Edudant a Francimor

19
Mrtvý Bill, kapitán lodi „Princezna Bessie“

Avšak vraťme se k Edudantovi a jeho družině. Slyšeli jsme, kterak školní mládež vsedla na motocykly a jela do světa, aby vypátrala pobyt ztraceného Francimora.

Našim přátelům bylo opět putovati mnoho dní a mnoho nocí širokým a dalekým světem. Edudant, pamětliv rad hostinského, držel se hlavních silnic, turistických značek a úředních štítků, a tak školní mládež po mnohých svízelích dospěla ke břehu moře Tutulánského.

Bylo to moře klidné a ani nejmenší vánek nezvlnil modrou hladinu. V mírné zátočině kotvila loď „Princezna Bessie“, jejíž nápis byl viditelný zdaleka. Byl to mohutný čtyřstěžňový škuner, celý černě natřený; a z vrcholů stěžňů třepotaly se černé vlajky, na nichž svítila lidská lebka se zkříženými hnáty.

Edudant vstoupil na palubu tohoto korábu, aby vyjednal s kapitánem převoz. Když vešel na loď, tu zdálo se mu, že je tu cítit hřbitovem. Páchlo tu zetlelým listím, olejem a čerstvou hlínou. S údivem pozoroval, že podél celé paluby jsou upevněny olejové kahany, které rozšiřovaly neurčitou záři mihotavými plaménky.

Náš Edudant se procházel hodnou chvíli, ale nepotkal námořníka aniž jiného člověka. Chvíli trpělivě čekal, neobjeví-li se někdo, s kým by mohl hovořiti, a když jej čekání opustilo, tu přiložil dlaň k ústům a zvolal: „Kapitáne! Kde jste, Mrtvý Bille? Chci s vámi mluviti!“

Na toto volání vrzly dveře u kapitánské kabiny a před Edudantem stanul vytáhlý, bledý muž v námořnickém úboru. Upřel svoje truchlivé oči na Edudanta a otázal se temným hlasem: „Čeho si přejete, pane?“

„Master,“ odvětil Edudant, „chtěl bych, abyste mne a školní mládež převezl do Ujjahalu. Kolik byste žádal za převoz?“

Kapitán nedůvěřivě pohlédl na mluvčího a otázal se: „Kdo jste?“

Edudant řekl mu své jméno a odvolal se na doporučení majitele hospody „U dvora krále metuzalénského“.

Kapitán, uslyšev hostinského jméno, vyjasnil líc a děl: „Buďte mi vítán, sir.“

Edudant se opět otázal kapitána, kolik by za převoz školní mládeže požadoval.

Kapitán odkašlal a řekl: „Převoz až do Ujjahalu stojí jeden haléř.“

Díval se pátravě do Edudantovy tváře a spatřil tam výraz podivení. Domníval se, že snad Edudantovi se zdá ona částka příliš vysoká, a proto dodal spěšně: „Je to se snídaní, sir. Každý pasažér obdrží k snídani kávu a dva rohlíčky. Nemohu to dát laciněji. Prosím, abyste mi věřil, sir.“

Edudant prohlásil, že je s cenou spokojen.

Kapitán se uklidnil, pak se podrbal v týle, odkašlal si a zamumlal: „Kdyby si snad panstvo přálo celé zaopatření, oběd, večeři a nápoje, pak bych počítal za převoz dva haléře.“

Edudant pravil, že i s touto podmínkou souhlasí.

Kapitán, slyše jeho slova, se velmi…