Okolo nás

K problému otázky

Rozhlédneme-li se kolem, tu zjistíme, že všude je hojnost všelijakých otázek; a zkušenost učí, že otázky byly, jsou a budou.

Můžeme totiž prohlásiti o otázkách totéž, co jsme tvrdili o poměrech: Jako poměry, tak i otázky jsou věčné; poměry sotva překonávají svým počtem řady otázek. Kdyby nám dal někdo na vybranou, co je nám milejší, zdali otázky, či poměry, tehdy bychom nechybili, rozhodnuvše se pro to, či pro ono. I poměry, i otázky jsou stejně žádoucí. A nepřevažuje svým významem ve veřejném životě otázka poměry nebo naopak. –

Otázky ve veřejném životě požívají takové vážnosti jako problémy v písemnictví. Spisovatel bez problému, toť jako majitel výčepu, jenž nemá na stěně zarámovaný průkaz, že nabyl koncese výčepnické; nebo holič, jenž nemá diplomu z krajinské výstavy. Od literáta se žádá, aby dovedl řešiti zajímavý problém; aby dovedl problém postaviti na hlavu, aby dovedl ukázati rub problému; aby se dovedl nevyhýbati věčným problémům, ale dovedl je ukázati v jiném osvětlení; spisovatel musí býti zadobře se syrovými problémy, zemitými problémy, prapudovými problémy; v problémech manželství a manželských trojúhelníků musí býti nadmíru zběhlý, a sám pak musí podléhati generačním problémům.

Avšak povězme si nejprve, co je to otázka. Definici otázky po zkušenostech, kterých jsme nabyli, položili bychom asi takto: Otázka je to, co volá, ba mnohdy křičí po okamžitém nebo naléhavém rozřešení a co nestrpí odkladu. Otázka je buď ožehavá, nebo palčivá, ale zpravidla ožehavá. Odkladu nestrpí žádná otázka.

Jsou dále otázky standardní a otázky běžné neboli denní. Před válkou těšily se obecné úctě a vážnosti tyto standardní otázky: Otázka menšinová, židovská, ženská a východní. Zatímco otázka menšinová a židovská jsou předmětem neztenčeného zájmu, ženská otázka pozbyla své apartnosti a za východní otázku nedá dnes ani vetešník zlámanou grešli. A jaká to byla výtečná otázka! Co všelijakých otázek v sobě obsahovala! Předně byla tu otázka nemocného muže v Evropě, dále otáz…