Vše pro firmu

24

Uplynulo několik dní. V domácnosti pana Štorkána sklízela právě hospodyně ze stolu, mladý Štorkán si rozložil noviny a dal se do čtení a jeho zhýralý tatíček vylovil ze zásuvky balíček karet a počal si vykládati pasiáns.

Hospodyně uslyšela zvonění a vyšla do předsíně. Tam se rozléhal šum ženských hlasů. Za chvíli se opět zjevila a hlásila: „Nějaké ženské přišly.“

Zhýralý tatíček zvedl zvědavě hlavu a mladý, nachmuřiv brvy, zeptal se: „Jaké ženské?“

„Mnoho ženských,“ potvrdila hospodyně, „je jich plná předsíň.“

„Aha,“ pochopil mladý, „že prosím…“

A obrátiv se k otci, vysvětlil: „To budou asi ty nevěsty pro vás, tatínku.“

„Nebudu se ženit,“ řekl zhýralý tatíček zarputile.

„Musíte se oženit, otče,“ děl syn, „proto jsem dal povolati větší množství nevěst, abyste si mohl vybrat podle své záliby.“

„Nechci, nechci!“ vykřikoval stařec zoufale. „Ožeň se sám a mně dej pokoj. Já na to nemám hlavu.“

Vyskočil a pádil do své ložnice, kde se uzamkl. Zprostředkovatelka sňatků vstupovala do pokoje s profesionálním úsměvem, který zvěstoval manželské štěstí. Za ní valný houf nevěst všeho druhu a jakosti zavalil místnost. Bylo viděti nevěsty v rozpuku, nevěsty starší, ženy zkušenější, ženy vytáhlé, drobné, zavalité i štíhlých boků. Mladý Štorkán otvíral oči; neměl dosud příležitost vidět tolik nevěst pohromadě.

Otylá dáma zvěstovala „tak jsem tady“, a mladý Štorkán jí vyšel vstříc.

„Nevěsty,“ velela zprostředkovatelka, „přistupte blíže, aby si vás pán mohl prohlédnouti.“

Nevěsty uposlechly rozkazu a předstoupily s cudně sklopenými zraky a se svěšenýma rukama. Otylá madam je srovnala do rovné řady jako poddůstojník své mužstvo.

„Uposlechla jsem vašeho vyzvání,“ děla úsměvná paní, „a přivádím vám k výběru dámy, z nichž některá vás určitě učiní šťastným.“

„Já nechci být šťastný,“ namítl mladý Štorkán, „chci, aby můj otec byl šťastný.“

Zprostředkovatelku sňatků to neuvedlo do rozpaků. „Když pan otec, tak pan otec,“ pravila, „oženíme tedy pana otce. Mám hojný výběr, který dovede uspokojit i nejvybranější vkus. Zde například,“ a ta dáma uchopila jednu dívku za ruku, „předstupte, má drahá…“

Jedna nevěsta vystoupila z řady a zprostředkovatelka ji počala velebit.

„Tato slečna,“ pravila, „dosud nepoznala lásky. Touží po harmonickém soužití. Její otec má trafiku; je to velmi frekventovaný podnik.“

Mladý Štorkán nic neříkal a otylá dáma se domnívala, že čte v jeho očích nesouhlas.

„Snad není podle vašeho vkusu,“ pravila, „můj bože, to se stává. Dovoluji si vám předložit jinou.“

Vylovila z řady drobnou dívku s kudrnatými vlasy. „Je postavy pomenší,“ řekla dáma, „ale je to srdce nenasycené. Pohleďte na ni. Nevidíte v jejích očích otázku, na niž život dosud váhá odpověděti?“

„Nevidím,“ řekl mladý Štorkán podle pravdy a zprostředkovatelka dodala: „A jaké moučníky dovede tato slečna péci! Rozkoš!“

Drobné dívce bylo opět vstoupiti do řady. Její místo zaujala starší, rozložitá dáma.

„Pohleďte na to dítě,“ vábila zprostředkovatelka, „snad ji neshledáte půvabnou. Ale je velmi milá, ujišťuji vás… Mimoto je majitelkou vilky postavené na státní záruku.“

Starší rozložitá dáma neměla štěstí a musela odstoupiti. Mladý Štorkán bloudil zrakem po těch ženských tvářích a jeho mysl se stala kořistí zmatků. Ani neslyšel, když zprostředkovatelka nabídla další …