Povídky z jedné kapsy

Karel Čapek

62 

Elektronická kniha: Karel Čapek – Povídky z jedné kapsy (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: capek14 Kategorie:

Popis

E-kniha Karel Čapek: Povídky z jedné kapsy

Anotace

O autorovi

Karel Čapek

[9.1.1890-25.12.1938] Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze...

Karel Čapek: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, ,

Název originálu
Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Povídky z jedné kapsy“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

EXPERIMENT PROFESORA ROUSSE

Přítomni byli zvláště: ministr vnitra, ministr spravedlnosti, policejní prezident, řada poslanců, několik vysokých úředníků, vynikající právníci, přední učenci a ovšem i zástupci tisku; neboť ti musejí být při všem.

„Pánové, „ začal profesor harvardské univerzity C. G. Rouss, náš proslulý americký krajan; „experiment, který já vám budu ukázat, spočívá na starších pracech velké řady mých učených kolegů a spolupracovníků; indeed, na celé věci není už nic nového a eh, really, je to... Je to stará vesta,“ vyhrkl radostně, vzpomenuv si na to pravé slovo. „Jenom ta method užití a eh, a praktická upotřebitelnost některých teoretických experiences byla obžektem mé práce. Já prosím nejvíc pány kriminalisty, aby oni věc posoudili podle své practice. Well.

Tedy celá věc je ta: Já vám řeknu slovo, a vy mně musíte říci jiné slovo, které vás v ten moment napadne, ať je to třeba nonsens, eh, blbost, já míním nesmysl. A nakonec já vám podle těch slov, co vy mně dáte, řeknu; co vy máte v hlavě, na co vy myslíte a eh; a co vy skrýváte: Rozumíte vy tomu? Já vám to nebudu vyložit theoretically, to jsou asociace, potlačené představy, trochu sudžesce a takové věci. Já budu moc krátký: to se musí vy - eh, well, vyloučit vůle a úvaha; tím se vybaví podvědomé connexions a já z toho budu poznat, co - co -“ Slavný profesor tápal po slově. „Well, what's on the bottom of your mind.“

„Co je na dně vaší duše,“ napověděl někdo z auditoria.

„Docela tak,“ děl C. G. Rouss uspokojeně. „Vy jenom musíte říkat automatically, co vám v ten moment přijde na jazyk, beze vší control a ryzervy. Můj byznys potom bude, analajzovat vaše představy. That's all. Tak já vám to chci ukázat na jednom kriminálním kejzu, eh, případu, a potom na někom z auditory, kdo se bude přihlásit. Well, pan direktor od police nám bude říkat, co je to za kejz s tím mužem. Já prosím.“

Pan policejní prezident povstal a řekl: „Pánové, muž, kterého za chvíli uvidíte, je Čeněk Suchánek, domkář a vyučený zámečník ze Záběhlic. Máme ho už týden v policejní vazbě pro podezření, že zavraždil autodrožkáře Josefa Čepelku, který zmizel před čtrnácti dny. Důvody podezření jsou: auto zmizelého Čepelky bylo nalezeno v kůlně zatčeného Suchánka; na volantu a pod sedadlem řidiče jsou stopy po lidské krvi. Zatčený ovšem na celé čáře zapírá; tvrdí, že auto od Čepelky koupil za šest tisíc, protože sám chce provozovat drožkářství. Zjistili jsme, že zmizelý Josef Čepelka skutečně mluvil o tom, že vším praští, prodá svůj starý vůz a půjde někam za šoféra; ale jiné stopy po něm nemáme. Protože další materiál není, má být zatčený Suchánek zítra odevzdán do vyšetřovací vazby na Pankrác. Vyžádal jsem si dovolení, aby s ním náš slovutný krajan profesor C. G. Rouss provedl svůj experiment; přeje-li si pan profesor...“

„Well,“ řekl profesor, který si pilně dělal poznámky, „vy ho, prosím, necháte jít sem.“

Na pokyn policejního prezidenta přivedl strážník Čenka Suchánka; byl to zamračený chlapík s výrazem naznačujícím, aby mu všichni vlezli někam; pokud je na něm, že je pevně odhodlán nedat se.

