Mariáš a jiné živnosti

O stavu šachistů

Vypravuje se legenda, že hru v šachy vynalezl před dávnými věky nějaký perský mudrc a že perský šach nad touto ušlechtilou hrou tak jásal, že pravil tomu mudrcovi, aby si řekl, co za tento vynález požaduje. I odpověděl kmet vynálezce, že by si přál za jedno pole šachové jedno zrnko pšenice, za druhé dvě, za třetí čtyři a tak dále, v řadě aritmetické. Šach se zlobil a chtěl kmetovi dáti hlavu srazit za to, že si z něho tropí žerty. Ale vynálezce dokázal, že by to bylo takové množství obilí, jaké by vydala pole celé zeměkoule po tři úrodné roky. A tehdy se při perském dvoře všichni velmi divili a hru šach velebili. Od té doby nazývá se hra v šachy hrou královskou.

Ačkoli perský šach, mudrci, kmeti a celý dvůr hru v šachy vynášeli a u všech vzdělanců velké úctě se těší, přece číšníci a majitelé kaváren šachisty opovrhují a snaží se je všemožně utiskovati. Pokládají hru v šachy za hanebnost; za těžké břemeno stavu kavárenského; a šachisty za zrůdu mezi hosty. A mají pravdu v tom, že kavárenské okno obsazené šachisty dostává zoufalý vzhled; a že hra v šachy je počínání zoufalců, Bohem povrhnutých.

Šachisté jsou podobni indickým fakírům a jiným flagelantům tím, že nepotřebují pokrmů ani nápojů ani spánku. Všechny požitky materielní odmítají. Objednají pouze černou kávu, kterou nechají vychladnouti. Pikolo, jenž nabízí jim zákusky, je oslyšán. Ženy zaměstnávající se láskou nenalézají u šachistů pozornosti. Šachisté mají srdce kamenné, naplněné šachovými problémy. Jsou necitelní, hluší a slepí. Radovánek a poezie neznají.

Obecně dělíme šachisty na dva druhy. První jsou teoretikové, tj. oni, kteří znají všecka otevření, gambity, podfuky a hříčky, kličky a úklady. Teoretikové hrají podle předpisů, a proto je uvádí v náramnou zuřivost, že praktikové, nedbajíce vědeckých zásad šachu, je zpravidla potírají. Teoretikové zřídka vyhrají nějakou partii; ani také nemohou, poněvadž praktikové hrají iregulérně a jejich hra je posměch proti uznaným zásadám hry…