Edudant a Francimor

5
Začarovaná zvířata aneb zármutek pana restauratéra

Mezitím přibyl do vesnice sbor učitelský s panem řídícím v čele a se dvěma žáčky. Jeli elektrikou, železnou dráhou, vozem i trakařem a přijeli teprve kvečeru, hladovi a žíznivi. Chtěli si objednat pokrmy a nápoje, ale hostinský jim lítostivě oznámil, že už ničeho nemají, protože bylo všecko snědeno a vypito.

Co měli dělat? Pan řídící učitel udělil Edudantovi a Francimorovi přísnou důtku za to, co provedli s čarodějným koštětem, a varoval je, aby se takové kousky už neopakovaly, jinak že by jim musel snížit známku z mravů. Protože nebylo ničeho k jídlu, tak se pan řídící rozhodl, že bude oběma žáčkům přednášet občanskou nauku, aby ten čas utekl, a když hodina uplynula, pak byly počty.

Školní dítky obklopily Edudanta a Francimora a žadonily, aby jim oba bratři předvedli nějaký čarodějnický kousek. Edudant a Francimor se chvíli radili, a když se uradili, počali provozovat svá kouzla.

Všimli si, že pan restauratér má v chlívku kozu a v kleci kanárka. Zamhouřili oči a pronesli čarovné říkání: „Zaklínáme vás, obludy pekelné, skrze štryks léte acheron hom il kchára infernábilis et mefisto!“ a udělali k tomu všelijaká znamení.

A nastojte! Koza se změnila v kanárka a kanárek v kozu. Pan hostinský podle svého zvyku přistoupil ke kleci, ve které poskakoval čiperný ptáček, našpulil ústa a řekl: „Honzíku! Ty kluku špatná!“

A očekával, že kanárek spustí svou veselou píseň. Avšak div divoucí! Kanárek sklonil hlavu, jak činí koza, když chce někoho nabrat na rohy, a najednou hlučně zamečel: „Mééé!“ Pan hostinský si všiml, že klec je plná kozích bobků. Bylo mu to divné, i vyšel na dvůr a nahlédl do chléva, aby se přesvědčil, zdali koze dali jíst a pít.

Uviděl obraz, nad kterým se mu zamotala hlava. Koza sedí na bidýlku, má zavřené oči a otevřenou hubu a z huby jí vycházejí trylky: „Trrr-týtýtý-tátátá-trrr!“ Koza zpívá jako kanárek.

Pan restauratér se zapotácel a udělalo se mu mdlo. Usedl na bedničku, která stála na dvoře, a utíral si pot z čela. Pořád si říká: „Tohle přece nemůže být, to se mi muselo zdát…“

Rozhodl se, že půjde k lékaři, aby mu dal nějaké kapky.

Povídal si: „Já jsem přepracovaný, a proto vidím ty nemožné věci. Nervy mi tropí neplechu, to je to!“

Tak seděl a dumal a byl z toho, jak se říká, celý pryč, když tu uslyšel křik. Zdvihne hlavu a uvidí: Ona je…