Edudant a Francimor

8
Babinského memoriál – Kterak se Edudant a Francimor vyznamenali – Pan Vodňanský má radost

Příštího dne vrátil se generál Celerini z Papadocie se svou tlupou z lupičské výpravy. Loupežníci byli rozjařeni, neboť výprava byla provázena plným zdarem. Podařilo se jim ukořistiti množství zlata, drahého kamení, jakož i kožešin, různého zboží osadnického, například pepře, nového koření, badyánu, šafránu a také fíků, sladkého dřeva, kokosových ořechů, ananasů a mnohých druhů sladkých kořalek. Oloupili kupce o všecko, zejména o biče, káči, diabola, čokoládu, obtisky a sbírky cizozemských známek. Nic jim nenechali, ani mýdlo, pálený cukr, perník a bonbóny, pohlednice, karty a knížky ke čtení. Svlékli jim burnusy, kabáty i košile, zuli jim boty a nechali jim jen klobouky, aby nazí nedělali ostudu v městě.

Rozumí se, že mezi loupežníky panovala veliká radost ze zdařené výpravy, a tlupa pila a hodovala tři dni a tři noci na oslavu velkého vítězství.

Čtvrtého dne dal si vůdce Celerini z Papadocie předvolati oba bratry, a když se Edudant s Francimorem dostavili k slyšení, tu k nim takto promluvil: „Moji věrní! Blíží se den velkého zápasu, zvaného Babinského memoriál. Rok co rok bojujeme s tlupou velkého náčelníka Šperhácia Vrahomordského fotbalový zápas o primát tohoto kraje. Letošní zápas bude vybojován na horké půdě, to jest na hřišti domácího mužstva v Jindřichově Poříčí. Letošní zápas mne bohužel naplňuje truchlivými obavami. Naše mužstvo jest handicapováno neboli oslabeno o dva vynikající borce, kteříž jsou: kamarád Kazimour, zvaný Béďa, náš vynikající střední útočník, jemuž se obnovil výron v koleně, a brankář Makovec Zdrápaný, mnohonásobný internacionál, který pro krádež sedí v temnici. Blesky boží! Což mají patřiti oči mé na to, jak naše mužstvo bude zdeptáno a potřeno rozdílem třídy?“

Rozhněval se, až zrudl.

Bratři jej těšili říkajíce, že se to snad nestane, protože mužstvo Celeriniho je ve výtečné kondici.

Vůdce loupežníků se upokojil a potom se tázal obou bratrů, zdali by nechtěli ony dva borce nahradit. Bratři se domluvili pohledem a potom přisvědčili, že chtějí nastoupit k tomu významnému utkání jako náhradníci v barvách generála Celeriniho z Papadocie.

Generál Celerini se velmi zaradoval a nařídil, aby oba bratři se podrobili přísnému tréninku. Pod dozorem klubovního trenéra museli běhat, skákat, plavat, i boxovat, což bylo obtížné zejména Edudantovi, o němž víme, že byl velmi tlusté postavy. Třebaže Edudant naříkal, nebylo mu to nic platné; musel se podrobiti výcviku a dostával málo jíst, aby se spadl. Cožpak Francimor, tomu bylo hej, byl lehký jako pírko a rychlý jako vítr.

A tak se přiblížil den velkého zápasu, na který se těšili fanouškové celého kraje. Ze všech stran proudily davy do Jindřichova Poříčí, kdež byl velký stadión. Tento zápas byl tím významnější, že přislíbil svou účast sám král trpaslíků Šišlimák Bohabojný. Veškerá sedadla byla vyprodána, ve hřišti byla hlava na hlavě, když se dostavil do královské lóže Šišlimák Bohabojný se svým skvělým průvodem, generály a ministry, s královnou a dvorními dámami. Ani hastrman pan Hugo Vodňanský nemohl odolati touze býti při tomto významném zápase. Poručil svůj rybník s celým zařízením pánubohu a vydal se do Jindřichova Poříčí. Koupil si lístek na druhé místo a postavil se k brance mužstva z tlupy generála Šperhácia, neboť očekával, že sem bude padat nejvíce gólů.

Přívrženci vrahomordských se hrozně zasmáli, když seznali, že za klub Celeriniho nastoupil na pravé spojce Edudant a v góle Francimor. Fandové činili si posměch z otylé a nepohyblivé postavy našeho Edudanta a nemohli pochopit, jak je možno takového hráče stavět. Také tenký Francimor byl příčinou posměchu. V táboře vrahomordských se rozhostila příjemná nálada, neboť fandové tohoto mužstva doufali, že nepřátelé budou potřeni nejméně rozdílem třídy a cenná trofej se octne v rukou domácích.

Vodník pan Hugo Vodňanský ocitl se uprostřed fandů vrahomordských a musel vyslechnouti všechny vtipy, které se sypaly na hlavu Edudanta a Francimora. Velmi ho to zlobilo a on se začal s cizinci…