„Pojďte sem, vy,“ spustil na něj přísně C. G. Rouss, „já se vás nebudu na nic ptát. Já vám jenom budu říkat slova, a vy musíte hned říkat první slovo, které vás napadlo, rozumíte vy? Tak dávejte pozor: Sklenice.“

„H... o,“ pravil pan Suchánek zarytě.

„Poslouchejte; Suchánku,“ řekl honem policejní prezident, „nebudete-li pořádně odpovídat, odvedou vás hned k výslechu, rozumíte? A nechají si vás tam celou noc. Dejte si pozor! Ještě jednou!“

„Sklenice,“ řekl znovu profesor Rouss.

„Pivo,“ zabručel Suchánek.

„Tak vy vidíte, muži,“ děl slovutný profesor, „tak je to moc dobře.“

Suchánek nedůvěřivě vykoukl. Není v tom nějaký podfuk?

„Ulice,“ řekl profesor.

„Vozy,“ na to Suchánek neochotně.

„Vy musíte rychleji. Chalupa!“

„Pole.“

„Soustruh!“

„Mosaz.“

„Moc dobře.“

Zdálo se, že pan Suchánek už nemá námitek proti této hře.

„Maminka!“

„Teta.“

„Pes!“

„Bouda.“

„Voják!“

„Kanonýr.“ Tak to šlo ráz na ráz, stále rychleji; nejspíš to pana Suchánka začalo bavit; připomínalo mu to trumfování karet. Bože, na co si při téhle hře letmo vzpomínal!

„Cesta,“ hodil mu C. G. Rouss v bezoddyšném tempu.

„Silnice.“

„Praha!“

„Beroun.“

„Schovat!“

„Zahrabat.“

„Pucovat!“

„Fleky.“

„Hadr!“

„Pytel.“

„Motyka!“

„Zahrada.“

„Jáma!“

„Plot“

„Mrtvola!“

Nic.

„Mrtvola,“ opakoval profesor naléhavě. „Tak vy jste ji zahrabal u plotu, že?“

„Já jsem nic neřekl,“ vybuchl pan Suchánek.

„Vy jste ji zahrabal u plotu na vaší zahradě,“ opakoval tvrdě C. G. Rouss: „Vy jste ho zabil cestou do Berouna. Vy jste utíral tu krev na té káře jedním pytlem. Copak jste vy udělal s tím pytlem?“

„To není pravda,“ křičel Suchánek, „já jsem ten vůz od pana Čepelky koupil! Já se nenechám od nikoho tahat...“

„Počkejte, muži,“ řekl Rouss. „Tak já budu prosit, aby se tam šli policemen podívat. To už není můj byznys. Ať jde ten muž ven. Já prosím, pánové, to trvalo sedmnáct minut. To bylo moc rychle. To byl hloupý kejz. Nejvíc často to trvá hodinu. Tak já bych rád prosil, aby chtěl přijít někdo z pánů a já mu budu dávat slova. To bude trvat moc dlouho, protože já nevím, co ten pán má za secret, jak se to říká?“

„Tajemství,“ napověděl někdo z auditoria.

„Tajemství,“ zaradoval se náš vynikající krajan, „já znám, to je jedna opera. To nám vezme mnoho času, než nám ten pán bude prozradit svou povahu, svou minulost a své nejvíc skryté ajdýje.“

„Myšlenky,“ napověděl hlas z publika.

„Well. Já vás prosím, pánové, kdo se bude dát analajzovat?“ Nastala pauza; někdo z přítomných se uchechtl; ale nikdo se nehnul.

„Já prosím,“ opakoval C. G. Rouss. „Vždyť to nebude bolet.“

„Jděte v…

Mohlo by se Vám líbit…