Edudant a Francimor

18
Poselstvo se odebralo ke dvoru krále Dyldylbuma

V Ujjahalu, hlavním a sídelním městě království metuzalénského, panoval smutek. Polovina obyvatelstva tohoto velkého a lidnatého města byla již snědena králem Dyldylbumem Šlechetným. A lidožroutský král byl stále při chuti a pořád a pořád žádal nové oběti. Denně muselo město dodávati nové oběti do královské kuchyně. Nejhorší bylo to, že král pohrdal masem chudých lidí řka, že ošklivě páchnou, a dával přednost bohatým, kteří se honosí jemným a delikátním masem. O tom, kdo bude sloužit králi za pokrm, rozhodoval los. Na náměstí v Ujjahalu se konala každý den loterie. Pořadatel loterie několikráte otočil bubnem, ve kterém byly lístky se jmény obyvatel, a poté sirotek vytáhl los. Na koho ten los padl, ten byl ztracen. Onoho nešťastníka vykoupali ve vonné lázni, ozdobili ho květinami a vedli ho na královský hrad. Tam se ho ujali královští kuchaři. A příbuzní toho člověka, který byl poslán do královské kuchyně, nesměli ani dávat najevo smutek, ale museli se tvářit vesele a radostně, že se jim stala taková čest, že jeden jejich příbuzný smí vstoupiti do Nejvyššího královského žaludku.

Když strach a nepokoj ve městě příliš vzrostl, tu svolal starosta Malachia obecní starší, aby se uradili, co si mají počít. Neboť kdyby lidožroutství královo mělo déle trvati, pak nezbude v městě živé duše.

Obecní starší se sešli a horlivě rokovali. Vystřídalo se mnoho řečníků a mnoho návrhů bylo učiněno, ale nikdo si nevěděl rady ani pomoci.

Najednou jeden z obecních starších se ťukl do čela a pravil: „Náš vznešený panovník je velký ctitel umění. Slyším, že v tomto městě žije jedna paní, která vyšila takovou krásnou pokrývku, že všichni tuto práci velebí a o ní mluví. Navrhuji, aby tato paní byla požádána, aby věnovala onu pokrývku panovníkovi. Snad se mu ta umělecká práce zalíbí a jeho mysl bude obměkčena.“

Tento návrh byl jednomyslně schválen. Byli okamžitě vysláni poslové k oné paní a ta, když slyšela, oč jde, ochotně tu pokrývku vydala.

Nato bylo vyvoleno deset vznešených pánů a deset dam z předních rodů, aby onu krásnou ruční práci panovníkovi donesli a snažili se jeho mysl obměkčiti, aby už nepojídal své poddané.

Dlužno podotknouti, že Ujjahal, hlavní město království metuzalénského, bylo vystavěno na ostrově v moři Tutulánském. Uprostřed tohoto ostrova se prostíralo jezero a uprostřed toho jezera tyčil se mohutný sloup z křišťálového skla. A na křišťálovém sloupu spočívala skleněná deska a na té desce byl vybudován královský hrad panovníka Dyldylbuma Šlechetného.

Tento panovník proto tak důmyslně dal vybudovati své sídlo, protože se obával útoku poddaných, kteří byli nespokojeni s jeho vládou. Skutečně přístup k jeho hradu byl nesnadný a nebezpečný. Deset vznešených pánů a deset ušlechtilých paní muselo putovati k jezeru, jehož voda byla černá a hemžila se dravými rybami a divokými obludami. Přes jezero převážel ke královskému sídlu starý a mrzutý převozník v křehké kocábce.

Když vyslanectvo ke dvoru královskému usedlo do té lodičky, tu kocábka se zakolísala a bylo nebezpečí, že se potopí. Naštěstí se nepotopila, ale po celou cestu provázely loď dravé ryby, které se vynořovaly z vody a lačně chňapaly ozubenými tlapami po těch lidech, a mořské obludy mávaly dlouhými chapadly, snažíce se uchopit někoho z lidí, aby jej stáhly do hlubiny jezera.

Není divu, že vyslanectvo ke dvoru královskému zažilo na té cestě mnoho strachu. Avšak když se přeplavili přes jezero, shledali, že všecka nebezpečí nebyla překonána. Mnohé úklady je čekaly na cestě ke královskému dvoru.

Když stanuli před křišťálovým sloupem, který podpíral královské sídlo, tu seznali, že tento sloup je vysoký mnoho set metrů a že jim bude vystoupiti po schodech vydlabaných v kluzkém skle, a od paty sloupu až po vrchol se čítalo tři tisíce tři sta třicet tři schodů, které točitě se vinuly kolem sloupu. Kdo trpí závratí a má slabou povahu, nesmí při tomto vzestupu pohleděti dolů, jinak se mu zatočí hlava a on se zřítí strašným pádem do hlubiny.

Deset vznešených pánů a deset ušlechtilých paní vystoupilo z loďky převozníkovy a počalo vystupovati po kluzkých schodech, které nebyly ani opatřeny zábradlím. Putovali celý den, namáhavě s…