56. Pan Načeradec obviněn z kacířství a uvržen do vězení
Avšak také nepřítel nelenil. Bylo viděti, jak z Letné táhnou nekonečné řady zbrojnošů opěšalých i pánů na koni. Bystrý zrak postřehl jejich barvy, rozdělené v červené a bílé pole, i červenou hvězdu, která svítila na prsou. Nepřátelské vojsko se utábořilo pod vrchem Vítkovem. Bylo lze rozeznati vozatajstvo, pěchotu i jízdu, bylo viděti houfnice, tarasnice i jiné válečné stroje, připravené k obléhání.
Nepřítel měl nástup. Sotva se rozsvítila večernice nad Prahou, žene nepřítel na hradby žižkovské za ohromného pokřiku: „hip-hip — tempo!“ Rozvíjejí své kombinační umění, driblují, přehrávají a centrují. V té době dělají obránci viktoriánů divy. Lijí na hlavy nepřátel vřelou vodu a svalují s vrchu obrovské balvany, které pustoší řady nepřátel. Opět a opět vrhá se nepřítel vpřed, ale útok, nedostatečně podporován zálohou, zřetelně odpadá. Na útočnících je znáti vyčerpání a únava.
Konec prvního poločasu náleží Žižkovským, kteří podnikli úspěšný výpad, jímž se vyprostili z obležení.
V táboře nepřátel bylo lze postřehnouti čilý ruch. Felčaři s kufříky a odění v gumáky ošetřovali raněné, které zřízenci na nosítkách odnášeli s bojiště. V řadách Žižkovských bylo slyšeti zvěsti, že hejtmanovi Svobodovi se obnovil výron v koleně a že nebezpečný borec Puč byl hrdinným Bajerem okopán jako řípa, takže bude v druhém poločase pouze statovat. Tyto zprávy byly přijímány s velkým uspokojením a posilovaly naději viktoriánů na vítězství.
Leč mysli Žižkovských byly znepokojeny novou a kormutlivou událostí. Proslýchalo se, že v Havlíčkově třídě byl zatčen jistý Načeradec, kupec, který prodával gumové pláště, watterproofy, kožené kabátce pro automobilisty a konfekční zboží. Byl osočen konkurencí z kacířství. Potají prý holduje slavistické víře.
Biřici, vyslaní městskými konšely do krámu, zmocnili se majitele závodu, jenž právě připevňoval lístky s cenami na své zboží.
Objevení se sveřepých ozbrojenců způsobilo paniku v rodině podezřelého. Choť tlustého obchodníka lomila rukama a kvílela: „Vidíš, Richard, co jsem povídala? Já ti vždycky říkala: ‚nech toho, co máš pořád s těma kopálistama, že se nestydíš, takovej starej člověk, to se nesluší na protokolovanýho obchodníka, kdo to jakživ slyšel, pověz mi, co v tom vidíš za radost, sed doma a mluv se svou ženou, bav se, koukej, povídej, mlč a neběhej mi po hřištích,‘ ale von ne, kdyby ho do palice třískal, jeden může mluvit andělsky, může mluvit ďábelsky, na svou ženu nic nedá, tak aspoň vidíš, kam to vede, cos chtěl, to máš, achachach, mám já to radosti, kdyby to moje nebožka maminka viděla, ta by řekla: ‚jojo, vidíš, vidíš, já to dycky povídala, to není člověk pro tebe, mohlas udělat lepší partii, ty se svou figurou, ale nedala sis říc a teď to máš,‘ no, nejsem já nešťastná žena?“
„Mlč, Hedvičko,“ odpověděl nešťastný delikvent, „co se mi může stát, nic se mi nemůže stát, co se chce ode mně, daně mám v pořádku, nikomu nejsem dlužen krejcar, já dycky reelně, solidně a kulantně, můžete se zeptat, kde chcete, o …
Karel Poláček
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.