Na prahu neznáma

HLAVA OSMÁ

Svatý otec přece jenom věří v Boha – Mojžíšská teorie relativity má vinu na tomto kosmickém skandálu – Jak se chovali různí národové v této těžké době

Byly poslední dnové lidstva. Svatý otec vydal encykliku Non est dubitandum^[13], ve které praví, že po celý život pochyboval o existenci Boží. Prohlašuje, že se domníval, že knězi, který chce dosáhnouti nejvyšších hodností církevních, nelze věřiti v Boha. Každá vroucí víra je na závadu našemu snažení. Nyní však stanulo lidstvo před tváří věčnosti, a tak poznal Svatý otec, že ještě žije spravedlivý Bůh. Nechť padne lidstvo na kolena a činí pokání.

Z této encykliky uveřejnil katolický Čech pouze konec. Tato hora zbožnosti a věž ze slonové kosti poznamenává trpce: „Dokud se lidstvo drželo teorie gravitační, jejímž tvůrcem je Newton, který jak známo zemřel jakožto člověk věřící, bylo dobře. Planety se točily způsobně kolem Slunce, roční počasí a církevní svátky se střídaly, že bylo milo pohleděti; ale přišel žid Einstein se svojí mojžíšskou teorií relativity, a hle!  přišla kometa nikým nečekaná, neznámá, vetřela se drze do naší sluneční soustavy a zahubí náš křesťanský svět. Opět jeden příklad podvratné práce židů…“

Jako jednotlivci, tak i celí národové hleděli se vyžíti za tu kratičkou dobu, která zbývala lidstvu k životu.

Český národ pořádal horlivěji než kdy předtím průvody s vojenskou hudbou, sokolské veselice, ve kterých se dobře vyjímala krojová družina šohajů a galáneček, loterie, tomboly, lovení na suchu a pošty. Ministerstvo národní obrany vyzývá občany, aby oznámili, mají-li v příbuzenstvu neznámého vojína, aby mu byl uspořádán kondukt^[14] se všemi vojenskými poctami. Sen důstojnictva stal se skutkem: byla zavedena nová parádní uniforma, kterou skvěle doplňovala šavle. Rukověť kordu pestřilo dvojí portepé^[15]. Jedno na všední den, druhé sváteční. Byl to nádherný střapec, tak veliký, že se dotýkal skoro země. Škoda, že nastával konec světa. Tyto uniformy by se na promenádě obzvláště vyjímaly. Generální inspektor vydal armádní rozkaz, ve kterém lituje mimo jiné, že mu nebylo dopřáno vésti svoje vojsko do vítězných bitev. Jak krásné by to bylo, kdyby On s rozhaleným pláštěm, prsa pokryta řády, seděl na své bílé brůně, chladný jako Osud, a jeho šedé ocelové oči pohlížely by s neproniknutelným výrazem, kterak Oni defilují před ním, mávajíce čapkami a volajíce: „Vive l’Empereur!^[16]“ Lidstvo vždycky milovalo svoje řezníky. Generální inspektor armády prohlašuje, že by na pochodech určitě nosil s sebou Utrpení mladého Werthera a za melancholických večerů v táboře pískal by ve svém staně na flautu. Avšak přišla kometa. Co je člověk sebeznamenitější sub specie Aeternitatis^[17]? Ke konci rozkazu vyzývá generální inspektor, aby ubikace mužstva byly udržovány v čistotě a byli jmenováni velitelé světnic, kteří by byli za pořádek odpovědni.

Naši Němci pořádali hlučné Gau-, Bundes-, Turni Schützenfesty^[18] a s melancholickou vláhou ve zracích zpívali Heil Dir im Siegeskranz. Čímž dok…