Na prahu neznáma

HLAVA SEDMÁ

Pánové Hanzlián, Bačina a Brunner do toho praštili – Také pan Michael Kouba se oženil, aniž by dokončil katalog své knihovny – Milostná aféra JUDr. Stožického se slečnou Krojherovou a lidské huby – Pěkní poslanci, kteří si dělají z voličů legraci a sami to na sebe povídají!

V novinách jsme četli tyto dny zajímavé zprávy, mezi jinými tuto:

Ignác Kosiner, závod řeznický a uzenářský, vyznamenán bronzovou medailí na okresní výstavě v Solnici, s manželkou paní Malvínou, rozenou Šlaplovou, oznamují sňatek svých dcer Valérie, Josefíny a Gréty s panem Bedřichem Hanzliánem a Václavem Bačinou, vedoucími úředníky Pekařsko-krupařské banky, a panem Arturem Brunnerem, skladníkem firmy Wagenknecht a Malý, pytle ve velkém i malém.

Této zprávě předcházela takováto rozmluva, kterou měl pan Hanzlián s panem Bačinou:

„Člověče,“ povídal Hanzlián, „víš: šup sem – šup tam –“

„Nám už je to všecko jedno,“ doplnil pan Bačina, „tak do toho skočíme?“

„Víš, ale mráz mne obchází, když si pomyslím, že bych měl doživotně s tou šišlavou Josefínou… brr…!“ otřásl se pan Hanzlián.

„Copak Josefína,“ odvětil pan Bačina, „ta je aspoň trochu k světu… Ale ta moje Valérie – já se vždycky leknu, když ji uvidím…“

„Člověče, nepovídej,“ utrhl se pan Hanzlián, „Valérie ještě ujde… kam se hrabe proti Josefíně!“

„Josefína,“ urazil se pan Bačina, „je tisíckrát hezčí než Valérie… Ty víš, co je ošklivost!“

„Valérie, člověče,“ pronesl pan Hanzlián pevně, „je pravá Venuše proti mé Josefíně, to si pamatuj! Proti tomu není odvolání…“

Nevíme, jak se spor rozhodl. Avšak jisto je, že oba pánové vstoupili ve stav manželský se jmenovanými kráskami, protože přijde kometa a zbývají jim pouze dva dny života. Pan Brunner, aby nekazil společnost, pojal za manželku pihovitou Grétu; ostatně si myslil, že to nemůže být špatné, poněvadž je pan Kosiner řezník a budou mít laciné maso. U Kosinerů vařili takovou dobrou roštěnku a pan Brunner na ni vždycky před spaním myslil a sladce usnul.

Svatba byla veselá a hlučná. Paní Kosinerová byla na vrcholu slávy, poněvadž provdala jednou ranou tři dcery. Na konec světa nemyslila, naopak: Přistěhuje se k panu Brunnerovi a bude mu hospodařit. Nejšťastnější byl ale pan Kosiner. Zapomněl na svoje omrzlé ruce a jásal při pomyšlení, že se zbaví čtyř ženských najednou, a zapěl slavnostně: O tej velkej vodě… A jeho syn doprovázel jej na housle, které měly jen tři struny.

Pak jsme se také dověděli, že se pan Michael Kouba oženil. Nedostal sice posud definitivy a neměl bytu, ale když ta kometa… Snažil se, aby alespoň dokončil katalog své bibliotéky.

Vůbec bylo zajímavo, jak ohromné množství řítilo se střemhlav do ženitby. Kněží a občanské úřady měli ve dne v noci plné ruce práce. Bylo nutno zříditi ambulantní odd…