Ztracený svět (Michael Crichton)

Napínavý příběh, varující před zneužitím genového inženýrství, se odehrává na ostrově, kde je zřízen zábavný park znovu oživených pravěkých zvířat. Firma zabývající se genovými manipulacemi vytvoří na osamoceném ostrově tuto kuriozitu, ale prohlídka před zahájením pro vybrané účastníky končí tragicky. Špion konkurenční firmy vypne zabezpečovací zařízení a pravěké obludy přestanou být ovladatelné. Hlavní hrdinové se zachrání a dokážou podat zprávu lodi, která vyplula z ostrova dříve, než přistane na pevnině. Přesto část zvířat z ostrova unikla.

Zfilmováno (1993, režie Steven Spielberg).

Hlavní postavy

John Hammond, Alan Grant, Ellie Sattlerová, Ian Malcolm, Denis Nedry, Robert Muldon, Donald Gennaro, Alexis Murphy, Tim Murphy...

Obsah

Na sklonku 20. století dochází k rozvoji genetického inženýrství. Obchod s DNA se stal obrovským byznysem, společnosti pro klonování a využívání nových informací jsou rozesety po celém světě. Neustále spolu soupeří dvě konkurenční společnosti - InGen a Biosyn. Ta první jmenovaná většinu objevů publikuje, realizuje a Biosyn vše jen okopíruje a poupraví. Členem Biosynu je mj. Lewis Dodgson, muž, který pověří Denise Nedryho krádeží dinosauřích embryí z ostrovu Isla Nublar, kde společnost Johna Hammonda provádí realizaci klonování dinosaurů z druhohorního jantaru. Plánuje vybudovat obří zábavní park, kde namísto atrakcí budou izolování tvorové dávno vyhynulí, jež se po Zemi pohybovali v juře a křídě.

Alan Grant a Ellie Sattlerová, oba paleontologové, právě pracují na vykopávkách v Snakewater v Montaně. Ve stejné dějové linii je napadena ještěrkou dcera Mikeho Bowmana, Tina. Nikdo jí sice nevěří, že útočníkem nebyla pouhá ještěrka, a proto je obrázek, který nakreslila po napadení, odeslán odborníkům do ZOO. Ti jej posílají panu Sonovi. Nakonec zvíře identifikuje Alice Levinová, jako dinosaura...

Právě když Grant nachází první zachovanou kostru mláděte velociraptora, navštíví jej Bob Morfia z AOŽP a vyptává se na jeho spolupráci s Hammondovou nadací, InGenem, aj.

Zanedlouho Alanovi volá Alice Levinová a žádá jej, zda by mohl identifikovat rentgenový snímek, na němž se, jak se ukáže, nachází procompsognathus. Paleontologům zatelefonuje Hammond, zda by o víkendu nemohli navštívit jeho ostrov Isla Nublar, jenž by je mohl více než zajímat.

Výpravu tvoří ještě matematik Ian Malcolm, tvůrce teorie chaosu, počítačový technik a autor PC programu pro Jurský park, Denis Nedry, právník Donald Gennaro a vnoučata Hammonda, Lex a Tim.

Přesně podle zákona eskalace děje však dojde ke katastrofě, když hlavní počítačový technik Dennis Nedry, jenž chce zbohatnout prodejem embryí dinosaurů konkurenční biotechnologické společnosti Biosyn, vypne proud v ohradách pro dinosaury. Chce se tak dostat z chráněného parku do přístaviště, ale způsobí tím kolaps všech bezpečnostních opatření v parku a všichni dinosauři, včetně nesmírně nebezpečného tyranasoura a vysoce inteligentních velociraptorů se dostanou ven a brzy začnou ohrožovat životy návštěvníků i zaměstnanců parku. Nedry a mnozí další přijdou o život, než se povede přivolat pomoc z venčí (telefony jsou při vypnutí bezpečnostních opatření vyřazeny z provozu, a tak je nakonec nutné použít dosud fungující počítač).

