Život ve filmu

Příroda

I od civilní přírody se žádá, aby byla velebná. A jsouc velebná, nechť uspořádá svoje záležitosti tak, aby lesní potůček laškovně zurčel anebo mile bublal. Lesy mají býti dumné a mají vykazovati jistý počet věkovitých velikánů, které vypravují hrdinské zkazky z naší slavné minulosti. Louky jsou povinny lákati oko svěží zelení. Podobají-li se pestrým kobercům, tím lépe pro ně. Nechť mech je k odpočinku zvoucí; a lesní ptáčkové ladí svá hrdélka. Lány buďtež žírné a požehnány. Nad nimi třepetá se píseň skřivánkova. Je třeba, aby se v přírodě vyskytovaly jakési dálavy. Někdy visí nad zemí černava. Mraky jsou divoce rozervané, ale beránci boubelatí. Velebí se azur nebes. Příroda postrádá slunce, ale odměňuje za to lidstvo slunkem, které pozlacuje svými paprsky hřebeny hor a deskových statků. Když už měsíc, tedy luna bledá, jež bývá svědkem přísah zamilovaných. Všecko vidí a nic neprozradí. Řeky valí svoje široké toky a vlnky šepotají. Vítr sviští, duje a rve nemilosrdně listí ze stromů. Bouře řádí, blesky a lidé se křižují. Topoly a lesní adjunkti jsou štíhlí. Lipky a panny jsou ztepilé; a panenská tvářinka a letní jitro jsou zarůžovělé. To je příroda, jak se nám jeví v požehnaném písemnictví, a taková je také ve filmu.

Je pravda, že příroda, která by neměla smyslu pro stylizaci, postrádala by pro filmového režiséra půvabu. Dlužno však podotknouti, že filmová příroda v touze po popularitě hodně přehání. Filmová příroda je ochotná dáti se plně do služeb děje; a svoje konání zařizuje tak, aby duševní stavy filmových herců jevily se ve funkcích přírody. Příroda, majíc býti přítomna milování, rozestře sv…