Žádné stopy (Frederick Forsyth)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Profíci

 

Soudce Comyn se pohodlně uvelebil v koutě kupé první třídy, rozevřel čerstvé vydání IRISH TIMES, zběžně přelétl titulky a zase si položil noviny na klín.

Na čtení bude mít spoustu času, až se vlak povleče celé ty čtyři hodiny do Tralee. Netečně se díval z okna na všechen ruch na nádraží Kingsbridge posledních pár minut před odjezdem vlaku, který ho poklidně dopraví z Dublinu do Tralee, k jeho povinnostem v hlavním městě hrabství Kerry. Neurčitě zadoufal, že bude mít kupé pro sebe, aby si mohl v klidu projít nějaké spisy.

Nic takového mu však nebylo dopřáno. Jen mu ta myšlenka prolétla hlavou, otevřely se dveře a někdo vstoupil. Soudce na něho raději ani nepohlédl. Dveře se zavřely a příchozí hodil na horní polici příruční kabelu. Pak se posadil proti soudci za stolek z leštěného ořechového dřeva.

Soudce Comyn se po něm letmo podíval. Jeho společník byl drobný rozježený chlapík s kšticí pískově světlých vlasů, která mu šibalsky trčela nad čelem a zpod níž vyhlížely neuvěřitelně smutné, hluboce omluvné hnědé oči. Oblek měl z drsného tvídu a k němu vestu ze stejné látky a pletenou vázanku. Soudce ho odhadl na nějakého koňského handlíře anebo možná nižšího úředníka a zase se zahleděl z okna.

Zaslechl, jak venku volá výpravčí na strojvedoucího stařičké parní lokomotivy, která supěla kus před ním na trati, a pak už se ostře ozvala píšťalka výpravčího. Lokomotiva poprvé mocně zabafala a vagón se dal s trhnutím do pohybu, když tu se za oknem najednou mihla běžící vysoká postava, celá oděná v černém. Soudce zaslechl, jak asi o tři metry dál někdo hlučně rozrazil dveře vagónu a do chodbičky dopadlo s žuchnutím nějaké tělo. Za pár vteřin se ta černá postava s náramným supěním a funěním zjevila ve dveřích kupé a ulehčeně sklesla do zadního kouta.

Soudce Comyn znovu vzhlédl. Nový příchozí byl kněz s růžolícím obličejem. Soudce se opět zadíval z okna - měl anglické vychování a rozhodně si nepřál pouštět se s kdekým do hovoru. „U všech svatých, otče, vždyť vy jste ten vlak málem zmeškal,“ zaslechl rozježeného chlapíka.

Muž v kněžském oděvu ještě chviličku popadal dech. „Musím přiznat, že jsem jej vskutku stihl v poslední chvíli, můj synu,“ odpověděl.

Nato se naštěstí oba odmlčeli. Soudce Comyn se díval, jak mu Kingsbridgeské nádraží pomalu mizí z dohledu a místo něho se objevují neutěšené řady začazených domků, jaké tehdy tvořily západní předměstí Dublinu. Lokomotiva Velké jižní železniční společnosti zabrala větší silou a klapající kola ujížděla po kolejnicích čím dál rychleji. Soudce Comyn vzal zase do ruky noviny.

Hlavní titulek a nejnápadněji umístěný článek byl věnován ministerskému předsedovi Eamonovi de Valerovi, který včerejšího dne plně podpořil v Dailu svého ministra zemědělství v záležitosti ceny brambor. Až kdesi dole na téže stránce se asi pětiřádkovou zprávou oznamovalo, že jistý pan Hitler obsadil Rakousko. Vydavatel nesporně ví, co je důležité a co ne, pomyslel si soudce Comyn. Pak už nenašel v novinách nic, co by ho zaujalo, a tak je po pěti minutách zase složil, vyndal si z aktovky svazek právnických spisů a začal je pročítat. Před chvílí vyjeli z Dublinu, a už se jim za okny vozu míhala zelená pole Kildare.

„Promiňte, pane,“ ozval se proti němu mírný hlas. Propána, ten člověk se snad se mnou chce bavit, pomyslel si soudce. Vzhlédl a zadíval se do očí svého spolucestujícího, který se na něj díval prosebně jako kokršpaněl.

„Nevadilo by vám, kdybych si zabral kousek stolku?“ zeptal se chlapík.

„Naprosto ne,“ ujistil ho soudce.

„Mockrát děkuju, pane,“ řekl chlapík se snadno rozeznatelným přízvukem z jihozápadních končin.

Soudce se znovu začetl do aktů týkajících se složitého soukromého sporu, který bude muset rozsoudit po svém návratu z Tralee do Dublinu. Zato tato cesta do hrabství Kerry, kam jel na výjezd coby krajský soudce, aby předsedal hlavnímu líčení před porotou, mu jistě žádné podobné komplikace nepřinese. Dávno už věděl ze zkušenosti, že tyhle okresní soudy předkládají místním porotám…

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024