Mariáš a jiné živnosti

Pojednání o obchodě

Podle zevnějšího vzhledu dělíme obchody na lesklé a pochmurné. Lesklé obchody vyznačují se především tím, že mají firmu, jejímž středem je nějaké neobvyklé jméno, vzaté obyčejně z mytologie Řeků a Římanů, na příklad: „Daphnis, společnost pro zužitkování zvířecích odpadků s ručením omezeným“, nebo jméno utvořené ze zkratek. Jsou-li majiteli firmy na příklad pánové Halík a Matouš, je název obchodu „Halama, obchodní jednota pro obchod solí s Batumem a Erzerumem“. – Jako je firma lesklého obchodu vznosná a honosná, tak i místnosti vyznačují se nádherou a velkolepostí. Slečny – typmamzelky – jsou štíhlé a půvabné; jejich účes bývá na výstavách poctěn cenou. Pánové zaměstnaní u firmy mluví ušlechtile nosem a mají zájem o dostihy. Lesklé obchody rozplývají se během krátké doby jako dým františku o Štědrém večeru, a vyrovnávají se zpravidla na pět procent, kterážto kvóta nebývá vždycky dobytelná.

Zato však pochmurné obchody mívají solidní základ. Bývají ve starých, klenutých místnostech, kde straší duchové dávno zemřelých účetních. Pod nízkým stropem hoří po celý den plynové světlo. Vzduchem nese se zápach ztuchliny, plísně, výpary pilnosti, řinčení psacích strojů, ukrutné řvaní telefonů a šéfa, který trpí žlučovými kaménky a představou, že mu personál užírá věk. Pochmurný obchod založil před věky praděd Salomon, zdědil jej syn děd Siegfried, po něm převzal jej otec Adolf, který mívá dva syny, z nichž Armin bude doktorem medicíny a Bruno navštěvuje obchodní akademii a převezme otcův závod. Pak tu bývají dvě až osm dcer, které jsou všecky sličné a milují velmi tatínka a maminku.

Které jsou podstatné náležitosti pochmurného obchodu? Podstatné náležitosti pochmurného obchodu jsou tyto:

1. Sluha. – Sluha je starší, bodrý pán, přemýšlivých pohybů, který miluje rozšafné řeči, provázené důmyslným vyklepáváním dýmky. Se šéfem závodu je v důvěrném poměru, vůči personálu pak blahosklonný a shovívavý k lidským slabostem. Je umělec-diletant a jeho obrázky, ponejvíce krajiny, ptáčkové a květiny, zdobí stěny kanceláří. Tato domácí výtvarná díla jsou předmětem pýchy pana šéfa, návštěvy jsou nuceny obdivovati se jim, poněvadž „je to ručně malované a dělal to náš sluha, který nemá žádné školy“. Sluha dává pravidelně dvakrát týdně výpověď, setrvává však v závodě po lidský věk a přichází pak do novin pod názvem: „Hrdina práce“.

2. Praktikant je mladík škole odrostlý, který dostává teprve druhý rok v učení dlouhé kalhoty. Prádlo si posílá domů. V kufru má album cizozemských známek, o kterém tatínek nesmí vědět, protože by měl starost, že bude v učení nepozorný. Na praktikanta vyvaluje šéf strašně oči a křičí hrozným hlasem: „Ty kluku, já napíši tatínkovi pár řádek, aby si tě vzal domů, poněvadž nejseš nic vert.“ Po straně však říká: „Ten kluk se má k světu, ale musí se dát na něj pozor, aby nekouřil retka.“

3. Kontoárista aneb „mladý muž“. – Tento mladý muž první čas v pochmurném obchodě velmi duševně trpí, poněvadž pan šéf na něm sedí a velmi ho pronásleduje, když nezačíná dopis dva palce od kraje a když ho nutí, aby psal: „S potahem na Váš ctěný dopis“ a končil: „Očekávajíce obratné vyřízení Vašeho ctěného dopisu, jsme v příjemném očekávání Vašich dálších ctěných objednávek.“ Silně trápí duši mladého muže, že pan šéf trvá houževnatě na tom, aby slovo dálší a láskavě psal důsledně s čárkou na „a“, ačkoliv ví, že to není správné. I hledá pro toto utiskování zapomenutí v sebevzdělávání. Studuje bedlivě knihy Malý Bosco a Praktický hypnotizér, nechá toho a bere po dva měsíce hodiny v jazyku francouzském, nechá toho a bere po dva měsíce hodiny v jazyku anglickém a nechá toho, i dá se zapsati do tanečních hodin a vrhne se v světský vír. Mladý muž nosí měkký límec a žaket a chodí na Ia izraelské domácí obědy.

4. Účetní je vyšší stupeň ve stvoření Hospodinově, co se týče obchodního světa. Zatímco sluhy, praktikanty a mladé muže dodává zprostředkovací ústav a přivádí je starší paní, která to všecko vyjedná a pak vezme za odměnu polovici platu přijaté síly, účetní představuje se sám, vykazuje nesmírné množství doporučujících listin a šéf ho přijímá po úporném slovním zápase, ve kterém si oba pánové vytknou, že mají moc řečí a že to nemají rádi. Účetní má skvělé prádlo, jehlici v ohnivé kravatě a známosti mezi lidmi. V obchodě trvá na tom, aby se mu říkalo: „Pane vrchní účetní“, a v kavárně tituluje ho vrchní: „Pane prokuristo“. Účetní je opatrný na své zdraví a píše všem příbuzným ke katolickým i izraelským svátkům dlouhé gratulační dopisy. Z účetního se vyvine

5. disponent tímto způsobem: Zdatný, obratný a bilance schopný účetní žádá zvýšení platu. Šéf nechtěje mu přidati, jmenuje ho v náhradu disponentem, což účetní přijímá, věda, že to zvýší jeho úctu mezi lidmi. – Ovšem ale

6. prokurista je velký, starý a mohutný člověk. Je od ostatního personálu oddělen zvláštní plentou. Je hrdý, poněvadž se vlastní silou k vysokému postavení dopracoval a z domova žádné pomoci neměl. Dává děti na studie a sám miluje balet. Dardu hraje jen s majiteli závodů, prokuristy, řediteli a majiteli realit.

7. Šéf je viditelná hlava závodu. Je přesvědčen, že nesmí zemříti, poněvadž za jeho nepřítomnosti by personál obrátil závod vzhůru nohama. Když ale pro svoje žlučové kamínky musí jeti do lázní, činí to se strašným rámusem, vyhrožuje personálu výpovědí. V lázních se jeho choroba zhorší, poněvadž je štván divokými představami, jak asi personál v jeho nepřítomnosti řádí. Když přijede, vypadá špatně, ale za nějaký čas omládne a choroba se mu zlepší. Avšak i šéf může zemříti. A když se to skutečně stane, tu dává se do novin mnoho úmrtních oznámení. I ukáže se, že zesnulý měl přečetné příbuzenstvo a že byl členem mnoha dobročinných spolků. Personál želí úmrtí šéfa slovy: „Tak už je tam taky. Byl to ras na lidi, ale měl uznání. Starého je škoda, takoví se dneska nerodí.“