Továrna na absolutno

KAPITOLA XVIII
V NOČNÍ REDAKCI

Největší katolický čili lidový žurnál Přítel lidu neměl redakci tuze početnou; a tak o půl desáté večer seděl tam jen noční redaktor Košťál (bůhví proč nočním redaktorům tak nápadně smrdí fajfky) a páter Jošt, který hvízdaje mezi zuby psal na zítřek úvodník.

V tu chvíli přišel pan metér Novotný a nesl mokré obtahy. "No tak úvodník, pánové, úvodník," zavrčel. "Kdypak to máme vysázet!"

Páter Jošt přestal bzučet. "Hned to bude, pane Novotný," řekl honem. "Nenapadá mě jedno slovo. Měli jsme už ‚ďábelské machinace'?"

"Předevčírem." "Aha. A ‚zákeřný úklad' už taky byl?" "Taky."

"Padoušský podvod?" "Ten byl dnes." "Bezbožný vynález?"

"Aspoň šestkrát," řekl redaktor Košťál.

"A to je škoda," vzdychl páter Jošt. "Myslím, že jsme příliš mrhali myšlenkami. Jak se vám líbil dnešní úvodník, pane Novotný?"

"Silnej," řekl pan metér. "Ale radši abysme sázeli." "Hned to bude," mínil páter Jošt. "Myslím, že nahoře byli spokojeni s ranním číslem. Uvidíte, že přijde Jeho biskupská Milost. Jošte, řekne, dobře jsi řval. Měli jsme už ‚zběsilé řádění '?"

"Měli." "Škoda. Musíme postavit nové baterie a pálit. Jošte, řekla mně tuhle Jeho Milost, jen do nich! Všeho do času, ale my navěky. - Pane Novotný, vás nenapadá žádné pořádné slovo?"

"No tak třeba ‚zločinná omezenost'. Nebo ‚perverzní zloba'."

"To by šlo," oddechl si páter Jošt. "Pane Novotný, kde si naberete tak dobrých nápadů?"

"Ve starých ročnících Přítele lidu. Ale ten úvodník, Velebnosti."

"Hned to bude. Počkejte: Zločinná omezenost a perverzní zloba jistých kruhů, které Baalovými modlami kalí čistou vodu Petrovy skály, aha, hned to bude: Petrovy skály, kalí čistou vodu, tak, a staví na ni zlaté tele, které sluje Ďábel čili Absolutno -"

"Máte úvodník?" ozvalo se ve dveřích noční redakce. "Laudetur Jesus Christus, biskupská Milosti," vyhrkl páter Jošt.

"Máte úvodník?" opakoval světící biskup Linda, rychle vstupuje. "Kdopak napsal ranní úvodník? Pro Krista Ježíše, vy jste to vyvedli! Který pitomec to napsal?"

"Já," koktal páter Jošt couvaje. "Bisk... Milosti... já myslel..."

"Nemáš myslet," zařval biskup Linda, příšerně blýskaje brejličkami. "Tomáš," a mačkaje v rukou ranní číslo Přátele lidu, hodil je Joštovi pod nohy. "Já jsem myslel! Koukejme, on myslí! Pročs netelefonoval? Proč ses nezeptal, co máš psát? A vy, Košťále, jak to můžete dát do listu? Vy jste taky myslel, ne? Novotný!"

"Prosím," vydechl pan metér třesa se. "Proč jste to dal sázet? Myslel jste taky?"

"Ne, prosím," protestoval metér. "Já, prosím, musím sázet, co mně pošlou..."

"Nikdo nemusí nic, než co já chci," prohlásil rozhodně biskup Linda. "Jošte, sedni a čti, cos ráno nažvanil. Povídám, čti!"

"Již dlouho," četl páter Jošt třesoucím se hlasem svůj vlastní ranní úvodník, ,již dlouho... znepokojuje naši veřejnost... padoušský podvod..."

"Co .

"Padoušský podvod. Biskupská Milosti," zaúpěl páter Jošt, "já myslel -- já -- já teď vidím..."

"Co .

"Že to je trochu moc silné, ten padoušský podvod." "To si myslím. Čti dál!"

"...padoušský podvod s takzvaným Absolutnem..., kterým zednáři, židé a jiní pokrokáři... balamutí svět. Je vědecky dokázáno..."

"Koukejte Jošta!" křikl biskup Linda. "On něco vědecky dokázal! Čti dál!"

"...je vědecky dokázáno," koktal ubohý Jošt, "že takzvané Absolutno... je stejně nevěrecký švindl... jako mediální kousky..."

"Počkej," řekl s náhlou laskavostí světící biskup. "Napiš tenhle úvodník: Je vědecky dokázáno... máš to?... dokázáno, že já, páter Jošt, jsem osel, trulant, nešika... máš to?"

"Prosím," zašeptal zdrcený Jošt. "Račte dál, bisk... Milosti."

"Hoď to do koše, synu," řekl pan biskup, "a natáhni své hloupé uši. Četls dnešní noviny?"

"Četl, bisk..."

"No, já nevím. Dnes ráno, páteříčku, vyšlo především ‚Z…