Okresní město V.

13

Na náměstí sváželi koše ojíněných švestek, vršily se tu hromady šťavnatých hrušek a zardělých jablek. Selské vozíky drkotaly po kočičích hlavách a vrzaly v nich zelné hlávky. Stály tu krávy s hlavami sehnutými a s ostýchavýma očima. Náměstí bučelo smutkem a v bednách kvičela selata. Byl výroční trh. Plátěné boudy kramářů nabízely skleněné okrasy a křížky pro děvečky, čepice pro vesnické chlapce, pangrotky pro výměnkáře, holínky pro čeledíny a kazajky pro selky. Bouřil kypící život. Bednář rozestavil bělostné konve, kadečky a dřezy, hrnčíř se pochlubil pestrým skladem malovaných hrnéčků, pivních džbánků a hnědých puncláků. Bulhar – hromotluk se smolným knírem a v bílé zástěře – sekal turecký med, obklopen mračnem much a chtivých vos, plátenice zpěvným hlasem vyvolávala zástěry, krajky a šátky. Rozčepýřený papoušek vytahoval planety, pestrý křik plnil tržiště a obecní strážník si razil cestu zástupem, nadit důležitostí.

Foukalo ze strnišť a země odevzdávala do stodol úrodu. Zaznívala jednotvárná a rytmická píseň cepů, které drtily klasy. Na židovské zahradě před starodávnou modlitebnou padaly ze stromů ježaté kaštany a po pískované stezce se kutálely okaté lesklé plody. Pod klenbou starých stromů se pak procházeli obřadně ustrojení izraelité s tvrdými klobouky. Jejich tváře byly pobledlé a z prošedivělých vousů čišel hlad. Vážně rozmlouvali, nabízejíce si navzájem šňupeček. Slavili Den smíření, podrobujíce se přísnému postu.

Avšak obchodník Štědrý se letos neúčastnil bohoslužeb. Seděl v lenošce, poražen nemocí a obklopen samotou; klímal s nakloněnou hlavou a jeho žlutý knír splýval podél pootevřených úst, z nichž vycházel krátký dech. Uprostřed světnice stál syn Viktor, pohlížel na chorého a nezaměstnané ruce mu bezradně visely podél boků. Obchodník otevřel oči a nejasně zamumlal; paní Štědrá se nad ním naklonila: „Chceš něco?“ Stařec přejel si dlaní tvář a zasvištělo povyrostlé strniště. Paní Štědrá pochopila a velela Viktorovi: „Skoč pro holiče. Tatínek chce být hezký.“

Pohladila ho po lesklé pleši a pravila: „Ty jsi vždycky hezký.“

Obchodník jasně promluvil: „Teď se v kostele modlí Avinu malkenu a bijí se v prsa. Bůhví, k čemu vypadá bohoslužba, když já tam nejsem.“

Paní Štědrá šeptem pozvala Viktora stranou a varovala ho. „Ne abys před tatínkem něco mluvil. Nebo ho litoval. Už nějaký čas pozoruju, že dobře slyší. Všecko pozoruje, všecko ví. Hned po ránu si vzpomněl, že dnes máme Jom kipur.“

Pyšně: „Všechno ví, všechno si pamatuje.“

I přispěchal s mandlovou elegancí holičský mistr s koženým kufříkem, obtloustlý a malý, s povadlou tváří. Spolu s ním přikvačil zápach mýdla a kolínské vody. Toho dne se obchodníkovi ulevilo; ztuhlý jazyk rozvázal a v hrdle roztála zamrzlá řeč. Zrůžověl a rozkvetl novou nadějí. Ve světnici se rozsvítilo; služebná Kristýna zarachotila kastroly; kolem lustru bzučely tučné mouchy. V ulici výskaly dětské hlasy. Paní Štědrá si pomyslila:

– Udělám do polévky játrové knedlíčky. Starý sní několik lžiček a…