91. Doslov
Nad Prahou zasvítila hvězda. Byl to Jupiter se čtyřmi měsíci. Za korunu ho ukazoval pouliční dalekohled obecenstvu.
Kavárny a bary se plnily. Saxofon kvílel a lid tančil.
Pořádní lidé opouštěli biografy a sedali do tramvají. Čas prchal a pouliční dalekohled ukazoval Saturn s jeho prstenci.
Manželé odešli spat se svými manželkami. Světla v příbytcích uhasla.
Všecko spalo, jenom noční tvorstvo bdělo. Noční motýlové, netopýři, sovy, policisté, kteří měli službu, pouliční párkáři, ošetřovatelé nemocných, hudebníci a flamendři.
Hodiny se řítily, ulice pustly a opilci řvali. Obzor bledl a flamendři šli na polévku. Zazvonily tramvaje, zadrnčely mlékařské vozy. Lidé jeli se zeleninou na trh. V oknech se zažíhala světla a posluhovačky počínaly uklízet kanceláře. V parcích počali švitořit kosi a na periferiích kokrhali kohouti. Listonoši v pelerinkách šli v houfcích do kanceláře. Slunce se vyhouplo nad obzor a kameloti obskakovali elektriky a nabízeli noviny. Hlučný život vešel do města.
A na Žižkově, v jednom novém bytě, zalechtal sluneční paprsek jednoho rozcuchaného mladého muže pod nosem. Probudil se, rozhlédl se kolem a seznal, že je ženat. Z peřin dívalo se na něho černé mikádo. Vzal je do náručí a tázal se: „Hejma — Silný — Moudrý — Košťálek — Baron... co je to?“
„To je forward Sparty,“ odpovídá černé mikádo.
„Joska — Puč — Svoboda — Šoltys — Junek... co je to?“
„To je forward Slavie.“
Mladý muž zdvihl hlas:
„A řekni mi, co je tohle: ‚Fajt — Hromádka — Meduna — Novák — Podrazil?‘“
„To je útok naší Viktorie Žižkov,“ zní odpověď. Mladý muž ji políbil a děl pyšně: „Mám chytrou ženu!“
Recenze
Zatím zde nejsou žádné recenze.