Kouzelná šunka

HLAVA TŘETÍ

Když ranní slunko do oken se smálo a jiná próza – Názory vyšetřujícího soudce o kouzelných šunkách – Pan Cipra propuštěn na svobodu

Když ranní slunko do oken se smálo, tu zastavil před portálem zemského trestního soudu zamřížovaný automobil, jejž zná naše česká veřejnost pode jménem zelený anton. Zřízenec v kopřivovém stejnokroji otevřel dvířka a z vozu vystoupil, podporován druhým zřízencem v kopřivovém stejnokroji, pan Cipra. Náš známý, vida před sebou erární budovu, kterou jako by navrhl šikovatel a vystavěl prapor poddůstojníků z povolání, zmalomyslněl.

Vrátný s omrzlým nosem zasalutoval, u přijímací kanceláře bouchl jakýsi jinoch, očí krhavých, s chocholkou na štětinaté hlavě dveřmi, vletěl s nějakými papíry do jiných dveří, zřízenec odevzdal pana Cipru nějakému jinému zřízenci s kozí bradou a pohledu sveřepého, jinoch s krhavýma očima dal onomu sveřepci nějaký papír, sveřepec s kozí bradou zazvonil klíči, zabouchla dvířka, ruka sveřepcova strčila pana Cipru dovnitř, zase zabouchla dvířka. Kroky se vzdálily.

Tak se náš pan Cipra ocitl ve společnosti všelijakých pánů, po většině vážných a usedlých zevnějšků. Všichni tito pánové byli „tam“ nevinně. Vyšetřovací vazbě říkali z důvodů rodinných a společenských „cesta“; vrozený jemnocit jim kázal, aby před svými dospívajícími dítkami a před personálem říkali, že pojedou na cesty, když věděli, že jim hrozí vyšetřovací vazba. Jeden z nich, pán se skřipcem a zmačkaným zátylkem, tvrdil o sobě, že sedí proto, že je oběť špatné konjunktury. Druhý, jenž měl vzezření výpomocného číšníka, byl stíhán proto, že „měl vydělati dvě stě tisíc, ale nevydělal“. Pak tam byl popudlivý pán, který zlobivým hlasem prohlašoval: „To má člověk z toho, když lidem pomáhá.“ A tvrdil, že ošatil …