Muži v offsidu

44. Zanedbané vychování slečny Emilky

Mluvit s hochem, to nic není. Mluvit může každá. I ta zrzavá ficka ze salonu paní Schmalfussové najde hocha na mluvení, i ta zrzavá, pihovitá a nohatá ficka. Ale mít váž­nou známost, to už je něco. Každá dívka mluví s hochem na svou odpovědnost. Jestliže však rozhodující kruhy vy­dají své povolení, že smí mluvit, pak je z toho mluvení de facto mluvení de jure, čili vážná známost.

Emilka měla vážnou známost. Paní Šefelínová šla sbírat do obchodu pana Načeradce informace o pánovi, se kterým Emilka mluvila. Zprávy o pověsti pana Habáska byly ve­skrze příznivé. Tlustý šéf se vyjádřil o svém zaměstnanci, že ho může každému co nejlépe doporučit, že je to platná a spolehlivá síla a že má u něho životní místo. Rozhodl se otevřít v Praze filiálku a pověřit pana Habáska vedením pobočného závodu. Hovoře o tomto projektu, upadl pan Načeradec v obvyklý pesimismus a vystrašil paní Šefelínovou chmurným líčením obchodní krise, která se valí svě­tem. Je churav, nemá žádného štěstí na světě a zbývá mu málo dní do konce života. Paní Šefelínová pronesla myš­lenku: „Co je to platný, všichni tam musíme!“ a rozloučila se, odhadujíc pana Načeradce na jeden metrický cent živé váhy. A pojala rozhodnutí, že Emilka smí mluvit s panem Habáskem, když je zaměstnán v závodě, v jehož čele stojí takový tlustý pán. Mínila, že kde je tlustý principál, tam mají zaměstnanci trvalé místo.

Přísný pan Šefelín ničeho netušil. Žil v představě, že žižkovský vetřelec byl dokonale potřen od té chvíle, kdy ho pan Šefelín zahnal od nuselských bran. A snoval plány, že Emilku provdá jen za nuselského domorodce, spořáda­ného jako on a přísných mravů. Netušil, že se jeho man­želka spolčila s mladým mužem ze Žižkova a že pod jejím protektorátem se spřádá vážná známost. Neměl zdání, že v lůně jeho rodiny vzniká ženské spiknutí. Třímal ve své pravici pásek od kalhot jako žezlo a dbal o…