Spisovatel a novinář Karel Poláček se narodil roku 1892 v Rychnově nad Kněžnou. Pocházel z rodiny židovského obchodníka s koloniálním zbožím. Již od 15 let žil Poláček v Praze, kde dokončoval studium na gymnáziu.
Po gymnáziu pak studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity, ale studie nevítaně zasáhla první světová válka a Poláček se do Prahy vrací až po ní.
Stal se redaktorem Lidových novin. Přispíval do nich svými sloupky, reportážemi ze soudních případů, povídkami a fejetony. Za okupace psal do novin pod jménem malíře Vlastimila Rady. Aby se uživil, začíná Poláček místo právnických znalostí uplatňovat v žurnalistice spíše svůj literární talent a ostré postřehy.
V novinářské činnosti přetrvává až do roku 1939, kdy je jeho poklidná činnost zase přerušena, tentokrát vpádem německých fašistů. Karel Poláček byl Žid, a k jeho velké smůle se stali právě Židé terčem největší německé nenávisti. Proto, jako statisíce jiných Židů, byl v roce 1943 odvlečen do Terezína (přihlásil dobrovolně do transportu poté, co do něj byla zařazena jeho životní družka) a pak transportován do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 19. října 1944 umírá.
Námětem Poláčkových próz je lidská malost, viděná humorně i tragicky. Satirický je Dům na předměstí s postavou jeho nesnášenlivého majitele nadstrážníka Faktora. Naopak komický ráz má román Muži v offsidu, o otci a synovi-fotbalových fanoušcích, s výstižným popisem psychologie sportovních diváků. Komický je i hrdina románu Michelup a motocykl – svými „výhodnými“ nákupy (například motocyklu, i když neumí řídit).
Do svého rodiště umístil Poláček děj románové tetralogie (pátý díl nedokončen): Okresní město, Hrdinové táhnou do boje, Podzemní město a Vyprodáno. Zobrazuje v ní občany města od žebráků po důstojníky, především však rodinu mladého Jaroslava Štědrého. To vše v dusné atmosféře před 1. světovou válkou a během ní. Ani za války se však nedovedou zbavit svých malicherných slabostí.
Za okupace vydal Poláček pod jménem Vlastimila Rady román opět z maloměstského prostředí – Hostinec u Kamenného stolu. Posmrtně pak byla vydána Poláčkova humorně laděná kniha Bylo nás pět. Pro děti je také určená pohádka Edudant a Francimor. Poláček byl mimo jiné i velkým znalcem a sběratelem židovských anekdot.
S úspěchem nejdou dělat žádné štráchy. Svět úspěch žádá.
Školy nejsou místa, kde se nabývá vzdělání, ale kde se dostávají vysvědčení, která jsou nutná k tomu, aby žák dostal existenci.
Muži se dělí na dvě skupiny. Jsou zdvořilí a nezdvořilí. Nezdvořilý muž nenabídne dámě své místo. Zdvořilý muž, když postřehne vstupující dámu, zamhouří oči a dělá, jako když spí.
Hleď si udržet jasnou hlavu za všech okolností, když má člověk rozum, má si ho vážit a ne ho zahazovat pro pokleslost nervů.
Kněží, profesoři a ženy si nelibují v humoru. Všechny tři stavy chtějí být ctěny.
Když má muž vážné úmysly, to není nic zvláštního, ale muž, který má slušné příjmy, a přitom má vážné úmysly – to je za dnešního času zvláštnost!
Karel Poláček
