SÍDLIŠTĚ
Sarah mířila s motocyklem z kopce dolů směrem k dělnickému sídlišti. Jak vyhlížela přes Kelly, všimla si džípu zaparkovaného nedaleko benzínové pumpy před samoobsluhou. Šlápla na brzdu, zastavila a všichni slezli z motorky do měsíčního světla. Kelly otevřela dveře prodejny a pomohla Malcolmovi dovnitř. Sarah zatlačila motorku do samoobsluhy a zavřela dveře.
„Doktore?“ řekla.
„Jsme tady,“ ohlásil se Thorne. „I s Arbym.“
V měsíčním světle procezeném přes okna si prohlížela malou prodejnu, která velice připomínala opuštěné bistro u silnice. Stála tu lednička s prosklenou přední stěnou s limonádami, plechovky zamlžovala plíseň na skle. Drátěná přihrádka vedle lednice obsahovala čokoládové tyčinky a bonbóny, obaly byly potřísněné čímsi zeleným a hemžily se červy. Sousední stojan s novinami a časopisy nesl zprohýbané stránky, titulky byly pět roků staré.
Na jedné straně byly na regálech srovnané základní potřeby: zubní pasta, aspirin, opalovací krémy, šampóny, hřebeny a zubní kartáčky. Podél regálů stály stojany s oblečením, s tričky s krátkým rukávem a šortkami, ponožkami, s tenisovými raketami, plavkami. A našlo se tu i pár suvenýrů: přívěsky na klíče, popelníky a sklenice.
Uprostřed místnosti stál malý ostrůvek s elektronickou pokladnou, mikrovlnnou troubou a překapávačem na kávu. Dvířka od trouby byla dokořán otevřená, nějaké zvíře si uvnitř udělalo pelech. Překapávač byl rozbitý a potažený pavučinami.
„To je bordel,“ komentoval Malcolm.
„Mně se to tu líbí,“ řekla Sarah. Všechna okna měla mříže. Stěny se zdály docela bytelné. Zboží uložené v plechovkách bylo stále poživatelné. Všimla si nápisu Umývárny, takže tu možná tekla i voda. Tady by měli být v bezpečí, alespoň na nějakou dobu.
Pomohla Malcolmovi, aby se uložil na podlahu. Pak přešla k místu, kde Thorne s Levinem opečovávali Arbyho.
„Přinesla jsem lékárničku,“ řekla. „Jak mu je?“
„Pěkně zboulovaný,“ odvětil Thorne. „Pár ran. Ale nic zlomeného. Ta hlava vypadá špatně.“
„Všechno mě bolí,“ řekl Arby. „Dokonce i pusa.“
„Podívejte se někdo, jestli tu není světlo,“ požádala. „Ukaž, Arby, podívám se na tebe. Fajn, schází ti pár zubů, proto tě bolí pusa. Ale to není nenapravitelné. Ta rána na hlavě není zase tak zlá.“ Vytřela ji dočista gázou a obrátila se na Thorna. „Za jak dlouho přiletí helikoptéra?“
Thorne pohlédl na hodinky. „Za dvě hodiny.“
„A kde přistane?“
„Přistávací místo je několik kilometrů odsud.“
Přikývla, aniž přestala pracovat na Arbym. „Fajn. Takže máme dvě hodiny na to, abychom se dostali na to místo.“
„Jak to uděláme?“ vmísila se Kelly. „V autě došel benzín.“
„Neměj strach,“ chlácholila ji Sarah. „Něco vymyslíme. Dobře to dopadne.“
„To říkáte pokaždé,“ namítla Kelly.
„Protože to je pokaždé pravda,“ odpověděla Sarah. „Dobře, Arby, teď potřebuju, abys mi pomáhal. Posadím tě a sundám ti košili…“
Thorne s Levinem poodešli stranou. Levine měl doširoka rozevřené oči a pohyboval se prkenně. Zdálo se, že jízda džípem ho odrovnala.
„O čem to mluví?“ řekl. „Jsme tady v pasti! V pasti!“ Do hlasu mu prosákla hysterie. „Nemůžeme na krok. Nemůžeme nic podniknout. Povídám vám, všichni tu zem…“
„Uklidněte se!“ řekl mu Thorne, vzal ho za ruku a naklonil se k němu. „Nevyděste děti.“
„Jaký je v tom rozdíl?“ rozkřikl se Levine. „Přijdou na to dřív nebo později samy – auu! Nemačkejte mě tak!“
Thorne mu bolestivě stiskl ruku. Sklonil se k Levinovi těsněji. „Jste už starý na to, abyste se choval jako hajzl,“ zašeptal mu tiše do ucha. „Tak teď se pěkně seberte, Richarde. Slyšíte mě, Richarde?“
Levine přikývl.
„Tak dobře. Teď, Richarde, půjdu ven a podívám se, jestli ta pumpa náhodou nefunguje.“
„Ta fungovat nemůže,“ namítl Levine. „Po pěti letech. Říkám vám, to je marnění…“
„Richarde!“ okřikl ho Thorne. „Musím se jít na tu pumpu podívat.“
Oba muži se odmlčeli. Hleděli jeden na druhého.
„Chcete říct, že půjdete ven?“ řekl Levine.
„Ano.“
Levine se zamračil. Znovu se odmlčeli.
Ozvala se Sarah shrbená nad Arbym. „Tak co je s těmi světly, …
