Mariáš a jiné živnosti

O stavu kamnářském

Moto:

Měsíček už vyšel,
Suchánek nepřišel,
můj Bože, co to je,
že Suchánek nejde?

Tuto zádumčivou píseň zpívala moje nebožka matka, kolébajíc svoje nemluvně. Tesklivá melodie i dojemný obsah mluví jasnou řečí. Zpívá se o kamnáři Suchánkovi, jenž, ač důtklivě volán a srdcelomně ždán, nepřicházel. Měsíc vyšel. Suchánek nejde, nastalo jitro, den druhý i třetí – krásné dny střídaly se s podmračenými – jasné noci s černými, ale kamnář nepřicházel. Již bouřný severák ohlašoval, že zima táhne od hor a příroda uloží se k dlouhému spánku, ale kamnáře pořád nebylo.

A víme dobře, co to znamená, když kamna nedělají dobrotu. Základ rodinného krbu jsou kamna. Rodina je základem státu. Státy pak tvoří spořádanou lidskou společnost. To kamna dobře vědí, a proto jsou pyšná a hrdá. Zpupnost kamen dá se srovnati pouze s nadutostí prvních instancí. Kamna jsou bytost náladovitá. Tu tváří se mile a půvabně rozšiřují teplo družnosti a přívětivosti. Tehdy pak v rodině panuje jasný mír, otec nebublá, matka nehubuje a dítky netrhají hříšně obuv a přinášejí pěkná vysvědčení. Leč dobrá nálada kamen netrvá dlouho. Uf! Uf! vybuchují zlostně hospodyni do tváře a pokrývají bílou kuchyň sazemi a rmutem. Jsouce zanesena, jsou plna vrtochů jako vyšší hodnostní třídy, které trpí nepravidelnou stolicí. Pokládají se za vážně nemocny a žádají svéhlavě, aby se k nim každý choval s ohleduplnou zdvořilostí. Páchnou unylou melancholií.

Rodina je znepokojena a posílá rychlého posla ke kamnáři, aby krb prohlédl, vydal své svědectví a učinil, aby kamna nabyla ztracených vnad a bývalé svěžesti. Leč kamnářství je živnost, která nepřichází. Setrvává v podmračeném klidu nedbajíc úpěnlivých proseb a z…