Bez místa

Spolubydlící

Revident^[12] finanční stráže Kočka seděl právě u stolu a maloval holandskou krajinu podle předlohy, když vstoupila do světnice jeho bytná a pravila: „Tak mám pro vás novinu, pane revidente. Dostanete souseda.“

Pan Kočka nevzhlédl od svého malování a něco zamručel. Byl to zamlklý a poněkud mrzutý člověk. Často jej trápila žáha.

„Živobytí je dnes těžké,“ pokračovala bytná s povzdechem, „tuhle zase na cukru přirazili. Kam to povede, suď Bůh. A tak jsem si řekla: Do toho kouta, co je okno, dáme skládací postel a je to. Přijmu ještě jednoho pána. Ať je panu Kočkovi veseleji…“

„Na mě se nedívejte, paní Konvalinková,“ zaskřípěl pan Kočka, ‚já nepotřebuji žádnou veselost… Nikoho se neprosím. Tady si sedím a nikoho si nevšímám. Pořád si vymýšlíte nějaké novoty, paničko.“

„Tady nejde o novoty, pane revidente. Tady jde o to, že je mně každý krejcar dobrý. Jaký jste to člověk! Místo co by se potěšil, že bude mít kolem sebe lidskou tvář, žehrá…“

Pan Kočka už neodpověděl, ale počal se soustředěnou tváří malovati modré nebe nad větrným mlýnem.

Přítomnost nového podnájemníka projevovala se v různých drobnostech, které provázejí svobodné pány z bytu do bytu. Když přišel revident z úřadu, seznal, že kout zaujímá proutěný koš. Prohlédl si podezíravě fotografii, ze které vyzírala nějaká slečna se slunečníkem a knihou v ruce; slečna procházela se na břehu mořském a usmívala se strnule do objektivu. Na skříni stála porcelánová babička, která spěšně kývala hlavou, když šel někdo pokojem. Na stole ležela kniha o salonním kouzelnictví a společenských žertících, psací souprava z napodobeného mramoru a rozepsaný dopis, psaný šviháckým písmem, jenž začínal slovy „Spanilomyslná slečna Mary…“ Pohlédl na záhlaví listu a shledal, že pisatel nazývá se Ing. C. Ferry Smrž, inspektor Severočeské pojišťovny. Ve vzduchu tkvěla nasládlá vůně jakési pomády, která posilovala mračnou nelibost revidentovu proti novému spolubydlícímu.

„Spanilomyslná slečno Mary,“ vrčel podrážděně, „ty jsi ta pravá a tvůj Ferry je pravý. Známe vás! Ale tady se mně moc roztahovat nebudete. Já už učiním opatření.“

Ing. C. Ferry Smrž bydlil u paní Konvalinkové tři měsíce, ale za ten čas nepodařilo se jej revidentovi ani jednou spatřiti. Ráno, když pan Kočka odcházel do úřadu, vyhlížela z pruhovaných peřin chocholka černých vlasů. Večer, když přicházel, zbyla po spolubydlícím jen světácká vůně. Pan Kočka mohl pouze zjistiti, že Ing. C. Ferry je mladík s licousy a s bílými gamašemi a že byl členem mládeneckého spolku Zouvák. Takové svědectví vydávala o něm skupinová fotografie, která zaujala místo nad jeho postelí.

„Je to zhýralec,“ říkával revident finanční stráže, „a člověk bezectný. – Kdyby raději seděl doma a obíral se užitečnými věcmi. Zhýralost nevede k ničemu dobrému. Jednou na něho trhne a on bude litovat. Pak už bude pozdě. A tu slečnu Mary si nevezme. To on vede jenom takové řeči. Já to znám. Pěkného pána jste mně přivedla do bytu, paní Konvalinková.“

„Jakéhopak pěkného pána?“ bránila se bytná. „Co můžete proti němu mluvit? Pořádně platí a o víc se nestarám. Já mu jenom řekla, že dámských návštěv netrpím.“

Jednoho dne přišel revident domů a jeho spolubydlící seděl u stolu a psal. Spatřiv revidenta, povstal a uklonil se. Bylo vidět, že je to mladík dokonalých způsobů.

„Slyšel jsem o vás,“ pravil bodře, „že jste náramně spořádaný člověk. A to si chválím. Zhýralost k ničemu ne vede. Sám jsem přišel k tomu poznání. Umínil jsem si, že od nynějška počnu nový život. Budu sedávati doma a vzdělávati se. Sbohem, světe! Teď jsou špatné obchody a p…