5
O zištnosti náčelníka Cherokésů.
Matematika v boji proti nepravosti.
„Co to tropíte, neblahý studente?“
Diskuse o sugesci a hypnóze
Hostinského prosby nebyly oslyšány. Boj ustal a bylo zahájeno vyjednávání. Výrostek na střeše milostivě sdělil, že by byl ochoten sestoupit ze střechy a vmísit se mezi dav, když dostane barvičky. Byly mu přislíbeny. Když se tak stalo, tu předložil reparát další požadavky. Přál by si luk a šípy. Nešťastní rodiče byli ochotni i k této oběti. Tu se velký náčelník Cherokésů rozjařil. Zištnost se mu rozšířila v útrobách. Chtěl fotografický aparát. Dostane ten přístroj, jen ať už sleze ze střechy. Pak žádal arch obtisků, boty s gumovými podešvemi a zlodějskou svítilnu. Také tento slib byl učiněn. Nakonec si přál kajak a černého sluhu, který by ho provázel na výpravách. Všecko dostaneš, milý Lubomíre, jenom sestup ze střechy a netrap už pány rodiče.
Sotva však Deštivá tvář stanula na pevné zemi, tu přiskočili dvojenci a každý ho popadl za jedno ucho.
Zjizvený pohlavár řval: „Zrada!“, ale sestřičky nedbaly jeho křiku a kroutily mu ušní boltce do tvaru kornoutu.
„Tu máš fotograf, uličníku!“
„A tohle jsou jako ty barvičky!“
„To je luk, to je kajak a toť je černý sluha Sam, ty osle oslovská!“
„Já už budu hodnej!“ vřeštil velký pohlavár. Matka konečně zakročila a vyrvala nebohé dítko ze spárů mučitelů. Prohlásila, že děti se nesmějí tělesně trestat, odvolávajíc se na autoritu vynikajících pedagogů, přičemž vhodně citovala několik vybraných partií z Pestalozziho. Její učenost neučinila na slečny valný dojem. Byly zejména popuzeny tím, že zločinný mladík, cítě se bezpečen za ochranou matčiných sukní, pookřál a poškleboval se svým sestřičkám potupnou písní: „Zrzi-zrzi, co tě mrzí, tvá zrzavá palice…“
Alena míní, že její bratr je vyvrhel a že zraje pro šibenici.
Věra se připojuje k tomuto názoru a očekává, že toto individuum bude svázáno do kozelce a uvrženo do podzemní kobky, kam živý paprsek světla nepronikne.
Spor rozhodl rada Dyndera.
Zbůjník bude pokutován mimořádnou hodinou z matematiky. Studujícímu filozofie se ukládá, aby tuto exekuci provedl.
Pan Kebrle hlásí, že nemá nic proti tomu, naopak bude ho jenom těšit, když svými slabými silami bude moci přispět k tomu, aby neřest byla potrestána, ctnost pak triumfovala. Praví, že pro tento případ si připravil několik obzvláště složitých rovnic, se kterými by si nevědělo rady ani hodné a způsobné dítě, jež vždy dělá rodičům radost. Již pohled na ty pitvorné vzorce, hemžící se odmocninami a trigonometrií, je s to vyhnat veškerou nezbednost z těla.
Matka souhlasila, jenom kladla vychovateli na srdce: „Pamatujte si, pane Kebrle, že i matematika má své meze. Nepřála bych si, aby se Lubomír nervově zhroutil.“
Venku září věčné slunce, lázeňské město kypí pestrým životem, lidé se radují z krásné pohody, veškeré tvorstvo velebí Hospodina. Jenom zakaňkaný pohlavár Cherokésů sedí nad sešitem a pokrývá složité vzorce hořkými slzami.
Sinusy a kosinusy mu pijí věk, tangenty a kotangenty hubí život mladý, ixy a ypsilony míchají jedu do poháru žití, mocniny a odmocniny se mu protiví do nejvnitřnějších záhybů jeho já.
Kdyby znal onoho profesora, který vynalezl matematiku, pak by ho skalpoval a z jeho skalpu dal by si zhotoviti pytlík na tabák.…
Karel Poláček
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.