V knize je v závěru ostrov pro jistotu zničen bombovým náletem námořnictva Spojených států (ve filmu nikoliv). Nikdo ale netuší, že ještě předtím překonala skupina vysoce inteligentních a nebezpečných velociraptorů moře směrem k pevnině na plovoucích kmenech stromů a nákladních lodích. V pralesích Střední Ameriky pak založí novou, rychle se šířící populaci chytrých zabijáků, kteří se nerozpakují zaútočit ani na člověka... Film ale končí jinak - v závěrečné epické scéně útočí na Granta, Sattlerovou a obě děti dva velociraptoři v budově pro návštěvníky. V poslední chvíli, kdy se již jeden dravec vymrští do vzduchu, však vnikne dovnitř tyranosaurus a rozdrtí ho v čelistech. Druhý raptor s mohutným odrazem skočí tyranosaurovi na záda, je ale proti němu příliš slabý a brzy je také zabit. Mezitím všichni lidští hrdinové utíkají k džípu a odjedou k heliportu. Odlétají z ostrova a cestou pozorují ptáky letící nad hladinou - jediné skutečně žijící potomky dinosaurů...

Ukázka z knihy

Malcolm se na okamžik zahleděl nazpět na temné útesy a pak promluvil. "Možná se stalo to, co se stát mělo," řekl. "Protože vymření bylo odjakživa veliká záhada. Na téhle planetě bylo celkem pět období, kdy pokaždé došlo k vymření velké většiny do té doby žijících druhů, a nezpůsobil to vždycky asteroid. Všichni se zajímají o vymření dinosaurů na konci křídy, ale podobná období byla na konci jury i v triasu. Byla rozsáhlá, ale neznamenala prakticky nic proti vymírání druhů v permu, které zahubilo devadesát procent veškerého života na téhle planetě, jak v mořích, tak i na pevnině. Nikdo neví, proč k takové katastrofě došlo. Ale uvažuju o tom, jestli my nejsme příčinou té příští."

"Jak to?" podivila se Kelly.

"Lidé jsou tak destruktivní," odpověděl Malcolm. "Někdy se myslívám, že jsme jakýsi druh moru, který má Zemi očistit. Ničíme věci tak dokonale, až se dohaduju, že je to třeba naše funkce. Možná že každých pár desítek milionů roků vzejde vždycky nějaké zvíře, které pobije zbývající živé tvory na světě, vyčistí palubu a umožní evoluci, aby vyplula do další fáze."

Kelly zavrtěla hlavou. Odvrátila se od Malcolma, zamířila na záď a posadila se vedle Thorna.

"Ty tomu všemu věříš?" řekl jí Thorne. "Já bych to nebral až zas tak strašně vážně. Tohle všechno jsou jenom teorie. Lidé se neubrání, aby se je nevymýšleli, ale faktem zůstává, že teorie jsou jen dohady, fantazie. A mění se. V dobách, kdy byla Amerika ještě nová země, lidé věřili, že existuje cosi, čemu říkali flogiston. Víš, co to je? Ne? No, na tom nezálež, protože nic takového stejně neexistuje. Taky věřili, že lidské chování ovládají čtyři humory, tělesné tekutiny, určující povahu a zdravotní stav člověka. A věřili, že Země je stará pouhé čtyři tisíce roků. Nyní se domníváme, že stáří Země je čtyři miliardy let, věříme na fotony a elektrony a myslíme se, že lidské chování je ovládáno věcmi jako ego a sebelásku. A jsme přesvědčeni, že tyhle dohady jsou mnohem lepší a vědečtější než ty dřívější."

"A nejsou?"

Thorne pokrčil rameny. "Pořád jsou to jenom fantazie. Není to skutečnost. Už jsi někdy viděla ego? Můžeš mi jedno přinést na talíři? A co foton? Nemohla bys mi přinést ukázat jeden foton?"

Kelly zavrtěla hlavou. "To ne, ale..."

"A nikdy to ani nedokážeš, protože takové věci prostě neexistují. Bez ohledu na to, jak vážně je lidi berou," řekl Thorne. "Za sto let se nám budou lidi smát. Budou říkat: 'Víš, co si tenkrát lidi mysleli? Věřili na jakési fotony a elektrony. Umíš si představit něco tak pitomého?' A s chutí se zasmějí, protože v té době už budou mít novější a lepší fantazie." Thorne zavrtěl hlavou. "A zatím, cítíš, jak se houpe člun? To je moře. Moře je skutečné. Cítíš sůl ve vzduchu? Cítíš, jak se ti do kůže opírá slunce? Vidíš nás všechny sedět pohromadě? To je skutečný svět. Život je nádherný. Je to dar, být naživu, vidět slunce a dýchat vzduch. A fakticky nic jiného ani neexistuje. Teď se podívej na kompas a pověz mi, kterým směrem je jih. Chci jet do Puerto Cortés. Je čas, abychom se my všichni vrátili domů."