Okresní město

47

Rozložen na kožených polštářích, s nohama zahalenýma v žíhanou houni, projíždí poslanec ulicemi okresního města. Jeho tvář oblil blahosklonný úsměv, který je vlastní mocnářům, jimž holdují poddaní. Z vikýřů hluše pleskají prapory. I okna nakřivených chalup jsou ozdobena papírovými vlajkami. Všude jest zříti rozjařené, sváteční obličeje. Lidé se zastavují a obnažují hlavy; někde je viděti nadšené skupiny, které provolávají slávu. Kočáry projíždějí mezi chalupami s rozčepýřenými střechami a poslanec kyne buclatou ručkou květináčům s fuchsiemi, mučenkou a čapími nůsky, neboť za nimi tuší voliče. Když pak chalupy vystřídaly kamenné domy, častěji poslanec zdvíhá klobouk a obličej zjasňuje dobrotivý úsměv.

Kdykoli poslanec dr. Alois Fábera přijíždí do rodného města, tehdy jímá jeho srdce svíravý, blaživý pocit; jeho mysl se zalévá něhou, když patří na bachraté, spokojené a samolibé domy s dřevěnými podloubími. Tu pak cítí, že jeho myšlenky se řadí do dlouhých, oblých a lehce zvlněných period; mimoděk jim dává buclatou ručkou takt; vypíná prsa a jeho čelisti se počínají samy od sebe pohybovat. Myšlenky říkají: – V duchu zalétám v místa svých dětských her. Oh, těch krásných, slunných chvil, jež se už nikdy nevrátí! Na každém kameni, každém stromu lpí kousek tvého života. Musím svým dětem ukázati ona místa, kde jsem rostl, rozvíjel se a zápasil… –

Z jednoho domu vyšel stařec s řemeslnickým obličejem; mířil k hydrantu s konví v ruce. Zastavil se a upřeně se zadíval na lesklý kočár. Poslanec jej zpozoroval a naklonil hlavu; snad očekával, že stařec se vrhne před kočár a bude prosit o nějakou milost. Avšak kmet si bedlivě prohlédl koňské postroje a pak se zase chopil konve. Poslanec odvrátil hlavu.

Starosta upozorňuje poslance na novostavbu berního úřadu, kterou zástupce okresu vymohl svým vlivem. Poslanec si pohladil kaštanovou bradku. Nová budova mu blahořečí, celé město a volební okres blahořečí. Poslancovo slovo způsobilo, že okresní město dostalo místní dráhu; poslancovo slovo sevře línou říčku do nového koryta a zabrání jí, aby na jaře rvala sedlákům kusy luk. Blahořečí mu sedlák, který kráčí za pluhem, kočí na žebřiňáku, tovární dělník; mnohý občan mu vděčí za to, že ho nevzali na vojnu; mnohý šenkýř mu žehná, že smí nalévat kořalku, a stará vdova, že prodává tabák a kolky. Někdy se poslancova prsa vzedmou a tajná myšlenka jej lichotivě oslovuje: Otče Vlasti; avšak jeho voličové ho považují za svého agenta, plnomocníka okresu; okres je firma, kterou poslanec zastupuje. Poslanec sám je toho mínění, že politika je umění být s každým zadobře; prvním úkolem zástupce lidu je zavazovati si voliče. Poslanec slouží svému okresu a slouží rád a neúnavně. Byl pružný jako lasička, vždy bdělý a ostražitý. Už jako malý chlapec byl připraven přiskočit, posloužit. Podá klobouk a hůl, přisune dámě židli, otevře dveře a shýbne se pro upuštěný kapesník. Umí se půvabně uklonit a hlasitě pozdravit. Každý chválí způsobného chlapce. Lehce se vznášel; nezatěžovaly jej hluboké myšlenky, neznepokojovaly citové rozpory a necloumaly jím názorové zmatky; pohyboval se svěže jako vodomil v tůni. V zástupu oživl, o samotě se nudil; ostatně zřídkakdy býval sám.

Dále hrčel kočár a za ním klusaly poslancovy zásluhy. Kupec Zoufalý vyběhl z krámu a vychrstl na poslancův kočár nejsladší zdvořilosti. Starosta zdvihl klobouk a poslanec pokynul buclatou ručkou. Obchodník Štědrý se vztyčil a připažil dýmku ke švům kalhot; také jemu pokynul poslanec buclatou ručkou.

Kočárům zkřížil cestu vesnický vůz s lejtou^[38]; močůvka znamenala ulici smrdutými stopami. Kočáry zastavily, poslanec nakrčil nos a starosta zabublal. Tu však ze země se vynořil kmitavý stín správce Wagenknechta; vrhl se na vesničana se vzteklými nadávka…