědli kapitána Barkera i s celou posádkou. A na Mangaji slupli tři takové milionáře, jako jste vy."

"Bratry Sutherlandy?" tázal se Bondy.

"Myslím. A na ostrově Starbucku si upekli vládního komisaře. Víte, tlustého MacDeona, znáte ho?" "Neznám."

"Vy ho neznáte?" křičel kapitán. "A jak dlouho tu, člověče jste?"

"UŽ na devátý rok," řekl pan Bondy.

"To byste ho mohl znát," mínil kapitán. "Už na devátý rok? Byznys, co? Nebo taky takový maličký útulek, co? Kvůli nervům?"

"Ne," řekl pan Bondy. "Víte, já jsem předvídal, že se to tam nahoře semele, a proto jsem šel z cesty. Já jsem myslel, že tady bude větší klid."

"Aha, klid! Neznáte naše velké černé chlapíky. Holenku, tady je tak trochu vojna pořád."

"Ó," bránil se G. H. Bondy, "tady byl opravdu pokoj. Docela hodní hoši, ti Papuáni, nebo jak jim říkáte. Teprve v poslední době tak trochu... začínali... Víte, já jim dobře nerozumím co chtějí."

"Nic zvláštního," mínil kapitán. "Jenom nás sníst." "Z hladu?" divil se Bondy.

"Nevím. Spíš z pobožnosti. Takový obřad, rozumíte?

Cosi jako přijímání či co. Vždycky to v nich znova propukne."

"Ach tak," řekl pan Bondy zamyšlen.

"Každý má svého koníčka," bručel kapitán. "Zdejší koníček je: sníst cizince a vyudit mu hlavu."

"Ještě ke všemu udit?" řekl Bondy s odporem.

"Ach, to je až po smrti," těšil ho kapitán. "Schovají si uzenou hlavu na památku. Viděl jste ty sušené hlavy v Aucklandě v Etnografickém muzeu?"

"Ne," řekl Bondy. "Myslím; že ... že ... bych nevypadal moc lákavě, kdybych byl uzený."

"Jste na to trochu moc tlustý," poznamenal kapitán kriticky. "Hubeného člověka to tak nápadně nezmění." Bondy naprosto nevypadal uspokojen. Seděl schlíple na verandě svého bungalovu na korálovém ostrově Hereheretua, který byl koupil právě před Největší Válkou. Kapitán Trouble se povážlivě. chmuřil na houštinu mangrovníků a banánů, která obklopovala bungalov.

"Kolik tu je domorodců?" zeptal se najednou. "Asi sto dvacet," řekl G. H. Bondy.

"A nás v bungalovu?"

"Sedm, i s čínským kuchařem."

Kapitán vzdychl a podíval se k moři. Tam kotvila jeho loď Papeete; ale aby se na ni dostal, musil by projít úzkou uličkou mezi mangrovníky, což se nezdálo zrovna doporučení hodno.

"Poslyšte, mistře," ozval se po chvíli, "oč se vlastně tam nahoře perou? O nějaké hranice?"

"Míň." "O kolonie?"

"Míň." "O ... obchodní smlouvy?" "Ne. Jenom o pravdu."

"O jakou pravdu?"

"O absolutní pravdu. Víte, každý národ chce mít absolutní pravdu."

"Hm," řekl kapitán. "Co to vlastně je?"

"Nic. Taková lidská vášeň. Slyšel jste, že tam, v Evro…