Hrdinové táhnou do boje

36

Bylo slyšeti, jak na chodbě cvakaly zámky, zahlučely hrubé hlasy a okované kroky se vzdalovaly. V kobce u stropu se rozsvítila elektrická žárovka na znamení, že se opět skončil jeden rozředěný, vyčpělý den a přidružil se k řadě zhaslých druhů.

Židé, zahaleni v modlitební pláště, stáli těsně u zdi, bili se v prsa a mechanicky se klátili. Karpatský horal dlouho klečel před pryčnou a křižoval se na čelo a ústa. Zelený zloděj prostřel pokrývku na podlahu; z tajného úkrytu se bleskurychle objevily usmolené karty. K zloději si přisedl vysoký Němec a černý, potměšilý rumunský pastevec, který seděl pro pašování tabáku. Karty se rozložily ve vějíře a na tvářích hráčů se usadil soustředěný, číhavý výraz. Jakýsi tulák s modrýma očima, zarostlý řídkým, žlutým plnovousem, svěsil z pryčny bosé, zkornatělé nohy a se zájmem přihlížel hře.

Občan Pangrác ulehl na pryčnu a zahalil se v houni; díval se k žárovce na stropě a přemítal. Kdysi se bouřil proti této lampě, která svítila podle předpisů celou noc. Hlásil se k raportu a prohlásil, že není zvyklý spát při světle. Nechce si kazit zrak; světlo ho rozčiluje; kdykoli pohlédne do tmavého kouta, vidí žhavé osmičky. Nevyhověli mu a občan Pangrác ze zlosti botou roztříštil žárovku. Dali ho do korekce a pak se Pangrác se světlem smířil.

Zvenčí doléhaly sem neurčité zvuky a mezi nimi rozeznával Pangrác dětský křik. Věděl, že v jednom křídle jsou uvězněny celé rodiny. Děti povykovaly po dvoře a šmejdily po chodbách; zabaveny hrou ani nepozorovaly, že jsou v žaláři.

Němec se drbal na rozhalené hrudi, na níž bylo viděti vytetovaného velikánského orla. Nazelenalý zloděj jedním okem gustýroval kartu a druhým zpytoval tváře svých spoluhráčů. Potměšilý rumunský pastevec držel ruku na své hromádce peněz. Tulák otvíral ústa, odhaluje nahnilé zoubky, a boulil modré oči.

Občan Pangrác se zasnil. Mámivá obraznost přilákala kozáka s patronami na prsou a ve vysoké papáše. Jede v čele pluku a mává křivou šavlí. Hurá, hurá, vpřed, bratři! Rakouské vojsko prchá v ztřeštěném útěku. Hurá, bratři, vítězství! Mažte je, neživte je! Kozácký ataman zajal generála Auffenberga. Sám polní maršál arcivévoda Bedřich padl mu do rukou. Ataman vjíždí v triumfu do sídelního města. Veškeré obyvatelstvo se mu pokořilo. Nakonec vnikne do Schönbrunnu a stane před císařem. – Ha, bídný starče! – křičí ataman, – slíbil jsi, že se dáš korunovat za českého krále. Proč jsi nesplnil slavný slib, věrolomný panovníku? – Císař se chvěje, bílý vous se sklání k zemi před velkým vojevůdcem. Mám ho zabít, či zasluhuje milosti? přemítá vůdce kozáků. – Daruji ti život, – hřmí ataman, – ale nechť tě až do smrti pálí falešná přísaha… –

Tuláka omrzelo dívání, i pobroukával si písničku:

„Pan Vilímek časně z rána všecky vyvolal,
který jste na vyčištění, do vody je dal…“

„Kuš!“ utrhl se na něho lupič.

„Proč bych si nezazpíval?“ bránil se tulák. „Když si zazpívám, je veseleji…“ A pokračoval:

„Který jste už vyčištěný, běžte z vody ven,
vemte si svý všivý hadry, vyhoďte je ven…“

Zloděj mu slibuje, že po něm skočí, bude-li vyrušovat. Tulák se ušklibuje, cení nahnilé zoubky a brebtá: „Roman Kytka se nebojí. Roman Kytka má pro strach uděláno. Celé České království i Markrabství moravské zná Romana Kytku. Já jsem člověk světoznámý. Znám všechna okresní hejtmanství a všechna okresní hejtmanství znají mne… Která jsou okresní hejtmanství?“

I počal drmolit: „Aš, Benešov, Blatná, Boleslav Mladá, Brandýs nad Labem, Brod Německý, Budějovice, Bydžov Nový…“

Rozčeřená obraznost zanesla občana Pangráce do okresního města. Vidí svůj sklad, naplněný bílými svíčkami, barevnými svíčičkami pro vánoční stromky, tlustými obětními svíčkami, ozdobenými svatými obrázky; voňavým mýdlem pro rozmazlené dámy i obyčejným mýdlem k praní. Brousí po ulici občan Pangrác, všude potkává známé tváře, uctivá poklona, pane starosto, jak slouží zdraví, pane lékárníku? Nazdar, bratře, hrom do mladočechů, při příštích volbách jim to ukážeme, zaprodancům německožidovského velkokapitálu, vládním lokajům…

Tulák brouká: „Nebo račte si přát, abych vám vypočítal okresní hejtmanství pozpátku? Prosím: Žlutice, Žižkov, Žatec, Žamberk, Vrchlabí, Varnsdorf, Vinohrady Královské, Ústí nad Labem…“

Mezi hráči karet propukl zlostný šepot. Němec přidušeně hromuje, rumunský pastevec zlověstně blýská očima a zloděj chraptí. Všichni drží ruku na své hromádce mincí.

– Slíbil mně staro…